Jste asi nejznámější český příznivec autobusové dopravy. Sednete si stále občas za volant?
Samozřejmě, jinak bych si dělal ten řidičák v padesáti letech zbytečně. Jezdím při různých příležitostech, často to jsou například výročí dopravních podniků nebo narozeniny nějakého podobného blázna, jako jsem já.

Dětská vášeň vás tedy nepustila ani po padesátce?
Ne, v žádném případě. Naopak mám pocit, že se to prohlubuje. Díky tomu mému coming outu jsem se stal jakousi autobusáckou celebritou nebo ikonou pro řadu podobně postižených lidí, kteří mě zvou na své akce. I díky tomu jsem rozšířil svou sbírku autobusových artefaktů; jde například o jízdní řády nebo dokumenty související s vývojem RTO i jiných vozidel.

Neuvažujete o nějaké pravidelné brigádě třeba v MHD?
Napadá mě to, mám kamarády, kteří jezdí v pražské MHD. Ale představte si to s mým provařeným televizním obličejem. Já myslím, že by z toho bylo zbytečné haló. Já si to tedy dovedu představit, ale spíše zůstane u toho, že tu a tam na nějaké akci lidi svezu.

Zmínil jste vaši sbírku předmětů, které souvisejí s autobusovou dopravou. Lidé vám artefakty i sami nosí. Jak jste na tom se skladovými prostory?
Zatím to ještě jde, bydlím v rodinném domě a mám poměrně značné prostory. Malé modely autobusů se vejdou vždy, místo se vždy najde i na takové drobnosti, jako jsou třeba odznáčky autobusáků a podobně. Problém není ani s volanty, světlomety nebo klikami. Mám třeba nádhernou chromovanou kliku od zájezdového bruseláku. To jsou věci, které mi nedělají starosti, je to čistá radost. Pro tyhle věci si vždycky rád udělám místo. Žádný sběratel nepřestane sbírat jen proto, že mu dochází místo, a já nejsem výjimka, i kdybych si měl koupit ještě jeden barák. Horší bude, až mi někdo pošle autobus, to pak bude zavánět rozvodem.

Tušíte, kolik těch kousků ve sbírce máte?
Jsou to stovky předmětů. Výrobní štítky, výrobní nákresy, spousty a spousty fotografií a pohlednic, které mi naposílali lidé, stovky modelů autobusů, plakáty, staré propagační materiály a mnoho dalšího.

Jaký máte vztah k ostatním druhům dopravy? Využíváte veřejnou dopravu?
Jednoznačně ano, jezdím hromadnou dopravou. Mám také historickou loď vyrobenou kdysi v NDR. Tu jsem koupil asi před deseti lety a připouštím, že by asi také potřebovala více času a péče. Zatím se ale nepotopila, takže když čas dovolí, tak se občas projedeme pod vyšehradskými skalami. Ale zpátky k ostatním druhům dopravy. Když je sezona, jezdím většinou po Praze na skútru, ale v poslední době, díky tomu, že vznikla stanice metra Bořislavka, využívám hodně i metro. My tady na Hanspaulce říkáme, že jedeme do Prahy. Pokud jde o moje cesty za prací, tak jsem hodně jezdil do Brna a rád jsem jezdil s Českými drahami, kde jsem měl vždy potřebný komfort, a jezdil jsem na čas. Když ta možnost je, tak vždy radši volím vlakovou dopravu, než abych trávil čas v kolonách. Na to je život krátký.

Jste muž mnoha profesí, hrajete divadlo, máte kapelu. Co vás teď zaměstnává a nejvíc baví?
Nedávno jsme měli premiéru v Městských divadlech pražských ve hře Revizor, kde hraju po boku Pavly Tomicové Hejtmana. Je to velká legrace, navazujeme na slávu předešlých inscenací v pražských divadlech, naposledy to hráli v Činoherním klubu, kde hrál Hejtmana Pavel Landovský a jeho ženu Helena Růžičková. Je to pro mě velká radost. Na příští rok mám domluvený další seriál, kde mě lákají právě na to, že bych měl hrát postavu autobusáka. Tak to se těžko říká ne. Mimo to píšu písničky a připravujeme všelijaké muzikály s Petrem Maláskem. Je toho opravdu hodně, člověk se nezastaví, ale myslím si, že pro zdraví a psychiku člověka je to lepší, než sedět doma a koukat z okna.