Funke byl fotografem-avantgardistou. Svým vyhraněným rukopisem opakovaně předbíhal současníky, ctil čistě fotografické procesy a jako jeden z prvních své snímky představoval v cyklech. A právě z rozlišení jeho tvůrčích celků a představení dosud neznámých děl vychází i pojetí aktuální výstavy. Úvodní část patří snímkům popisným, záběrům romantických a intimních krajin, do nichž postupně vstupují stíny a geometrické principy měst.

Jaromír Funke: Mezi konstrukcí a emocí
Místo: Moravská galerie v Brně, přízemí Místodržitelského paláce na Moravském náměstí.

Autor výstavy: Antonín Dufek, kurátor: Jiří Pátek.

Odborná spolupráce: Miloslava Rupešová, grafické řešení: Filip Skalák, architekt výstavy: Tomáš Vaněk.

Výstava trvá do 19. ledna 2014.

Funkeho avantgardní tvorba však začíná až zátišími. Abstraktní kompozice bez názvu napovídají, kolik ze své duše Funke do vyobrazených předmětů provázaných světlem vložil. S nimi přichází nová věcnost, fotografie talířů, rámů i metliček na šlehání zdůrazňující texturu.

Rozporuplné se mění v komické…

A poté další, svébytné etapy Funkeho tvorby práce poznamenané surrealismem, fotogramy, akty, odrazy na sklech zastřené ozvěnou nadreality i snímky těžící z absurdního prolnutí nápisů a okolí. Rozkoš. Rozporuplné se mění v komické a jako byla hravost blízká Funkemu, je na výstavě přítomná v detailech a nápaditém architektonickém řešení Tomáše Vaňka (mimo jiné čerstvě zvoleného rektora Akademie výtvarných umění v Praze). Jednotlivé tematické celky vytvořené z obsahově i formálně různorodých snímků tak mají svůj vlastní rytmus i logickou posloupnost.

Výstavu pro Moravskou galerii připravil její dlouholetý kurátor Antonín Dufek. Jeho autorský vklad je příznačný: dosud se podílel či inicioval několik Funkeho výstav a už koncem šedesátých let coby člen výběrové komise spolurozhodoval o tom, které z Funkeho fotografií galerie pořídí. Zatímco tehdejší nákupní cena jednoho snímku byla kolem dvou set korun, dnes částky šplhají do statisíců. A právě Dufkův dlouholetý vhled do dějin české (československé) fotografie a kontextu doby, v níž se formovala, rozkrývá zajímavé souvislosti z Funkeho rozličné tvorby.

Výsadní postavení Moravské galerie na poli fotografie

Neopomenutelný je v souvislosti s výsledným tvarem výstavy vklad Miloslavy Rupešové, dcery Jaromíra Funkeho. Její spolupráce s kurátorem Dufkem započala již v roce 1979, u příležitosti Funkeho první brněnské výstavy v Domě pánů z Kunštátu. Zejména díky jejímu přispění se počet vystavených snímků vyšplhal až ke sto padesáti  - nejvíce prací pochází právě z pozůstalosti, včetně Funkeho ateliérového deskového fotoaparátu či jednooké zrcadlovky.

Po sérii zdařilých domácích výstav, jakými v posledních letech byly například Element F Fotografie a umění ve druhé polovině 20. století, V plném spektru či Úniky a návraty Surrealistická fotografie v Československu, taktéž Jaromír Funke prokazuje výsadní postavení Moravské galerie na poli fotografie. Ta dvaapadesát let opečovává obsáhlou fotografickou sbírku, neslevuje z kvalit svých prezentací a pyšní se osobnostmi, jež do mnohdy rozporuplné, institucionální atmosféry vnáší nadhled, lidskost i cosi poetického.

Řečeno jinými slovy ve svém pojednání z roku 1940 nazvaném Od fotogramu k emoci se Funke hlásí k úvahám Václava Navrátila, o němž Jindřich Chalupecký říkal, že „Navrátil měl mozek filozofa a citlivost básníka." Funke tedy souhlasně s Navrátilem tvrdil, že ve fotografii není důležitá jen technická zdatnost, ale také a hlavně básnická předtucha básnického efektu. A právě tu se podařilo vnést i do přízemí Místodržitelského paláce. Téměř sedmdesát let po Funkeho smrti tak právě zde rezonuje to nejniternější z jeho fotografického zakoušení.