Mokrá ryba je v sérii vašich detektivních příběhů první v pořadí, napsal jste ji před devíti lety. Váš oblíbený komisař Rath se v tomto románu ocitá v kulisách Berlína 20. let. Co vás vlastně na krimi žánru láká?
Že příběh má určitý dramatický oblouk a tajemství. A že můžete s postavami prožívat jejich dobrodružství a nořit se do rozličných společenských prostředí. Čili přesně to, co je pro můj knižní projekt á la Gereon Rath důležité.

Jak a kde hledáte inspiraci a motivy jednotlivých příběhů?
Rodí se v mé hlavě. Základ případů dotýkajících se Ratha je vždy fiktivní, ale zbytek je dobově autentický, což je pro mě důležité. Řadu nápadů jsem už našel v různých rešerších.

Krimi se dnes těší značné oblibě, asi napříč Evropou. Nejen knižní, ale i filmová. Tušíte proč?
Těžko říct. Jsou různé druhy krimi románů, od lehkých a veselých až po mysteriózní a úplně temné. Řekl bych, že důvod obliby je u čtenářů i u autorů takřka stejný – chuť jít s napínavým příběhem plným hádanek a za pomoci kriminalistů hledat odpovědi na otázky a pronikat do mnoha pestrých světů a charakterů.

Mokrá ryba se odehrává v divokém berlínském kvasu 20. Let. Překvapilo vás během práce na románu něco v daných časových dimenzích?
Kromě různých maličkostí, jako že třeba svět dvacátých let byl mnohem víc moderní, než jsem tušil – neboť už existovaly přístroje jako vysavač, fén či gramofon, pozměnily rešerše hlavně můj pohled na dějiny.

kniha Mokrá ryba

V jakém smyslu?
Dlouho jsem si myslel, že Výmarská republika byla příliš slabá na to, aby si udržela svou existenci. A že její pád v důsledku nacistické diktatury byl nevyhnutelný. Teď to vidím jinak – dějinný vývoj nemusel nutně vést k Hitlerovi. První německá republika to neměla snadné (také proto, že vítězné mocnosti po první válce jí to nijak neulehčily a kvůli „hříchům“ císařství utnuly v rozkvětu). Ale kdyby se určité věci vyvíjely jinak, měla by šanci. Kdyby liberální politik a kancléř Gustav Stresemann nezemřel, zůstaly by trhy s akciemi a banky stabilní a občané by se nebáli víc komunistů nežli nacistů. A dělnické hnutí by se možná nenechalo rozštěpit.

Co by kdyby…
Ano. Dnes je už neúčelné nad tím dumat, věci se staly, jak se staly. Přišla historická katastrofa a přinesla světu mnoho neštěstí. Ale měli bychom se z ní stále učit (i poučit), abychom dnes k demokracii nepřistupovali lehkomyslně a nezahrávali si s ní jako s hračkou - jak to dělali naši tátové před 80 lety.

Jak byste popsal současnou náladu v Německu? A neláká vás vytáhnout z ní nějaký zajímavý krimi příběh, třeba uprchlický?
Ne, mé další téma se týká opět 30. let. Ale je velmi zajímavé zjišťovat, kolik paralel k naší současnosti tu je. Demokracie je znovu ohrožena, znovu se učíme, že nic není samozřejmé a dějiny nemusí spět automaticky k lepším zítřkům. Ani k větší svobodě či spravedlnosti – naopak. Tyhle naše výsady musíme bránit proti nepřátelům, kteří je ohrožují (a nejde jen o pravicové populisty).