Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ilja Hartinger: Valašská krajina je podle mě taková sršatá

Karolinka /ROZHOVOR/ – Patří k nejvýznamnějším a nejvýraznějším osobnostem výtvarného umění nejen rodného Valašska, ale také České republiky. Řadí se rovněž k významným krajinářům soudobé Evropy. Přesto, nebo právě proto je valašská krajina pro dnes (20. srpna) osmdesátiletého rodáka ze sklářského města Karolinka Ilju Hartingera nejenom srdeční záležitostí. Ale stále také zdrojem v podstatě bezbřehé inspirace.

20.8.2015
SDÍLEJ:

Malíř Illja HartingerFoto: DENÍK/Jan Karásek

Ilja Hartinger dnes slaví osmdesáté narozeniny

Říká se, že k malířskému kumštu se Ilja Hartinger propracoval přes sklo. Mistře, je tomu tak?

Ano, a mohou za to především rodiče. Tatínek byl zaměstnaný v karolinských sklárnách jako sklářský mistr. Sklářství ale tehdy nebylo jen zaměstnání. Jednalo se totiž o umělecké řemeslo. Skláři museli mít estetické vlohy, aby mohli vytvářet krásné sklenice. Otec nejenom že dělal sklo, ale také kreslil. Byl vlastně malíř amatér a vedl mě k tomu.

Někde jsem se dočetl, že vás ke sklářině i přivedl…

Práce v huti se stala pro mě prvním stupněm mojí umělecké kariéry. Sklářské řemeslo se totiž dědilo z pokolení na pokolení. Otec si myslel, že bych v jeho sklářském díle mohl pokračovat. Chvíli jsem dělal ve sklárně u leptání skla. Dřív byly u větších podniků odbory a u nich fungovaly různé kroužky. Já jsem s kamarádem, který také maloval a kreslil a znal se s profesorem Františkem Podešvou ze Soláně, chodil do výtvarného.

Takže František Podešva je tím, který skláře Ilju Hartingera přivedl k velkému kreslení a malování?

U Františka Podešvy jsem skutečně poprvé zatoužil stát se takovým malířem jako on. Viděl jsem tam tehdy ve svých asi sedmnácti letech obrovské věci. Jednak pěkný ateliér. Zaujaly mě ale i jeho obrazy na vysoké úrovni. Byl skutečně profesionál každým coulem.

Stát se malířem takových kvalit nebylo zřejmě možné bez odborné průpravy…

To je pravda. Odešel jsem proto studovat do Brna na střední umělecko-průmyslovou školu. A štěstí jsem měl i tam. Dostal jsem se k profesoru Karlu Langrovi. Ten tíhl k Valašsku a maloval valašské chalupy. Z Brna jsem potom šel získávat zkušenosti na umělecko-průmyslovou školu do Prahy do ateliéru profesora Antonína Strnadela. Pocházel z Trojanovic a také maloval Valašsko. Měl jsem prostě to štěstí, že jsem studoval u profesorů, kteří důvěrně znali můj rodný kraj.

Vedli vás tak, že jste odolal lákadlům velkoměsta a vrátili vás do rodného kraje?

Jednoznačně. I když návrat na Valašsko nebyl jednoduchý a přímočarý. Cesta vedla přes Brno, kde jsem pracoval v etnografickém ústavu. Nemohl jsem totiž hned přijít na Valašsko a být na volné noze, jak jsem si představoval. Potřeboval jsem existenční jistotu a prostředky, abych si mohl koupit barvy a rámy a mít na živobytí.

Valašsko už není od Brna tak daleko…

Není. Proto jsem také domů začal jezdit mnohem častěji. Navíc jsem tady měl své rodiče a dva mladší bratry. Potřebovali moji pomoc. Cítil jsem to tak. Vnímal jsem rovněž povinnost ke krajině tady a k jejím lidem. Bylo to všechno pro mě silnější než volné umění v Praze.

V tu dobu začala malířská cesta Ilji Hartingera Valašskem?

