Fotografie zachycující významné události roku 2013 přináší do sedmi měst v České republice generální partner soutěže Skupina ČEZ. Kurátor výstavy, známý fotograf Herbert Slavík, Deníku poskytl náledující rozhovor.

V minulých letech jste získal pověst velmi uznávaného fotografa. V poslední době se mi však zdá, že se soustředíte spíše na „lukrativnější zakázky" politiků, včetně prezidentů. Vím, že vytvořit portrét hlavy státu není snadné, ale přesto… Vítězí u vás prestižní zakázka nad uměním a kvalitní reportáží?

Můj zájem o dokumentování politického života země začal již někdy v osmdesátých letech a stále trvá. Mojí dlouhodobou ambicí je dokumentování a portrétování významných událostí a osobností České republiky. Před listopadem 1989 jsem fotografoval demonstrace proti tehdejšímu režimu, včetně listopadu 1989, byl jsem při zakládání Občanského fóra, tři roky jsem doprovázel Václava Havla při domácích i zahraničních cestách.

Jedinečnou příležitost zhlédnout vybrané fotografie ze zatím posledního ročníku prestižní soutěže Czech Press Photo nabízí putovní výstava v areálu Forum Nová Karolina v Ostravě.V roce 1992 jsem fotografoval dělení Československa, vznik České republiky, později vstup České republiky do NATO, účast našich vojáků v Afghánistánu, vstup do Evropské unie. Měl jsem možnost dokumentovat předsednictví Česka v Radě Evropy a mít tu čest vytvořit oficiální portrét prvního přímo zvoleného českého prezidenta.

Myslím, že to vše zapadá do mé dlouhodobé koncepce dokumentování událostí České republiky. Průběžně fotografie vystavuji nebo publikuji knižně. Naposled před půldruhým rokem, kdy jsem pořádal výstavu doprovázenou knihou Dvacet let v Česku. Fotografování politických událostí mě baví, není to zakázka, je to dlouhodobá koncepce, a naopak doufám, že tím vzniká kvalitní reportáž dokumentující život české společnosti, doplněná portréty osobností naší doby.

Vaše manželka Tereza Brodská je velmi dobrá herečka. Žijete doma v tvůrčí symbióze, anebo spolu i někdy „soupeříte", jak to občas v takových manželstvích bývá?

Naše práce jsou rozdílné, herectví a fotografie se nedají moc poměřovat, práci spolu konzultujeme, často i spolupracujeme.

Máte ještě radost z fotografování z dob, kdy jste s fotoobjektivem začínal, anebo už u vás vítězí „kalkul" z atraktivních cest, focení portrétů „celebrit" či z doprovázení na cestách našich předních politiků?

Fotografuji od deseti let a pořád mě to baví, stále k fotografii utíkám, když si chci odpočinout, odreagovat se. Fotografie mi stále nabízí spoustu témat, nepřeberné množství možností co, jak a kde fotografovat. Kalkulem by spíše bylo zůstat zaměstnaný v pohodlí redakce a nechat se za prací posílat. Odešel jsem před dvanácti lety na volnou nohu právě proto, abych byl v práci svobodný. Jsem svým pánem, mám vlastní agenturu. Co budu dělat, si vybírám sám, pokud chci někam jet, tak tam jedu.

Jaký je Herbert Slavík v soukromí introvert, či extrovert?

Introvert.

Jedinečnou příležitost zhlédnout vybrané fotografie ze zatím posledního ročníku prestižní soutěže Czech Press Photo nabízí putovní výstava v areálu Forum Nová Karolina v Ostravě.

Co si myslíte o současném stavu fotografie ve světě, kdy technika „vítězí" nad uměním a prakticky téměř každý, kdo má ruce a nohy, fotografuje.

Myslím, že obecně je vidět úpadek kvality reportážní fotografie, daný jakousi „inflací" fotografií, právě z toho důvodu, který zmiňujete. Fotoreportérem je dnes každý, tedy spíše abych to upřesnil, fotoaportérem. Díky technice dnes může každý prostřednictvím snímku aportovat události, kterým je přítomen. Dobrý fotoreportér však musí umět tu událost najít, vidět, popsat, vytvořit příběh, vyjádřit názor. Myslím, že větší problém, než zpřístupnění fotografie masám, je to, že ubývá lidí, kteří v té záplavě fotografií dokážou rozpoznat kvalitu.

Teď si to nevybavuji, ale byl jste třeba jako fotoreportér u nějakého válečného konfliktu v Kosovu, Iráku či Egyptě?

Neměl jsem ambice býti válečným fotografem, a důvody proč ne, by asi byly na delší povídání. Výjimkou byl Afghánistán. Tam jsem se pravidelně vracel z jediného důvodu. Kvůli našim vojákům. V Česku panuje mýtus, že naši vojáci jsou žoldáci, kteří jezdí do Afghánistánu pouze za výdělkem, zde se opět projevuje typická česká závist. Místo toho, abychom byli hrdí na to, že máme vojáky, které svět oceňuje jako výborné profesionály, spolehlivé spojence, hrdiny, tak u nás se informuje v souvislosti s armádou většinou pouze negativně. Proto jsem se vracel do Afghánistánu, abych alespoň prostřednictvím fotografií připomínal, že i Česko má své hrdiny, válečné veterány, kteří si zasluhují náš respekt a uznání.

A co umělecká fotografie fotíte třeba akty?

Akty nefotím, to jsou právě fotografie, které mě nebaví.

Máte v oblasti, ve které pracujete, ještě nějaký nesplněný sen?

Mám stále nějaké sny.

K TÉMATU

HERBERT SLAVÍK, fotograf
* Narozen v roce 1963.
* Fotografuje už od svých deseti let. Má na svém kontě řadu výstav a publikací. Své snímky vystavuje v České republice, v USA nebo v Austrálii, ale také jinde. Soubor fotografií svého projektu Tváře rozšířil v roce 2010 takéo obrázky vojáků působících v Afghánistánu.
* Díky své práci se seznámil i se svou manželkou, herečkou Terezou Brodskou.
* V roce 1986 nastoupil do deníku Mladá fronta jako fotoreportér. O čtyři léta později šéfoval tamnímu fotografickému oddělní. Zaznamenal například revoluční dění v roce 1989 u nás nebo olympijský triumf českých hokejových reprezentantů v roce 1998. Od roku 2003 je na volné noze. Třikrát získal ocenění za nejlepší sportovní fotografii. Hlavní cenu získal i v kategorii Umění soutěže Czech Press Photo.