Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fotograf Jindřich Štreit: Na šikmé ploše může skončit i jaderný fyzik

Praha /ROZHOVOR/ – Domov (bez domova). To je výstava fotografií, která je od konce minulého týdne do 29. května k vidění na piazzetě Národního divadla. Jsou na ní bezejmenní lidé, outsideři, kteří ztratili prakticky vše, ale kterým zůstaly sny, přátelé a malé radosti. To vše o nich vypráví Jindřich Štreit, jenž se s nimi potkával více než rok.

19.5.2015
SDÍLEJ:

Fotograf Jindřich Štreit vystavuje na piazzetě Národního divadla portréty lidí bez domova.Foto: Jindřich Štreit

Fotografování obyčejných lidí na okraji a mimo města se věnujete dlouhá léta. Bezdomovci jsou, myslím, vaše nové téma. Proč právě oni a právě teď?

Tématu bezdomovectví jsem se již dotkl v několika předchozích cyklech. Byla to především Cesta ke svobodě. Těší mě, že jsem se mohl do něj tak ponořit. Bez emocí a zaujetí by to nešlo… Potkal jsem mnoho zajímavých lidí, seznámil jsem se s životními příběhy a poznal jsem neuvěřitelná prostředí. Fascinovaně pokračuji a těším se na každý den, kdy mohu jít fotografovat. V současné době je to, myslím, téma velmi potřebné a aktuální. Co člověk, to individualita, to životní příběh. Vždy mě zajímali ti slabší.

Jak dlouhý čas vám tenhle projekt zabral? A s kolika lidmi bez domova jste se potkal?

Fotografuji více než rok a ještě jednou tak dlouhou dobu budu tématu věnovat. Rád bych fotografování zakončil výstavou a knihou. Impulzem pro mne byly kontakty s táborským sdružením Auritus. Kolik lidí jsem potkal, to nejsem schopen přesněji určit, ale určitě to budou stovky.

Bezdomovci jsou, alespoň pro mě, velmi rozporuplné téma. Když některé pozoruji na ulicích Prahy, mám pocit, že jim tento životní způsob vyhovuje. A i kdyby měli možnost zařadit se zpět do společnosti, neudělali by to. Je to nová sorta lidí, kteří se tak distancují od stávajícího systému nebo jsou jen pohodlní se aktivizovat?

Fotografovi nepřísluší soudit, proč se někdo rozhodne takto žít. Je to naprosto individuální. I když se některé příběhy velmi podobají a mají podobný základ. Je to alkoholismus, rozvod a rozpad rodiny, ztráta zaměstnání a možnosti bydlení. Potom je už jen krůček k propasti. A ano, v poslední době jsem se setkal s několika lidmi, kteří si tento způsob života koncepčně zvolili. Někteří si chtějí odpočinout od společnosti, jsou individualisté, mají zázemí, ale nechtějí bydlet v bytě, a tak si postaví z prken minidomeček a v něm žijí. Setkal jsem se takto s jaderným fyzikem, bývalým vojákem a dokonce i s policistou. Pokud se člověk dostane na šikmou plochu a je na ní určitou dobu, nemá šanci se z ní sám dostat. Buď si už zvykne, nebo má cestu uzavřenou objektivními důvody.

Pohybovat se ve společnosti vykořeněných lidí bývá záludné. Neměl jste někdy strach, že přijdete o fotoaparát?

Zatím jsem se do takové situace nedostal. Tento způsob fotografické práce vyžaduje mnoho času, který investuji do setkávání. Postupně se vytvářejí vztahy, které jsou základem dalších setkání… Důležitá je empatie. Velkou pomocí při navazování kontaktů a vztahů jsou terénní pracovníci. Setkal jsem dosud jen s mimořádně erudovanými, sociálně cítícími, velmi schopnými a s respektem pracujícími lidmi, kteří jsou připraveni kdykoliv a jakkoliv pomoci. S nimi chodím, pozoruji a vstřebávám život. Pokud cítím, že by mohlo dojít k sebemenšímu konfliktu, ustoupím a jen se dívám.

Bylo něco, co vás u bezdomovců a jejich stylu existence překvapilo?

Překvapila mě ona neuvěřitelně pestrá paleta lidských osudů, lidské radosti, smutku a trápení. Mnohdy šlo jen o malicherné nedorozumění, které kdyby nenastalo, život daných protagonistů by se odvíjel úplně jiným směrem. Uvědomil jsem si, jak křehké je pletivo vztahů.

Našel jste mezi těmi, které jste portrétoval, někoho, kdo se stal vaším bližším přítelem? A čí osud vás nejvíc dojal?

Dobré vztahy jsem zaznamenal mezi lidmi, kteří se věnují například divadelní improvizaci. Jsem často překvapen jejich inteligencí, schopností komunikace a obrazové fantazie. Záleží na vedení a přístupu. Saša Dvořák z Olomouce je takovým vzorovým příkladem.

