Zdálo by se, že taková persona, jakou byl Jakub Krčín z Jelčan, bude v české knižní produkci bohatě zastoupena. Není tomu tak. Monografie vydaná nakladatelstvím Vyšehrad zaplňuje díru na trhu, kde jsme zatím mohli najít převážně jen beletristická, a tudíž ne úplně věrohodná zpracování Krčínova života.

Prostořeký vykuk

Specialista na hospodářské dějiny Čech Jaroslav Čechura postupuje opatrně a s rozmyslem. Z různých střípků se pokouší znovu sestavit rozbitou mozaiku a opět nás udivuje, jak málo skutečně relevantních pramenů lze při takové práci použít.

Publikace Jakub Krčín z Jelčan architekt jihočeských rybníků směřuje od malého k velkému. Na příkladech zdánlivých marginálií, k nimž patří dochovaná korespondence ohledně běžné správy krumlovského a třeboňského panství, ukazuje, jaké asi byly vztahy mezi Krčínem a Jeho Milostí Vilémem z Rožmberka, jemuž rybníkář sloužil.

S podivem zjišťujeme, že to byly vztahy nadstandardní, jež se naprosto vymykaly tomu, jak vnímáme hierarchii mezi tehdejšími šlechtici. Jakub Krčín byl podle dokladů, jež má historik k dispozici, prostořeký a sebevědomý muž, schopný obejít oficiální nařízení a mluvit se svým pánem bez obalu, přímo.

Fakt, že mu to procházelo, zřejmě nemalou měrou přispěl k jeho pověsti. Dodnes máme Jakuba Krčína zafixovaného jako krutého prosazovatele vlastních zájmů, který si bez skrupulí bral to, po čem zatoužil (včetně žen, z nichž jednu nejspíš kvůli němu její manžel nechal zazdít). Lidé věřili, že se rybníkář spřáhl s čertem.

Pojal sobě bábu za ženu

Kniha Jaroslava Čechury však líčí i Krčínovy každodenní starosti: hádky s podřízenými v roli krumlovského purkrabího i pozdější tahanice s Třeboňskými stran budování neslýchaného vodního díla, rybníka Svět, hned za branami města. Však ho také zprvu pojmenoval Nevděk.

Pozoruhodná je také kapitola věnovaná zámečku Nový Leptáč, který Rožmberk Krčínovi daroval a vzápětí mu ho zase zabral pro svůj nový projekt, stavbu zámku Kratochvíle. Zatímco Krčínovo někdejší sídlo už nenajdeme, Kratochvíle ležící jen o sto metrů dál je stále vyhledávanějším turistickým cílem.

Nejvíce ale udivuje Krčínova schopnost shazovat sebe sama. Skutečnost, že se přibližně ve třiceti letech oženil s vdovou Dorotou Slepičkovou, komentoval takto: „Pojal sobě bábu za ženu, za své služby nebohý, má tu odměnu. Musí v tom trvat do vůle boží, dokud Pán Bůh z něho břemene nesloží.“