David Hroch, ředitel Městského muzea v Sedlčanech, uvedl, že tak velkou návštěvnost předtím zažil za dobu svého působení snad pouze jednou – při prezentaci modelů svatebních šatů. Protože ve výstavní síni nebylo k hnutí, vyzval přítomné, aby si snímky přišli v klidu prohlédnout ještě někdy jindy. Čas na to mají do 20. listopadu. Jan Saudek poskytl ochotně ještě před zahájením výstavy pro čtenáře Příbramského deníku rozhovor.

Rád se koupáte ve Vltavě, k níž je to ze Sedlčan blízko. Pro řadu obyvatel regionu je magická například Častoboř. Dáváte v řece přednost konkrétnímu místu?

Já chodím plavat do Vltavy v Praze na nudistickou pláž. Nachází se blízko mostu Inteligence, který stavěli ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století doktoři a inženýři. Existuje tam velmi krásné místo, které přitahuje otužilce i v zimě. Já jsem se tam naposledy koupal asi před týdnem se třemi přítelkyněmi a bylo to velice krásné a důstojné rozloučení s létem.

Neměl jste přece jen ve vašem vyšším věku obavy, že se nachladíte?

Někdy opravdu obavy mám. Například, když přeplavu řeku, tak začnu přemýšlet, zda při zpáteční cestě z toho neprochladnu. Nebo když běžím deset kilometrů, tak zaháním myšlenky, zda si nezlomím nohu v krčku a neskončím v nemocnici, kde bych mohl zemřít na zápal plic…

Máte k Příbramsku bližší vztah?

Jistě. Asi dvacet let jsem měl trvalé bydliště na Příbramsku v obci Mokrovraty. Dodnes mám auto, které mi z té doby zůstalo, s příbramskou espézetkou PBJ. Prožil jsem na Příbramsku krásná léta a ani mi moc nevadí, že na mě řidiči z Prahy dodnes někdy pokřikují: Ty hovado venkovský, jak to jezdíš? Je to ale jen proto, že jezdím po silnicích přiměřenou rychlostí. Viděl jsem několik hrozivých havárií a nechci, aby mě něco podobného potkalo. Dodržuji rychlost, rozhodně nespěchám.

Karel Roden, který vás představoval ve filmu Fotograf, má na Sedlčansku zámeček. Byl jste se u něj ve Skrýšově někdy podívat?

Ve Skrýšově jsem na návštěvě nebyl. Pan Roden je velice zvláštní muž. Pro mě ale udělal tím, že mě po kratším studiu ztvárnil, moc. Velice si ho vážím, protože je skvělý herec. Komunikace s ním je ale poměrně obtížná. Znám ho pětadvacet let. Je velice uzavřený do sebe a je těžké k němu najít přístup a ani jsem se o to nepokoušel. Vím ale, že má velice rád zmrzlinu – a pokud se natáčely filmové záběry v mojí vile, tak měl pokaždé přísun dobré zmrzliny.

Proč jste si vybral pro svoji výstavu právě osmitisícové Sedlčany?

Já si výstavní síně nevybírám. Když jsem osloven a místo se mi zdá důstojné, tak to přijmu. Nejsem namyšlený. Je pravda, že jsem nikdy o žádnou výstavu, knihu, film… nežádal. Vždycky jsem dostal nabídku. I výstava v Sedlčanech byla pro mě výzvou, jak se předvést ve své vlasti.

Vzpomenete si spontánně, z čeho jste měl letos největší radost?

Mám radost z mojí nejmladší dcerušky, které je 1,5 roku. Krásné je, že starší než ona, jsou moje pravnoučata. Přidám k dobru, že má šedesátiletou sestru. Sice pochopitelně nevlastní, ale přece jen sestru. Což napovídá, že mám veškeré důvody k tomu, abych byl šťasten. Že jsem neustále nespokojený králíček, to je jiná věc. Přiznám se, že mám trochu obavy z toho, zda mě návštěvníci výstavy v Sedlčanech nevypískají. Ředitel muzea David Hroch mě jemně upozornil, že mohou být bigotní a přísní. V žádném případě nechci svými fotografiemi nikoho provokovat nebo dráždit. Fotografie vybírala moje manželka Pavlína. Já jen fotím, ale neuvažuji o tom, která z nich je pro které místo a událost vhodná. Pokud v muzeu visí některé nevhodné, tak se za to omlouvám.

To je přihrávka na další otázku. Jaká je hranice mezi uměním a řekněme vulgaritou?

Není. Ta hranice neexistuje. Já to neřeším. Pravda je ale taková, že pornografii, kterou máte zřejmě na mysli, vidíte jednou a znovu ji vidět nemusíte. To neplatí o aktech čili o snímcích milostných či galantních. Když je dobrá, tak se na ní můžete dívat donekonečna.

A dal jste si nějakou hranici?

Po skandálech v Belgii jsem naprosto přestal fotit děti, přestože jsem se po sedmdesátce sám stal ještě otcem čtyř dětí. Nahé děti jsou nyní pro mě tabu. Jestliže je trochu uvolněnější fotka a nedej bože nahého dítěte považována za pornografii, tak do toho nechci být vtažen.

Rozhovor vedeme v muzeu v malé kuchyňce a tak mě napadá, jakým jídlem vám udělá manželka radost?

Partnerka je výtečná kuchařka a je to na ní vidět. Zřejmě ta jídla dostatečně ochutnává, tak váží 120 kilo. Je pravda, že váhu si drží delší dobu a nepřibírá. Já jsem vděčný strávník. Mám rád všechno. Letos jsem měl po dlouhé době poctivé švestkové knedlíky. Takové, jaké kdysi připravovala moje maminka – s tvarohem, máslem a cukrem. Ty jsem nejedl dobrých padesát let. Marie Břeňová