Na hřbitov ke kostelu Všech svatých na Roudné nás ale nevzal proto, aby nám ukázal nejstarší kostel na území Plzně. Vlastně mě sem vylákal na rande. „Sem jsem před dvaceti lety vodil děvčata a tady jsem oslňoval," říká s úsměvem. „Ale nevodil jsem je jenom na hřbitov, ale vůbec na Roudnou, která má dodneška svoji atmosféru a určitou autenticitu. A přitom je to i pro spoustu Plzeňáků celkem neznámé místo," doplňuje.

I další oblíbené místo Michala Jančaříka je místem duchovním, léta zapomínaným a hlavně plným historie: Velká synagoga. Známý moderátor se netají tím, že je to jeho velká láska – a proto tu už bezmála deset let pořádá zajímavé koncerty. „Chodíval jsem kolem zavřené synagogy a říkal jsem si, že je doslova hřích tu nic nedělat. Ta budova má v sobě ohromnou sílu, ohromného ducha," říká nadšeně a rozhlíží se monumentálním prostorem chrámu, jenž pojme více než tisícovku diváků. „Udělali jsme tu kolem stovky koncertů a každý z nich je pro mne svátkem," dodává.

Velká synagoga v Plzni

Nejradši je Michal Jančařík ve Velké synagoze úplně sám. „Protože to si člověk celý tenhle prostor vychutná vůbec nejvíc. Cítí tu nějaké vibrace. Procházejí kolem něj generace, které synagogu stavěly, chodily se sem modlit a nakonec tu nacisté shromáždili majetek, který jim ukradli," přemítá pod vysokou klenbou.

Zlaté časy studií

Třetím místem, které tvoří Plzeň Michala Jančaříka, je Masarykovo gymnázium. I on patří totiž do dlouhé řady jeho absolventů. Vejdeme do budovy, zavzpomínáme, že támhle vpravo býval telefonní automat a všimneme si, že někdejší drátěné šatny vystřídaly řady skříněk. Pak se vrátíme ven a Michal přemýšlí, která okna vedla do jejich třídy.

„Kdo by nevzpomínal na zlaté časy středoškolských studií! Tady člověk zažil spoustu věcí, které ho nějak formovaly. A taky jsem tu poznal řadu učitelů, na které dodnes rád vzpomínám," říká a přiznává, že jednou z nejlepších byla třídní profesorka Kutná. „Byla sice přísná, ale když šlo do tuhého, tak nás nikdy nezradila," poznamenává s uznáním. A potom přidá jednu veselou historku. „Studenti, jak známo, rádi čmárají po lavicích. A ona nám jednou povídá: tady všude čtu o nějakém Gambáčovi. Můžete mi říct, kdo to je? To je někdo ze čtvrtého ročníku?" líčí Michal Jančařík a ještě dnes se směje tomu, že někdo může nevědět, že gambáč je pivo Gambrinus.

Čtvrté zastavení v Plzni Michala Jančaříka se odehrálo na Borech, v lokalitě, jíž dodneška většina lidí neřekne jinak než „U Svazáčku". Michal nás zavedl před novostavbu bytového domu.

„Tady ti chci ukázat něco, co už nestojí," směje se. „Tady někde," říká a bezradně se rozhlíží, „stávalo Divadlo v boudě. Opravdová dřevěná bouda. I ona měla neskutečnou atmosféru. Bouda, tedy budova, už nestojí, ale soubor hraje dál. A já jsem dokonce pár jejich představení realizoval – a kde, to vám ukážu teď," říká trochu tajuplně a vede nás ven z města.

Bouda: Od Svazáčku do Nebílov

Když zastavíme před zámkem v Nebílovech, namítnu, že nás vylákal mimo Plzeň. Ale kvůli návaznosti na Divadlo v boudě mu to odpouštím.

„Představení Boudy jsem tu dělal několikrát, stejně jako řadu dalších představení. Když jsem sem totiž přišel vůbec poprvé, zmocnil se mne stejný pocit jako v synagoze. Říkal jsem si, že tady jednou musím organizovat divadelní představení," vzpomíná na začátky Nebílovského divadelního léta, které sem každoročně přivádí atraktivní představení pražských i plzeňských herců.

„Když se podíváte na kompozici toho zámku, vidíte, že si nádvoří o to divadlo doslova říká. Jako by ho Adam Jindřich ze Steinau stavěl právě proto," přemítá s úsměvem.

Některá místa, která nám Michal Jančařík ukázal, zná důvěrně a jsou pro něj místy až pracovními. Jiná už léta nenavštívil. „Na gymnáziu jsem nebyl už možná deset let. Je to zvláštní. Sám bych neřekl, že se tam budu cítit tak divně. Cize," uzavírá své putování po pěti místech „své" Plzně.

Kdo je… Michal Jančařík

moderátor, narozen 10. července 1975 v Plzni
průvodce televizní relací o počasí, Cyklotoulkami a dalšími pořady
organizátor kulturních akcí v Plzni a okolí

MARKÉTA ČEKANOVÁ