Jan Švankmajer se narodil před sedmdesáti osmi lety v Praze. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a také loutkovou katedru AMU. Po absolutoriu si postupně rozšiřoval svoje umělecké zájmy o profese, které si osvojoval s originalitou sobě vlastní. Nabídku Galerie hlavního města Prahy, aby v členitých gotických prostorách umístil široké spektrum svých prací nebo ukázek z filmů, pojal jako retrospektivu.

Švankmajer dostal volnou ruku

Švankmajer výtvarník a rovněž kurátor měl volnou ruku, v jakém množství a uspořádání svoje artefakty představí veřejnosti. Někomu připomene, jinému odhalí různé oblasti umění, kde zanechal viditelnou stopu svého rukopisu v duchu surrealismu, protože tato klasifikace je mu nejbližší.

Nic na expozici není bezděčné, náhodné, ale promyšlené, jakoby rozvržení do jednotlivých cyklů odpovídalo vnitřní struktuře, že vše souvisí se vším. Výjimečná tvorba Jana Švankmajera, ať už plošná, trojrozměrná, pohyblivá, ozvučená, chce zjevně působit jako výzva k emocionální odezvě.

Ironie, sarkasmus, hravost, černý humor

Pokud divák prochází expozicí bez předsudků a nechává na sebe působit, čím jsou prostory gotického domu zaplněny, včetně filmové tvorby, může být udiven, pohoršen, nadšen… Dá se předpokládat, že o to právě scénáristovi, režisérovi, scénografovi, animátorovi, autorovi koláží, plakátů, loutek, deníkových záznamů, básníkovi a esejistovi, jde.

Ironie, sarkasmus, hravost, černý humor, erotika se tu prolínají a pohrávají s návštěvníkovou fantazií. Ze skutečných předmětů nebo jejich částí sestaví nezvyklé, výstřední tvory, asambláže, koláže.

Autocenzurou umělec netrpí

Čím určitě Švankmajer netrpí, to je autocenzura. Snímkem Možnost dialogu, natočeným v roce 1982, a jehož titul použil i v názvu výstavy, upadl v nemilost tehdejší politické garnituře.

Zato v zahraničí byl ceněn i oceňován. Není jistě bez zajímavosti, že svou tvorbou oslovil například známého režiséra Tima Burtona nebo Terry Gilliama, spoluautora proslaveného Monty Pythonova létajícího cirkusu. Kromě krátkometrážních snímků natočil šest celovečerních filmů. Například Něco z Alenky, Lekce Faust s Petrem Čepkem v hlavní roli nebo Otesánka, za který převzal Českého lva v kategorii „film roku". S částí rekvizit se tu také setkáme, navíc doplněné o kreslené scénáře a promítání ukázek z jeho filmů.

Jako se rozkmotřil s minulým režimem, ani současné politice nechce přitakávat. Odmítl státní vyznamenání z rukou prezidenta Klause, a odůvodnil to mimo jiné slovy: „Stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace."

INKA CIPROVÁ