Od října se na Primě vysílá pořad Poklad z půdy. Jak se v něm zatím cítíte?
Překvapivě dobře. Překvapivě proto, že já nejsem nějakým vášnivým fanouškem starožitností, ale přesto můžu říct, že mě docela chytily. A hlavně se mi líbí, jak se ten pořad vyvíjí. Předtím jsem ho párkrát viděl v německé televizi, bylo to zajímavé, ale netušil jsem, že to může být až takhle napínavé.

Nejsem přítomen všem fázím toho pořadu, ale jeho pointa a finále jsou neuvěřitelně dramatické. Myslím si, že se to může líbit, protože diváci mají jistě, stejně jako já, rádi překvapivé pointy, které se nevyvíjejí jednoznačně a nabízejí vzrušení.

Objevil jste vy sám někdy na půdě věc, která pro vás byla pokladem?
Moje manželka mi vždycky klade na srdce, abych zmínil, že ona je ten poklad, který jsem objevil. Což má v podstatě pravdu.

A objevil jste ji na půdě?
Ano, objevil jsem ji na půdě tehdy Československého rozhlasu. Předmět, který by se dal považovat za starožitnost, jsme s manželkou objevili ve sklepě, čili na úplně opačném pólu domu. To jsme ještě bydleli v činžáku v Dejvicích, kde někdo do sklepa vyhodil dvě vyřezávané židle.

Netuším, jestli měly opravdu historickou hodnotu, ale vypadaly, že ji mají. Měly zničené vyplétané sedáky a asi proto se jich někdo zbavil. Židle jsme si vzali, když se o ně nikdo nehlásil, nechali jsme je opravit, jsou opravdu krásné a máme je doteď.

Jaký nejcennější předmět jste zatím v televizi měli?
Bylo tam několik předmětů, jejichž cena šla do statisíců. Například obraz od Špály, hodinky s erotickým motivem, auto – stará Škoda 120, která se prodala asi za třicet tisíc. Také jsme tam měli několik hezkých šperků z korálů a ze zlata, ty byly hodně drahé.

Někteří lidé, kteří nám své věci přinesli, byli až zaskočení, protože netušili, že by za ně mohli dostat až tolik peněz. Někteří byli naopak zklamaní. Ne, každá věc, o které si člověk myslí, že je poklad, totiž tím pokladem opravdu je.

Když jste zmínil to auto. Kdybyste si měl nějaké koupit, byl by to veterán, ojeté, anebo fungl nové?
V tomhle ohledu jsem ryzí praktik. Koupil bych si fungl nové.

S auty souvisí váš rozhlasový pořad Šťastnou cestu. V pátek odpoledne s ním provázíte řidiče na cestách. Tou dobou je zrovna největší provoz. Jaké máte ohlasy od posluchačů Dvojky?
Velice hezké. A nejen takové, že by nás chválili, jak je to bezva. Mnohdy jsou to praktické dotazy, což je dobré, protože doufají, že jim odpovíme něco smysluplného. Ptají se samozřejmě našeho dopravního experta Jiřího Machovce, který se musí dobře připravit na téma, které probíráme.

Je tam více prvků, u kterých posluchač může relaxovat, aby třeba i ten řidič nebyl pořád jen rozčilený ze situace na silnicích. Takže nabízíme i exkurz do historie, architektury, celou jednu hodinu se bavíme také o cestování do zajímavých destinací po celém světě.

Žijete v Mníšku pod Brdy, což pro vás znamená dojíždění za prací. Byly vaše cesty do Prahy vždy šťastné?
To tedy opravdu ne. Nejhorší bylo, když jsem na Českém rozhlase Region vysílal před pár lety pořad Tandem živě. Vysílali jsme z Karlína, kde ostatně ten pořad natáčíme dodnes, ale už s předstihem, a to proto, že jsme zjistili, že to přímé vysílání má několik nepříjemných konsekvencí.

Šlo nejen o dojíždění moje, ale i dojíždění hostů. Několikrát se mi stalo, že jsem byl těsně před časem, kdy jsme měli vysílat, zavřený na Strakonické v příšerné koloně a volal zoufale do studia, že to může dopadnout velice špatně. Několikrát se také stalo, že jsem vstoupil do studia zároveň s časovým znamením ohlašujícím celou a začali jsme rovnou vysílat. Host už tam byl chudák celý šílený z toho, že to nakonec bude muset zvládnout beze mne.

Nicméně v Tandemu jste vyzpovídal mnoho známých osobností. Na který rozhovor obzvlášť rád vzpomínáte a koho byste v Tandemu rád přivítal, ale nevyšlo to?
Nedávno se mě ptal jeden kamarád, s kým bych se v životě chtěl potkat, a já jsem si vzpomněl na to, že mám jedno takové nesplněné přání, které už se bohužel nesplní. Kdysi jsem do Videostopu, který se dělával v České televizi, pozval Vladimíra Menšíka. Dokonce už jsme se po telefonu dohodli na nějakém termínu.

On už na tom byl ale hodně špatně, takže mi za pár dní volal zpátky, že se to bohužel asi nepovede a že tu návštěvu budeme muset odložit. A už se to nepovedlo. Ale v Tandemu jsem měl opravdu spoustu hodně zajímavých hostů. Ten pořad děláme od roku 2005.

Prvním hostem byla Valerie Zawadská, občas si to připomeneme, protože spolu hrajeme v jednom divadelním kusu, ve Stvoření světa. Od té doby bylo hostů na dva tisíce. Zkuste pak vybrat jednoho! Na některé hosty ale vzpomínám obzvlášť rád. Třeba, když přišel Karel Čáslavský, Adolf Born, profesor František Dvořák nebo Olga Fikotová – Connolyová…

Byli tam ale i politici, kteří se jimi teprve v budoucnu stali. Spousta herců, ale i dalších lidí, kteří nejsou prvoplánově známí, ale mají co říct. Vzpomínám si například na principála Dobřichovické divadelní společnosti Petra Říhu, to byla také hodně milá návštěva. Teď se těším na Miloše Zapletala, bývalého ředitele soutěže Miss, který vydal knihu, tak si o ní popovídáme. A nejenom o ní. Bude zajímavé zjistit, jak se žije bývalému řediteli Miss.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