„Navštěvoval jsem ji v Praze v jejím ateliéru a mluvili jsme spolu o její tvorbě. V Prostějově byla její jediná práce v Neherově vile, ale bohužel se ztratila," zavzpomínal Josef Dolívka, který se s Hanou Wichterlovou znal osobně.
Slavná umělkyně se narodila do rodiny, která patřila k významným průmyslnickým rodům rakouského mocnářství a přátelila se i s významnými umělci své doby. Jedním z nich byl i Jan Kotěra, který navrhoval prostějovský Národní dům.
close
zoom_in
„Právě ten rozpoznal v mladém děvčeti výtvarné nadání a doporučil rodině, aby ji poslala na uměleckou školu. Šestnáctiletá Hana tedy nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1919 –1925 studovala sochařství u Jana Štursy," popsal umělecké začátky sochařky historik Pavel Moš. Mezi spolužáky Hany Wichterlové patřili například Vincenc Makovský či Josef Wágner.
Absolvovala s plastikou Údiv, která je považována za jeden z vrcholů meziválečné figurální tvorby. Když se v roce 1931 vrátila z Paříže, stala se členkou umělecké společnosti Mánes a svým dílem se zařadila po bok nejlepších českých umělců své doby.
Pupen
„Ve třicátých letech vytvářila abstrahované sochy přírodních tvarů a objevila podstatu autonomního tvaru. Z této doby také pochází jedno z jejích nejvýznamnějších děl, a to Pupen z roku 1932. Plastika představuje vnitřní tvar pupene a je odpovědí na hledání tvaru meziválečnými abstraktními sochaři," řekl Josef Dolívka, který se desítky let podílel na kulturním životě v Prostějově.
Období kolem druhé světové války znamenalo pro sochařku určitý tvůrčí útlum.
„Během druhé světové války žila na farmě ve Smržicích a výtvarně nepracovala. V roce 1942 si vzala výtvarného sochaře Bedřicha Stefana, který jí na konci války pomáhal. V roce 1948 se pak vrátila zpět do Prahy," vylíčil Josef Dolívka.
Zvířecí reliéfy
K sochařině se Hana Wichterlová vrátila až ve druhé polovině padesátých let, kdy se věnovala i zakázkové tvorbě. Známé jsou z této doby například zvířecí reliéfy, které slouží jako domovní znamení věžových domů ve Vítězné třídě v Kladně.
Zvláštní místo v díle Hany Wichterlové má i nedokončená plastika Mahuleny, na níž umělkyně pracovala pětatřicet let. Tato kompozice, jež představuje symbiózu stromu a ženského těla, se stala emblémem Mezinárodního sochařského sympozia Hany Wichterlové, které se deset let pořádalo v Prostějově.
