Kdybyste měla shrnout, co chcete v ČT změnit, co byste uvedla přednostně?

Myslím si pořád totéž – že tvůrci (scenáristé, režiséři, ale zejména dramaturgové) tu byli v posledních letech upozaděni.

Proč?

Nevím, možná byla na počátku tohoto stavu obyčejná terminologická nejasnost: překlad slova producer. Kolem tohoto termínu se poněkud zmatkuje a mnozí ho dodnes chápou jako analogii produkčního… Skutečný producent je ale člověk schopný látku objevit, vymyslet, získat ty pravé spolupracovníky, spočítat si projekt a dotáhnout ho do konce.

Proto jste vybírali kreativní producenty?

Ano. Mám radost, že se do výběrového řízení přihlásilo tolik lidí, přesněji 85. Čekali jsme dvacet třicet zájemců. Příjemné překvapení, umocněné skutečností, že řada z nich jsou vyhraněné osobnosti. Výběr představoval složitý, zodpovědný úkol, skrývala se v něm však naděje. Tudíž jsme vybrali. A kde ne, tam budeme ještě hledat. Kupříkladu v dětské tvorbě, kde navíc jmenování kreativního producenta úzce souvisí s rozjezdem dětského kanálu. Probíhá jeho audit, myšleno nejen v korunách, ale i ohledně obsahu. Velmi nás zajímají i kreativní osobnosti na poli divadelní a hudební tvorby.

Dětská tvorba potřebuje změnu jako sůl, působí dost konzervativně.

Dovolím si to formulovat jinak: mám ráda loutky Jů a Hele, ale při vší úctě – nálady a očekávání soudobého dětského publika už nezachycují. Věnujeme tomu velkou pozornost, chceme pracovat i s novými médii – aby děti využily i počítač, svůj chytrý telefon nebo iPad… Protože právě tato sféra je přitahuje, baví a zajímá. Jinak se na televizi dívat nebudou. A získáme-li si je teď, chceme pro ně dále vytvářet pořady, až vstoupí do teenagerských let. To považuji za nemenší, zásadní úkol. Pubertální divák nás prakticky ignoruje, tak praví tvrdá řeč výzkumů.

Jak chcete pojímat náboženské pořady?

Vysílání tzv. náboženských látek bude mít větší rezonanci. Řada lidí jsou aktivní věřící, ale je i hodně těch, kteří do kostela nezavítají, ale víra je přitahuje jako opora v dnešním rozkolísaném světě. I proto vznikla samostatná tvůrčí producentská skupina, do jejíhož čela byl zvolen Patrik Diviš a která bude tyto pořady koordinovat napříč Prahou, Brnem a Ostravou. Tento aspekt musím zdůraznit: záleží nám na propojení studií, aby kreativní producenti spolupracovali vzájemně mezi sebou…. Jak praví politická ojetina: aby šli napříč studii. Kreativní producenti se musí navzájem znát, mluvit o záměrech svých skupin, scházet se na tvůrčích „bazarech“, soutěžit mezi sebou… Ale samozřejmě, budeme také počítat. Vypůjčím si ještě jednu politickou floskuli: chceme jasné, transparentní (za tohle slovo aby se člověk už skoro omlouval) finanční toky.

Předpokládám, že kreativní producenti budou mít značnou svobodu…

Ano. Jinak řečeno: to, na čem se s nimi dohodneme, už potom záleží na nich. Vytvořili jsme základní pravidla a systém, chcete-li, dálnici, a jestli na ní budou jezdit náklaďáky, osobní auta nebo motorky se side-carem neboli sajtkárou a kam pojedou, závisí na kreativitě skupin a spolupracujících tvůrců. Zastřešujícím objektivním tělesem je pak Programová rada, v čele s generálním ředitelem Petrem Dvořákem.

Zajímají mě možnosti mladých tvůrců. Ti by totiž mohli konečně prorazit zažité vztahy, v nichž si dosud někteří přihrávali kšefty a točili pořád stejní lidé.

Podporu začínajících filmařů a absolventů filmových škol považuji za nenahraditelnou. Proto je mezi zmíněnými kreativními producenty i Daniel Tuček. Přišel s projektem zaměřeným na debuty. Pracovně těmto aktivitám říkáme DÍLNA a společně s programem uvažujeme o speciálním vysílacím prostoru pro ni. Pan Tuček učí na FAMU, pohybuje se mezi studenty, bude vyhledávat nové talenty. Na to se opravdu moc těším.

Uvažujete o nějakém investigativním formátu?

Tím je v jistém slova smyslu například Český žurnál Filipa Remundy a Víta Klusáka. Autoři svérázně investigují nálady ve společnosti. Nikoho se na nic neptají a dělají to subjektivním a originálním způsobem. Neobjevují monstr kauzy, ale například podvody na lidech. Viz Český sen, vzpomenete-li si.

Nějakou pěknou talk show nechystáte?

Je na obzoru. V zásadě lze říci, že žádný žánr není pro Českou televizi marný. Má-li patřičný přesah… I za tímhle slovem najdeme náš cíl, jímž je televize veřejné služby. Aktuálně máme za sebou natáčení prvních dílů zábavné show Na stojáka, kterou jsme koupili od HBO.

Chcete dál podporovat tvorbu filmů pro kina?

Ano. A jsem ráda, že kromě velkých filmů myslíme ve větší míře i na dokumenty. Protože dokument sám o sobě žít nemůže, musí se mu pomoci, formou koprodukcí a podobně. Chceme vstupovat do této tvorby již od počátku – bavit se s tvůrci o míře vkladu, látce, její nosnosti i přitažlivosti. Film Příliš mladá noc je tak například již v kinech a bodoval na Berlinale, podporou debutu Všiváci Romana Kašparovského vstupujeme do nejistých a neosvědčených vod, projektem Nevinné lži, kde jednotlivé příběhy ze současnosti budou točit různí renomovaní autoři, chceme cíleně podpořit širokou autorskou základnu.

Problematicky v poslední době vypadá dramaturgie filmů. Někdy mi připadá neviditelná, přestože dramaturgové jsou pod díly podepsáni. Budete si látky víc hlídat?

Dosud tu byla dramaturgie vnímána tak, že někdo přišel, požádal o realizaci, bylo mu vyhověno a televize se k tomu nevyjadřovala. Teď se k tomu chceme „setsakra“ vyjadřovat a věnovat – třeba i rozšířením základny odborných posuzovatelů námětů a látek. Ale vyhrazujeme si i právo na omyl. Programová rada je – pozor, poslední výpůjčka z politiky – dělný orgán, ale někdy se může splést. Chceme narovnat proces tvorby, s čímž souvisí i síla vlivu dramaturgie. Francouzský spisovatel napsal před čtvrt tisíciletím: „Zklamat se není taková hanba jako nedůvěřovat.“ Dovolím si parafrázi, Francois promine: Pokud nám budou diváci důvěřovat, nezklameme je.