V podstatě ano. I když ne jenom malířská. Sklo mě pořád lákalo. Dělal jsem na něj lepty a využíval k tomu svou grafiku. Blízké mně byly a jsou mozaiky. A pak samozřejmě kresba i malba. Inspirací mi při tom všem byla valašská krajina a lidé, kteří v ní žijí. Valašská krajina není jednotvárná. Je pestrá na barvy i tvary. Já říkám, že taková sršatá.

Jak jste se dostal až k tomu, co tvoříte dnes?

Už když jsem chodil k Františku Podešvovi, maloval jsem krajiny. Nejprve tužkou, uhlem. Potom jsem začal dělat akvarely, které byly hodně realistické a popisné. Potom jsem to postupně zjednodušoval a dostal se k takové určité stylizaci. Už nezáleželo na tom, jestli je tráva taková nebo jiná. Nebylo důležité, kolik šindelů má chalupa, ale šlo o to, aby ta krajina byla typická. Další věcí, která je v mých obrazech dominantní, je důležitá role světla. Světlo totiž dává krajině náladu. Prostě je to taková pocitová záležitost.

I k tomu potřebujete reálný podklad?

Ano. Dřív to bylo spíš napodobení krajiny. Teď je to krajina z představy. Lidem ukazuji, jak ji vidím já. To znamená, že zruším televizní antény, elektrická vedení a snažím se takzvaně vymáknout tu typickou krajinu. Vyjadřuji svůj pocit, dojem… Sebe.

Rozumím tomu dobře, že Ilja Hartinger už nepotřebuje krajinu při malbě vidět na vlastní oči? Že vás neuvidíme na valašských kopcích s plátnem na stojanu a s paletou v ruce?

Ne tak docela. To je ještě další moment. Když budu krajinu malovat jen z představy a budu ji dělat v ateliéru, bude to takové vydestilované. Když zjistím, že už to začínám mít na jedno kopyto, jdu zase do krajiny. Studuju ji, nakreslím si ji znovu, abych do ní zas dostal tu rozmanitost, zajímavost. Potom jdu zpátky do ateliéru. Když jsem ale pro změnu pořád v krajině, dojdu k tomu, že už jenom kopíruji. Začne to být moc fotografické, realistické. V tom případě stop. Jdu do ateliéru a pracuji zase tam. Musím to prostě vyvažovat.

Vnímám to správně, když se z vašich slov domnívám, že, promiňte mi ten výraz, malířina je vlastně řemeslem?

Ano. Moje práce není ničím jiným. Umění pochází ze slovesa uměti. Umění je i v řemesle. Proto i díla našich předchůdců přečkala. Jednak svým obsahem, ale i řemeslem. To řemeslo spousta dnešních obrazů a výtvarných děl postrádá.

Jak se vlastně díváte na tvorbu současné mladé generace malířů?

Vnímám ji a respektuji. Jen mi vadí, že mladí, když mluví například o Alšovi, Rabasovi, Mánesovi, Slavíčkovi a dalších, tak řeknou, že jejich forma je vyčichlá. Možná mají pravdu. Možná forma z devatenáctého století je skutečně vyčichlá. Ale ta láska ke krajině a k člověku je tam tak hluboce zašifrovaná, že nevyčichne nikdy. A to si někteří mladí malíři jaksi neuvědomují.

Vaše generace byla za mladých let jiná? K mládí patří jisté rebelství a vzdor…

Tak určitě. Ale tehdy to bylo poctivější i na školách. Znovu připomínám, že základem je kresba a znalost řemesla. To znamená šepsování plátna, podklad, technologie barev a podobně. Všechno toto se dřív na školách víc respektovalo. Mladí se učili od starších. Vše začínalo tím, že jste musel znát řemeslo. Jak říkají Francouzi to metiér. Slovo umění je od slova uměti. Nedovedu si představit, že by dřív například žáci Rembrandta vyměňovali někde skla u semaforů nebo natírali tank na růžovo. To byli všecko poctiví lidé a všechno mělo obrovský fundament a řemeslo. Co zůstane po některých dnešních výtvarnících? To je samá počítačová grafika, videoreprodukce a další. Nemá to trvalý charakter. Chybí tomu podstata.

