Jeho jméno mají lidé spojeno zejména s Expedicí Peru 1970. Karoušek byl jedním z horolezců, kteří zahynuli pod vrcholem Huascaránu. Tragická smrt tak vměstnala jeho originální tvorbu do pouhých deseti let aktivního uměleckého života. Valerián Karoušek zemřel v pouhých jednačtyřiceti letech. „Od jeho poslední velké retrospektivní výstavy uběhlo už 23 let a jeho jméno i dílo pomalu upadá v zapomnění. Ubývají i pamětníci. Liberecká galerie to chce změnit a u příležitosti 45. výročí jeho smrti letos v květnu nově představí jeho originální tvorbu," zve kurátorka výstavy Markéta Kroupová.

Nejtypičtější a nejoriginálnější sochy vytvářel Karoušek v letech 1965 až 1970. „Jsou to kovové plastiky doplněné kameny a vycházející z figury člověka," popisuje Kroupová. Lákadlem jeho díla je třímetrová socha s názvem Totem civilizace, nainstalovaná před vchod do galerie. Materiál, z něhož je vyrobena, ukazuje na Karouškovu chuť experimentovat a využívat k tvorbě z nejrůznějších materiálů. Kombinovat zdánlivě neslučitelné, jako je přírodní kámen se součástkami motorů, drátem a plechy. Originalitu díla podtrhuje i skvělá expozice v čistém prostoru někdejšího bazénu.

Oslavovaný i zavrhovaný Špála

Sochy tragicky zemřelého horolezce Valeriána Karouška

Druhá výstava nás zavede do první republiky, kdy na výtvarném poli kralovaly strohé tvary a čisté linie kubismu. Jedním z čelných představitelů tohoto stylu byl Václav Špála. A zatímco výtvarným dílům francouzských představitelů tohoto stylu vévodí tlumené barvy šedé a hnědé, Špálovy kytice i krajiny rozzářila především modrá, červená a smaragdová. Výstava představuje právě ukázku z jeho „modrého období," což navozuje i názve výstavy, inspirovaný slavnou Gershwinovou skladbou Rapsodie v modrém. Rhapsody in Blue. Ne náhodou. Blue není jen anglickým názvem barvy, ale i výrazem pro splín, smutek. „I když Špála nikdy nesklouzl k dekadenci, v jeho obrazech lze kromě dynamiky a dramatičnosti vyčíst i určitý smutek, pomíjivost života," poukázala kurátorka Špálovy výstavy Zuzana Štěpanovičová. Patrné je to na jeho květinových zátiších, které kromě plnosti a barevnosti odrážejí i pozvolné uvadání. Kromě zátiší s květinami a ovocem nabízí výstava i jeho kresby, malby štětcem a ilustraci pro časopis.

Špálovu Babičku čtenáři vraceli

Malíř ve třicátých letech ilustroval dokonce Němcové Babičku, pro konzervativního českého čtenáře byly však černobílé ilustrace natolik modernistické, že se kniha neprodávala a předplatitelé knihu dokonce vraceli. „To, že si Špála v jedné z kreseb dokázal udělat legraci sám ze sebe, když svou Babičku doporučuje jako vhodný dárek k Vánocům, svědčí o jeho nadhledu, velikosti jeho osobnosti," podtrhuje Štěpanovičová.

Špála nebyl uznáván ani svými vrstevníky, jeho velkým rivalem byl Emil Filla, který kritizoval jeho odklon od témat i barevnosti kubismu, jeho přítelem byl naopak Josef Čapek. "Přátelství s Josefem Čapkem způsobilo, že se jejich tvorba velmi sblížila a někdy se jejich díla mohla dokonce zaměňovat," přiblížila kurátorka.

Jeho tvorba byla u nás přijímána vlažně, ocenění přicházelo spíš ze zahraničí. Hodnocení jeho tvorby bylo rozporuplné. Před válkou byl Oskarem Kokoschkou označen za "jediného dobrého českého malíře", v roce 1944 naopak prohlášen „za zvrhlého umělce" a odsouzen k nuceným pracím. Zemřel v roce 1946, půl roku po jmenování národním umělcem. V roce 1947 o něm Jan Zrzavý prohlásil: „Byl z nás nejlepší". Obě výstavy potrvají v Oblastní galerii Lázně v Liberci až do konce srpna. Můžete si je prohlédnout v rámci zítřejší muzejní noci, kdy je vstup do galerie zdarma. V 19.00 hodin můžete využít i komentované prohlídky s kurátorkou výstavy Zuzanou Štěpanovičovou.