Při práci jste komunikoval s Armádou spásy, jež má letitou tradici. Plní podle vás dobře svou roli a může v českých podmínkách pracovat stejně efektivně jako v jiných zemích?

Bohužel nevím, jak pracuje Armáda spásy v jiných zemích, ale u nás je pro mě tato organizace doslova zjevením. Organizovanost, spolehlivost, slušnost, decentnost a humanismus. Organizace je podepřena pracovitostí, ale i přísností a neporušováním daných pravidel. Pokud je schopen člověk toto přijmout, je o něj postaráno. Pokud poruší pravidla, je sice potrestán, ale dostane hned druhý den šanci na nápravu. Je úžasné, že jsem to zažil na každém kroku v praxi. Jinak by to fungovat nemohlo. Fotografoval jsem především v Opavě, Ostravě, Šumperku, Přerově a v Brně. Armáda spásy má mou úctu a obdiv. Totéž bych mohl napsat také o Charitě v Olomouci, Táboře nebo v Českých Budějovicích.

Pořád pracujete se svou klasickou Leicou nebo jste už objevil i výhody digitálu?

V současné době pracuji i s digitálem.

Fotoaparat je váš život a profesní nástroj. Stalo se někdy, že vám jej někdo ukradl nebo jste o něj přišel?

Stalo se to v mých začátcích. Někdo mi vzal můj první fotoaparát. Moje žena mi ale hned koupila jiný.

Viděla jsem slavnou výstavu vašich fotografií v roce 1982. Nebyla tehdy, myslím, povolená režimem. Měl jste s tím potíže?

Ano, měl. Byl jsem odsouzen za hanobení prezidenta a republiky a nesměl jsem učit. Pracoval jsem potom osm let na státním statku. Byla to pro mě ale velká zkušenost. Poznal jsem spoustu výborných lidí.

Fotografové, podobně jako filmaři, vlastně vyprávějí svůj příběh. Ale za kamerou či objektivem fotoaparátu jsou přitom svým způsobem schovaní. Vnímáte to také tak?

Svůj příběh neskryjete. Ten se projeví v každé fotografii, v každém záběru filmu. Zastávám názor, že umělec by měl věci vždy pojmenovat pravým jménem.

Zůstanete ještě u bezdomovců, nebo už máte v hlavě jiné téma?

Pracuji i na dalších tématech. Jsou to malé nemocné děti, handicapovaní, menšiny a dále témata sakrální.

Procestoval jste svět a zmapoval řadu sociálních portrétů a situací. Ještě pořád vás focení baví?

Čím dál víc.

Autor: Jana Podskalská

19.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Při požáru bytu ve Štúrově ulici zemřel čtyřletý chlapec. Policisté spolu s hasiči ohledávali místo požářiště.
AKTUALIZOVÁNO
10

Noční tragédie v Teplicích. Při požáru činžáku zemřelo čtyřleté dítě

Nabíjení elektromobilů Tesla. Ilustrační foto.
4 12

Norsku začínají vadit velké elektromobily, země zavádí daň za Teslu

AKTUALIZOVÁNO

Zaorálek žádá odvolání Janečka: Nejde likvidovat firmy nevyhovující Agrofertu

Volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek bude žádat v pondělí na zasedání vlády, aby byl odvolán z funkce šéf finanční správy Martin Janeček kvůli údajnému zneužití zajišťovacích příkazů k likvidaci firem, jak o nich informovala média. Chce, aby odešla také náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

Memorandum o lithiu: Sobotka bude žádat doporučení právníků

Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka si nechá poradit od právníků, jak postupovat s memorandem o lithiu, k jehož zrušení v pondělí večer vyzvala kabinet Sněmovna. Mluvčí vlády Martin Ayrer dnes sdělil, že Sobotka počká, až bude usnesení doručeno na Úřad vlády.

Novinářské eso zabila bomba v autě. Galiziová šetřila kauzu Panama Papers

/VIDEO/ Malta je v šoku. Ostrov známý svou poklidnou, až rodinnou atmosférou, se vzpamatovává z vraždy investigativní novinářky Daphne Caruana Galiziové. K neštěstí došlo v úterý večer, krátce poté co oběť nastartovala svůj vůz. Galiziová, tvrdá kritička maltského premiéra Josepha Muscata si před nedávnem stěžovala na výhrůžky smrtí. 

Katalánská válka nervů, Francie separatistům nepomůže

Katalánský premiér Carles Puigdemont se dostává do svízelné situace. Zatímco stále odkládá – tentokrát na čtvrtek – vyhlášení nezávislosti, byli v pondělí večer zatčeni dva vůdci katalánských separatistů. Katalánci, kteří mají kulturně i jazykově blízko k Francouzům, vzhlížejí k podpoře Paříže. Marně. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení