„Plánů mám dost, ale ne vždycky se shodují s realitou. Ale mám to předestřeno lehce chaoticky, částečně budu tady na chalupě, pak pojedeme za dcerou do Ameriky a pak se uvidí."

Takže žádné polehávání u moře?
Moře mám rád, samozřejmě. Ale ne, že si koupím zájezd a vyvalím se na pláž. Já jezdím k moři v květnu nebo září, když mám čas.

Je náročné skloubit profesi herectví s malováním?
To víte, že ano, vždycky musíte jedné z profesí čas ukrást, takže já kradu jako straka. Z herecké profese malování a opačně.

Jaký byl váš vztah k mistru Komárkovi?
Když řeknu, že jsme byli přátelé, tak se velice vytahuji, ale měli jsme se rádi, a to od poloviny sedmdesátých let, kdy jsme se viděli poprvé.

Hovořil jste o tom, že mnoho lidí netuší, jaký byl Komárek uvnitř. Jaký tedy byl?
Velice slušný a senzitivní člověk. Byl citlivý, což se projevovalo v jeho obrazech. Ale to zakrýval, neboť nechtěl působit smutně. Měl své pochybnosti, ale nechtěl tak působit ve společnosti, a tak to zastíral humorem a kouzelným vypravěčstvím. Tak ho znala i spousta lidí. Že je dobrý kumpán a báječný vypravěč, což skutečně byl, ale uvnitř o sobě stále pochyboval.

Životopis:
Herec, básník, malíř, muzikant, vynikající vypravěč Jan Kanyza se narodil roku 1947 v Lipníku nad Bečvou a už jako malý hoch byl všestranně nadaný hrál na klavír, saxofon i klarinet. Zájem o muzicírování mu dopomohlo na střední škole, vystupovat ve studentském kabaretu. Objevil se u něj další zajímavý talent a to je zájem v malování, kdy se věnoval krajinkám. Bezstarostná léta jsou na ústupu a již nadešel čas, kdy se musí rozhodnout, čím bude.
Bude se věnovat malování, hudbě a nebo z něho bude herec? Nejvíce jej to táhlo na divadelní prkna, která znamenají svět. V roce 1970 dostudoval u profesora, vynikajícího herce Miloše Nedbala, na DAMU. Profesor Nedbal si Kanyzova talentu vážil a velice si jej pochvaloval. Ještě v době studií, to bylo v roce 1966, se poprvé objevil na plátnech kin. (zdroj internet)