Kromě autora ilustrací představila přítomným knihu také autorka doprovodných textů, historička Jana Jůzlová. Návštěvníkům sdělila, že publikace Pražské věže je rozdělena do dvou částí. První se jmenuje Procházka tisíce a jednoho schodu a čtenář v ní absolvuje mystickou cestu od katedrály sv. Víta po Staroměstskou radnici. „Sám jsem se přesvědčil o tom, že když tuto cestu projdete a vylezete při ní na všechny věže, zdoláte 1001 schodů," říká autor knihy Aleš Jiránek. Druhá, systematičtější část knihy, mapuje jednotlivé části Prahy a popisuje jejich architektonické dominanty. 

V průběhu besedy v knihkupectví v centru Prahy měli přítomní možnost zeptat se autorů knihy také na zajímavosti ohledně pražské architektury. Starší paní sedící v první řadě kupříkladu zajímal názor Aleše Jiráka na kontroverzní vzhled televizní věže na Žižkově. „Já jsem tam nikdy nebyl. Z dálky se dá ale věž zařadit do nemožností dvacátého století. Přirovnal bych to k pařížské čtvrti La Défense, která je také velký horor. Ale asi se s tím musíme nějak smířit," řekl ilustrátor.

Evropou zběhlý autor také sdělil, že za nejúžasnější pražskou dominantu a evropský unikát považuje věž Karlova mostu. Spolu s přítomnými se pro změnu pozastavil nad tím, proč vlastně vznikla věž v Jindřišské ulici. „To je taková zbytečnost, ostatně stejně jako nedaleká Prašná brána. Rád bych věděl, co k jejich postavení autory vedlo," řekl. A jsou pražské věže podle něj v něčem výjimečné? „Jsou zajímavé v tom, že se v nich baroko přímo napojilo na gotiku. Jiná města takovou architekturu nemají, v tomto je Praha výjimečná," dodal ilustrátor Aleš Jiránek.

Jana Jůzlová: Při práci na knize jsem na Starém Městě objevila kostel, o kterém jsem dosud nevěděla

Jana Jůzlová je spoluautorkou knihy Pražské věže, ve které dominují kolorované kresby Aleše Jiránka. Historička a spisovatelka doplnila publikaci o textovou složku a v rozhovoru pro Pražský deník sdělila, že při práci na knize se o také mnohém poučila. 

Jaká pražská věž patří mezi vaše nejoblíbenější? 

Vždycky se mi líbily bílé románské opukové věže kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Je to něco jiného v převažující záplavě pražského baroka a panorama Hradu by bez nich prostě nebylo ono. Jako celek mám ráda staroměstský kostel sv. Jiljí, jehož neúplná severní věž působí dojmem pevnosti. Z barokních kostelů mi připadá nejzajímavější nevelký kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce, který má věže atypicky postavené nakoso, je to taková malá barokní perla.

V čem je jiný pohled na věže „shora"?

Z ulice člověk nedohlédne až nahoru, shora proto zjistíte, že každá věž má i v nejhořejší části spoustu zajímavých detailů. Je to pohled, který je člověku nedostupný, a to láká.

Jste především autorkou sci-fi a fantasy literatury. Co vás přimělo ke změně žánru? 

Ve skutečnosti jsem ráda autorkou prakticky čehokoli, co mě zrovna baví napsat. Žánru fantasy mám vydaných pouze pár povídek, a dokud nevydám román, který se snažím letos dokončit, nedá se to tak úplně počítat. Původním vzděláním jsem ale historik, mám ráda populárně naučné knihy, se spoluautorem Radkem Diestlerem jsme již v roce 2008 vydali knihu Velcí panovníci Evropy, takže zase takový úkrok stranou to není.

Jak jste se dostala ke spolupráci na knize Pražské věže?

Úplnou náhodou… Pražské věže měla v nakladatelství Knižní klub na starosti kolegyně, se kterou sedím v jedné kanceláři. Pan Jiránek byl původně domluvný s jinou autorkou textů, ale ze spolupráce sešlo a stále nikoho jiného podle svých představ nemohl najít a příprava knihy se protahovala. Nakonec jsem kolegyni navrhla, že bych texty zkusila napsat já. Vytvořila jsem pár ukázek, pan Jiránek byl spokojený, a tak jsem se stala spoluautorkou.

Překvapilo vás něco při práci na této publikaci? 

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, ostatně myslím, že proto člověk populárně naučné knížky píše – aby se sám něco nového dozvěděl a pak to předal druhým. Zaskočilo mě například, když jsem si v takhle ucelené podobě uvědomila masovost josefinského rušení klášterů a kostelů a následné nakládání s nimi. Jistě, učíme se to všichni ve škole, ale ne takhle názorně. Překvapilo mě také, kolik různých církví v současné době pražské kostely spravuje. A ano, myslela jsem si, že o většině pražských kostelů mám alespoň tušení, ale objevila jsem jeden, dokonce na Starém Městě, o kterém jsem vůbec nevěděla – dokonale skrytý kostel sv. Bartoloměje, navíc s velmi zajímavou historií.

Píšete také cestopisné knihy. Má Praha něco, co jiná města nemají?

Ačkoli z Prahy nepocházím, miluji ji. Myslím, že je to historicky, architektonicky a kulturně naprosto mimořádné město, které navíc má i dvě věci, jež mu dodávají na dokonalosti – řeku a kopce. A je tak akorát velké, aby neunavovalo. 

Pražské věže

Nová kniha, která vyšla na jaře v nakladatelství Knižní klub

- Představuje pražské věže „shora" – tak, jak je umělecky ztvárnil malíř Aleš Jiránek

- Ilustrace doprovodila textem Jana Jůzlová

- Autoři provedou čtenáře „Procházkou tisíce a jednoho schodu" – magickou honbu za dračí ženou proti směru Královské cesty, a také „Cestou nad městem", která mapuje všechny významné dominanty Prahy, které byly zaznamenány na Sadelerově rytině z roku 1600