I 72 let poté je v Lidicích stále co připomínat

Na výročí lidické tragédie - 10. června - připravili pracovníci Památníku Lidice novou krátkodobou výstavu Lidice (v) minulosti, která doplňuje stálou expozici v muzeu.

Kurátorky výstavy vytáhly z depozitáře předměty, které už dlouho návštěvníci neviděli, nebo ještě neměli příležitost vidět. V několika blocích ukazují příběh takzvaných starých Lidic na předmětech denní potřeby. Vypráví, jak vypadal život ve vsi z pohledu mužů, žen, dětí, ale také církve.

„Myslíme si, že je to stále aktuální. Výstavou se snažíme divákovi zpřítomnit, jak se tu kdysi žilo ještě před tragédií v roce 1942 s pomocí obyčejných lidí, kteří zde zažívali svoje každodenní radosti a starosti," popisuje jedna z kurátorek Lubomíra Hédlová.

Z původních Lidic toho mnoho nezbylo, takže výstava nabízí v pěti vysokých vitrínách drobnější exponáty, často poničené. Většina věcí nebo fotografií se dochovala díky tomu, že do obce docházely také děti z okolních vesnic, nebo něco schraňovali příbuzní obětí, kteří bydleli jinde.

„Zachovaly se takové věci, jako jsou domovní cedulky, které se našly na místě spáleniště obce. V pozůstalosti rodin potom měli fotografie. Jsou tam například lidé, kteří žili na Buštěhradu, nebo jejich děti sem docházely do školy nebo různých spolků," vysvětluje další kurátorka Renata Hanzlíková.

Příběhy předmětů

Největší motivací, proč se zaměstnanci Památníku rozhodli výstavu uspořádat, bylo to, že se návštěvník nejvíce přiblíží historii pomocí osobního příběhu, potažmo artefaktu. Podobné předměty totiž schází ve velké multimediální expozici, která je otevřená od roku 2006. Vzhledem k její interaktivní koncepci se tam předměty Lidických nevešly.

Pokladní Anna Dostálová, která pracuje v památníku skoro tři desítky let, je potomkem původních obyvatel Lidic. Její práce je proto emotivnější. „Často sem chodí lidé, kteří se jdou podívat na svoje příbuzné. S novou koncepcí výstavy je ale často musíme zklamat, protože ne všechny fotografie tu máme," říká Anna Dostálová, která bydlí v nových Lidicích.

Ve vsi se stýká s obyvateli, kteří mají vztah k lidické tragédii a společně si ji stále připomínají a scházejí se. Po dvaasedmdesáti letech se už některé věci také změnily 
a obec má nové obyvatele, kteří volí toto místo k životu spíše z jiných důvodů. Často to bývá proto, že Lidic jsou velmi blízko Prahy. Anna Dostálová však pochybuje, že by některý 
z nových sousedů nevěděl nic o osudu Lidic a zvolil si je jenom kvůli výhodné poloze.

Občas se ale stane, že někteří lidé nechápou pietu Památníku. „Zrovna minulý týden jsem tu viděla pána, který se tu procházel v plavkách. Pak jsem slyšela, že se ještě 
s jednou ženou opaloval kousek u hřbitovní zdi," diví se pokladní.

Sešit školáka Toníčka

Nejvíce emocí z výstavy Lidice (v) minulosti může vyvolat sešit školáka Toníčka Urbana. Poslední zápis v něm je datován na 9. června 1942. „Máme tu ještě jeden školní sešit od Ivana Žida. Oba dva chlapci pravděpodobně zahynuli v plynových vozech 
v Chelmnu. Nevlastní sestra Toníka dodnes pracuje v Památníku, provádí a pracuje 
v recepci muzea. Ona právě upozornila na to, aby sešit byl na výstavě," povídá Lubomíra Hédlová.

V další části kurátoři expozice připomínají také postavu místního pátera Štemberka, který tu působil 33 let. V době lidické tragédie už předával farnost novému páterovi a plánoval návrat do svého rodiště, kde měl domek. Nicméně byl zastřelen s ostatními muži v jeho 77 letech. „Byl velice skromný a spousta lidí ho měla ráda. Byl nejen zpovědníkem, ale opravdu byl mužem, ke kterému chodili pro radu i co se týká hospodaření. Byl takovým otcem a svědčí 
o tom vytíženost farnosti," líčí Renata Hanzlíková.

Z místního hřbitova se dochovaly pouze některé křížky. Pokud se dochoval úlomek náhrobku, tak si ho lidé vrátili zpátky, i když ne přesně na původní místa. Nedávno se ozvala jedna paní z ciziny, která měla hrob ve starých Lidicích. Po válce našli kus jejich náhrobní desky, takže nyní se starají o to, aby byl vrácen zpět na místo.