„Vadilo zejména opakování slova chlast. Ale tenkrát se decentně nenasávalo ani nepilo, skutečně se chlastalo. Všechno řídil alkohol od dělnické po ředitelskou úroveň," uvedl autor, jenž v řečeném podniku pracoval jako stavař v investiční výstavbě celé čtvrtstoletí.

Sám podle svých slov s ohledem na rodinu a sport „nechlastal". Zato kolektiv nemístné popíjení toleroval i oceňoval. „Nikdo nikoho nenutil. Kdo měl ale výdrž, dokázal se prochlastat vysoko. Dělník ani ředitel bez alkoholu nepracoval, snad jen s vidinou a příslibem chlastu hned po šichtě," popisoval.

V knize si každopádně nebral servítky. „Popsané situace a příběhy z totalitní NHKG jsou skoro neuvěřitelné, ale všechny se skutečně staly. Jsou tam jen pravdivé příběhy! Je to takřka vzorec lidského chování za totality a socialismu, kdy to bez chlastu opravdu nešlo," vysvětloval.

Vzpomínky sepsal původně pro bývalé kolegy, kteří se po čase dožadovali dalšího vydání, takže dílo doplnil a autorsky upravil. „Soudruzi chachaři vyšli vloni 7. listopadu, čirou náhodou na výročí VŘSR, které bylo za totality důvodem soudružských oslav a nekontrolovaného opíjení. Mimo areál podniku míval alkoholismus apokalyptické rozměry, což jsem rovněž zaznamenal," pokračoval autor.

Soudruzi chachaři si samozřejmě našli cestu i k bývalým kolegům z práce. „Jejich postoj byl často následující: Všechno je to pravda, ale nezlob se, rodině to doma dát přečíst nemohu, ztratil bych u ní kredit," popisoval Vyoral. Čtenářská exkurze na NKHG Ostrava v letech 1975 až 2000 podle něj oslovila hlavně regionální pamětníky. „Nevím, jaký ohlas bude mít v Praze. Pro mladší s jejich digitálním pojetím života ale může být mementem, jak by se mohl odvíjet jejich život v totalitě," doplnil autor.

Není pro slabší nátury Bližší obsah knížky autor prozradit nechtěl, nechal ho pro čtenáře. Nastínil, že obsahuje například popis alkoholického pojetí stavby památníku, kdy vedoucí tajemník a ředitel dodavatelské firmy drží dělníky v práci pouze přísliby bezuzdného popíjení. Popisoval, jak soudruzi v den výročí VŘSR již časně ráno tancovali napití čardáš, lambadu nebo častušky na Píseň práce, Internacionálu a hymnu SSSR, vysílané tehdy rozhlasem. A zmiňuje i soudruhy objevené ráno po akcích v neskutečně zvrhlých polohách. „Mnohé opravdu není pro slabší povahy, žaludky některých čtenářů by to nemusely snést," upozornil Vyoral.