Stověžatá Praha je akorát tak velká, aby neunavovala, říká spisovatelka Jůzlová
Praha /ROZHOVOR/ – Napadlo vás někdy při cestě do práce nebo při procházení se Prahou pohlédnout vzhůru? Že ne? Tak to někdy vyzkoušejte – často vás čeká pohled na nespočet kostelních a radničních věží. O tom, že ne nadarmo se naší metropoli říká „Praha stověžatá", se přesvědčil i malíř Aleš Jiránek, který pomocí vodovek zmapoval pražské věže „shora". Svoji novou obrazovou publikaci Pražské věže představil a pokřtil v Paláci knih Luxor.
Kromě autora ilustrací představila přítomným knihu také autorka doprovodných textů, historička Jana Jůzlová. Návštěvníkům sdělila, že publikace Pražské věže je rozdělena do dvou částí. První se jmenuje Procházka tisíce a jednoho schodu a čtenář v ní absolvuje mystickou cestu od katedrály sv. Víta po Staroměstskou radnici. „Sám jsem se přesvědčil o tom, že když tuto cestu projdete a vylezete při ní na všechny věže, zdoláte 1001 schodů," říká autor knihy Aleš Jiránek. Druhá, systematičtější část knihy, mapuje jednotlivé části Prahy a popisuje jejich architektonické dominanty.
V průběhu besedy v knihkupectví v centru Prahy měli přítomní možnost zeptat se autorů knihy také na zajímavosti ohledně pražské architektury. Starší paní sedící v první řadě kupříkladu zajímal názor Aleše Jiráka na kontroverzní vzhled televizní věže na Žižkově. „Já jsem tam nikdy nebyl. Z dálky se dá ale věž zařadit do nemožností dvacátého století. Přirovnal bych to k pařížské čtvrti La Défense, která je také velký horor. Ale asi se s tím musíme nějak smířit," řekl ilustrátor.
Evropou zběhlý autor také sdělil, že za nejúžasnější pražskou dominantu a evropský unikát považuje věž Karlova mostu. Spolu s přítomnými se pro změnu pozastavil nad tím, proč vlastně vznikla věž v Jindřišské ulici. „To je taková zbytečnost, ostatně stejně jako nedaleká Prašná brána. Rád bych věděl, co k jejich postavení autory vedlo," řekl. A jsou pražské věže podle něj v něčem výjimečné? „Jsou zajímavé v tom, že se v nich baroko přímo napojilo na gotiku. Jiná města takovou architekturu nemají, v tomto je Praha výjimečná," dodal ilustrátor Aleš Jiránek.
Jana Jůzlová: Při práci na knize jsem na Starém Městě objevila kostel, o kterém jsem dosud nevěděla
Jana Jůzlová je spoluautorkou knihy Pražské věže, ve které dominují kolorované kresby Aleše Jiránka. Historička a spisovatelka doplnila publikaci o textovou složku a v rozhovoru pro Pražský deník sdělila, že při práci na knize se o také mnohém poučila.
Jaká pražská věž patří mezi vaše nejoblíbenější?
Vždycky se mi líbily bílé románské opukové věže kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Je to něco jiného v převažující záplavě pražského baroka a panorama Hradu by bez nich prostě nebylo ono. Jako celek mám ráda staroměstský kostel sv. Jiljí, jehož neúplná severní věž působí dojmem pevnosti. Z barokních kostelů mi připadá nejzajímavější nevelký kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce, který má věže atypicky postavené nakoso, je to taková malá barokní perla.
V čem je jiný pohled na věže „shora"?
Z ulice člověk nedohlédne až nahoru, shora proto zjistíte, že každá věž má i v nejhořejší části spoustu zajímavých detailů. Je to pohled, který je člověku nedostupný, a to láká.
Jste především autorkou sci-fi a fantasy literatury. Co vás přimělo ke změně žánru?
Ve skutečnosti jsem ráda autorkou prakticky čehokoli, co mě zrovna baví napsat. Žánru fantasy mám vydaných pouze pár povídek, a dokud nevydám román, který se snažím letos dokončit, nedá se to tak úplně počítat. Původním vzděláním jsem ale historik, mám ráda populárně naučné knihy, se spoluautorem Radkem Diestlerem jsme již v roce 2008 vydali knihu Velcí panovníci Evropy, takže zase takový úkrok stranou to není.
Jak jste se dostala ke spolupráci na knize Pražské věže?
Úplnou náhodou… Pražské věže měla v nakladatelství Knižní klub na starosti kolegyně, se kterou sedím v jedné kanceláři. Pan Jiránek byl původně domluvný s jinou autorkou textů, ale ze spolupráce sešlo a stále nikoho jiného podle svých představ nemohl najít a příprava knihy se protahovala. Nakonec jsem kolegyni navrhla, že bych texty zkusila napsat já. Vytvořila jsem pár ukázek, pan Jiránek byl spokojený, a tak jsem se stala spoluautorkou.
Překvapilo vás něco při práci na této publikaci?
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, ostatně myslím, že proto člověk populárně naučné knížky píše – aby se sám něco nového dozvěděl a pak to předal druhým. Zaskočilo mě například, když jsem si v takhle ucelené podobě uvědomila masovost josefinského rušení klášterů a kostelů a následné nakládání s nimi. Jistě, učíme se to všichni ve škole, ale ne takhle názorně. Překvapilo mě také, kolik různých církví v současné době pražské kostely spravuje. A ano, myslela jsem si, že o většině pražských kostelů mám alespoň tušení, ale objevila jsem jeden, dokonce na Starém Městě, o kterém jsem vůbec nevěděla – dokonale skrytý kostel sv. Bartoloměje, navíc s velmi zajímavou historií.
Píšete také cestopisné knihy. Má Praha něco, co jiná města nemají?
Ačkoli z Prahy nepocházím, miluji ji. Myslím, že je to historicky, architektonicky a kulturně naprosto mimořádné město, které navíc má i dvě věci, jež mu dodávají na dokonalosti – řeku a kopce. A je tak akorát velké, aby neunavovalo.
Pražské věže
Nová kniha, která vyšla na jaře v nakladatelství Knižní klub
- Představuje pražské věže „shora" – tak, jak je umělecky ztvárnil malíř Aleš Jiránek
- Ilustrace doprovodila textem Jana Jůzlová
- Autoři provedou čtenáře „Procházkou tisíce a jednoho schodu" – magickou honbu za dračí ženou proti směru Královské cesty, a také „Cestou nad městem", která mapuje všechny významné dominanty Prahy, které byly zaznamenány na Sadelerově rytině z roku 1600