Během natáčení se vám, Šárko, stala nehoda. O co šlo?

Můj první krok v Prvním kroku vypadal, že skončí dost záhy, a to hned po dotočení pilotního dílu. Na jednom z tréninků jsem si totiž poprvé v životě zlomila nohu. Šup, sádru na nohu na dva až tři měsíce. To bylo nadělení! A to už mě první natáčecí den čekal za dva týdny. Průšvih jako vrata. Následovalo žhavení telefonů a čekání na rozhodnutí, jestli nebude levnější mladou Vaculíkovou přeobsadit. Asi po třech dnech nervozity, jak to se mnou dopadne, telefon z produkce zazvonil. Dobře to dopadlo. Natáčení se posunulo o měsíc a půl, točily se hlavně scény beze mě. Potom šlo ale do tuhého a já se musela postavit do skupinky spolužáků. Oblékla jsem se do kostýmu a doufala, že si sádry nikdo nevšimne. Všechno nakonec klaplo.

Máte i nějakou kuriózní situaci?

Jeden záběr jsme točili asi osmnáctkrát kvůli tomu, že jsem se v něm správně nepodívala na kolegyni na Charlottu Doubravovou (Irena). Až musel chudák režisér Jirka Vejdělek řvát zostra i sprostě, což je u něj naprosto neobvyklé. To jsem pak byla v takovém šoku, že jsem nebyla schopná další tři klapky hrát vůbec – no, bylo to dlouhé odpoledne.

Jak se připravujete na milostné scény?

Ubezpečím se, že kluka, co s ním mám hrát, nemiluju a že to po líbačce s ním nebude mít trvalejší následky… A co se týče nahoty, snažím se představovat si, že vypadám jako jedna z holek z pobřežní hlídky. Funguje to, dokud se nemáte svlíkat přímo před zrcadlem.

Postava Elišky je dosud váš největší úspěch?

Určitě, seriál První krok je pro mě zlomový. Kolektiv a celé natáčení bylo skvělé, bylo jedním z nejšťastnějších období v mém životě.

S kým byste si, ať už v divadle, nebo ve filmu, chtěla zahrát?

Kdyby tak mohl přijet Edward Norton, to by bylo skvělé. Akorát bych asi musela být ve scénáři stydlivá, rozklepaná a nemluvná, ničeho jiného bych totiž ze samého úžasu nebyla schopná.

S vaším strýcem Lukášem Vaculíkem ne? Jaký máte vztah?

Hezký, prostě jako neteř se strejdou.