Jak vnímáte současné umění?

Dnešní umění je v mnoha směrech módní záležitostí postavené na tom, udělat nějaký šok. Ani lidé k němu nemají podle mě vztah.

Za svůj život jste navštívil mnoho zemí Evropy. Na mnoha místech i vystavoval…

Je příjemné zjistit, že je o vás zájem i jinde. Vystavoval jsem například v Německu, ve Francii, Itálii, ale také v USA i jinde. Ale nejraději vystavuji doma. Na Valašsku. Tady je to víc umocněné. Venku, ale třeba i v Brně nebo v Praze je to takové rozptýlené. Prostě jen nějaký malíř z Česka či Valašska. Ale hrozně fajn je, když vystavujete třeba na Kohútce, na Soláni nebo v Luhačovicích. Lidé se podívají z okna a vidí ty hory, které jsem namaloval. Jde o spojení krajiny s prostředím.

Díky tomu jste založil vlastní galerie?

Zcela určitě. Lidé galerii navštěvují i z toho důvodu, že v ní nejde výhradně o komerční záležitost. Když neprodám svůj obraz, vůbec nic se nestane. Záleží na vztahu výtvarníka k lidem. Kdybych byl nějaký nevstřícný, netolerantní, že bych si řekl, že jsem umělec, jsem nad věcí a k lidem bych se choval povýšeně, tolik by jich tu nechodilo.

Stejnou motivaci má i galerie, kterou jste spoluzaložil v Novém Hrozenkově?

Rozhodně. V Hrozenkově jsme galerii navíc udělali z piety k Františku Podešvovi, Karlu Hofmanovi a dalším. Cítil jsem povinnost, vzhledem k tomu, že jsem u nich začínal, se nějakým způsobem odvděčit. Zajistit, aby o nich budoucí generace věděla a nebyli zapomenuti.

Valašský deník připravuje s akademickým malířem Iljou Hartingerem pro své čtenáře on-line rozhovor na webových stránkách valasskydenik.cz.

Autor: Dušan Póč

20.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 19 000 Kč

Zámečníci strojů Zámečník/ce - brusič/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pozice:zámečník/ce - brusič/ka, Co Vás na této pozici čeká?, - broušení svárů rozvaděčových skříní, - zámečnické práce, - jednosměnný provoz, Očekáváme, že budete mít:, - vzdělání min. SOU - strojírenského směru, - znalost technické dokumentace, - manuální zručnost, - aktivní přístup k práci, flexibilitu, spolehlivost, Získáte u nás:, - Zázemí ryze české firmy (pracoviště v Příbrami)., - Příjemnou firemní kulturu, u nás se lidé cítí dobře., - váš rozvoj se postaráme., - dobré a šikovné zaměstnance nepřicházíme - nabízíme stabilizační příspěvek., - Další benefity (penzijní připojištění a Sick Day po 5 letech, jazykové kurzy, příspěvek na kulturní a sportovní akce)., Nástup možný ihned na dobu urřitou ( možnost prodloužení )., Mzda: od 19 000,- Kč., Kontakt:Batelková Barbora Ing., tel.: 318 493 696, 318 493 611, e-mail: batelkova.barbora@sencopb.eu, Msto výkonu práce:SENCO Příbram spol. s r.o., Plynárenská č.p. 292, Příbram I. Pracoviště: Senco příbram spol. s r.o., Plynárenská, č.p. 292, 261 01 Příbram 1. Informace: Barbora Batelková, +420 326 534 396,734 153 567.

Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 6 100 Kč

Zahradníci travnatých ploch, greenkeepeři ZAHRADNÍK/ZAHRADNICE. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 6100 kč, mzda max. 8400 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Popis práce: údržba zeleně v areálu školy, Požadujeme:, "komunikace flexibilita, zručnost,, "vysoké pracovní nasazení,, "řidičský průkaz sk. B., "bezúhonnost, "vyučení v oboru výhodou (není podmínkou), "praxe v oboru výhodou (není podmínkou), Nabízíme:, "sezónní práce na pracovní smlouvu do konce listopadu, "jednosměnný pracovní režim - poloviční úvazek, "zaměstnanecké výhody - příspěvek na stravování, příspěvek FKSP, "zajímavá práce v příjemném prostředí arboreta, Nástup:, "ihned, "pracoviště: Lesnická 55, 397 01 Písek, Plat:, "platové ohodnocení dle platných tarifů, Kontaktní osoba:, Pavla Machatá (asistentka ředitele školy), tel.: 382 506 100; lespi@lespi.cz. Pracoviště: Vyšší odborná škola lesnická a střední lesnická škola b. schwarzenberga písek, Lesnická, č.p. 55, 397 01 Písek 1. Informace: Pavla Machatá, +420 382 506 100.

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 15 000 Kč

Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 26000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Zedník - vzdělání vyučen. Pracoviště Českokrumlovsko. Prac. poměr na dobu určitou, prac. úvazek plný, prac. doba jednosměnná. Nástup ihned. Mzda 15.000 - 26.000,-- Kč hrubého. Kontakt: volejte ve všední dny do 7:00 do 16:00 h na 728 320 839 p. Poláček, info@postavpo.cz. Ověřeno 21.5.2018. Pracoviště: Postavpo s.r.o., Česká, č.p. 184, 382 73 Vyšší Brod. Informace: Poláček, +420 728 320 839.

Obchod - Pohodová brigáda - výpomoc 125 Kč

Hledáme brigádniky do obchodu na pozice obsluha pokladny . Náplň práce: doplňování zboží , kontrola data spotřeby zboží , práce na pokladní.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pirát Ivan Bartoš
14 6

Ničíte nám billboardy, osočuje SPD Piráty. Ti podají trestní oznámení

V italském Janově se zřítil most
AKTUALIZOVÁNO
25 28

V Itálii se zřítil dálniční most. Zahynuly desítky lidí, český řidič přežil

Člověk vzpřímený zřejmě vymřel kvůli své lenosti. Nepřizpůsobil se oteplování

Homo erectus neboli člověk vzpřímený byl až donedávna považovaný za jednoho z našich přímých předků. Nyní se však objevilo tvrzení, že se jednalo o slepou vývojovou větev. Podle nové studie si totiž mohli tito dávní hominidé za svůj zánik v podstatě sami. Byli natolik líní přicházet s inovacemi a posouvat se kupředu, že se nedokázali přizpůsobit změnám klimatu.

Humanitární loď Aquarius zakotví na Maltě. Migranty si rozdělí pět zemí EU

Záchranná loď Aquarius, jež od pátku bezcílně pluje Středozemním mořem, získala povolení zakotvit u břehů Malty. Migranty, kteří se nacházejí na její palubě, si následně rozdělí pětice evropských zemí, a to včetně Německa, Portugalska či Španělska. Podle agentury Reuters má nejvíce běženců, šedesát, přijmout Španělsko. 

AKTUALIZOVÁNO

Brežněv i většina vojáků z roku 1968 byli Ukrajinci, řekl Filip. Sklidil kritiku

Opoziční strany kritizují předsedu KSČM Vojtěcha Filipa za jeho vyjádření v britském deníku The Guardian, v němž nepřímo obvinil Ukrajince z vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Filipa obviňují z překrucování historie a upozorňují, že podobným způsobem by mohl připsat zodpovědnost za nacismus a druhou světovou válku Rakousku. 

Alonso oznámil konec ve formuli 1. Bude hledat novou výzvu

První závod: 2001, Austrálie. Rozlučka: 2018, Abú Zabí. Ano, je to tak. Fernando Alonso po skončení této sezony opustí svět formule 1.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT