Jsou skoro 400 let stará. A když je začal opravovat, objevil netušené malby Rožmberků. Za obnovu renesančních vrat z vyšebrodského kláštera, která mu zabrala rok, získal restaurátor Václav Veřtát od památkářů cenu Patrimonium pro futuro. „Je to prestižní ocenění, vyhrát v této konkurenci je neskutečné,“ říká 59letý řezbář z Tábora, jehož řemeslo podědil syn Dušan a v dílně pomáhají i vnoučata.

Když restauroval nástěnné malby na průčelí hlavní brány cisterciáckého kláštera, který založili Rožmberkové v roce 1259, objevila se malířská výzdoba oslavující vznik památky, ale i Viléma z Rožmberka a jeho ženu Polyxenu. Práce skončila, když osadili dvoukřídlá malovaná renesanční vrata s rožmberskými pětilistými růžemi objevená na základě fotografie z 80. let 20. století na půdě kláštera. Vrata zrestauroval včetně kování, tj. závěsů a zámku.

V čem byla tato práce výjimečná?
Byla komplexní, truhlářská, malířská i kovářská. Nejdobrodružnější bylo objevovat malby, odkrývalo se několik vrstev a zjišťovalo, jak a kdy byly přemalované. A protože dveře byly hodně olámané a nikdo nevěděl, jak sedí v pantech v ostění, museli jsme je doplnit nahrubo, dovézt na místo, jestli vůbec fungují, znovu odvézt a upravovat.

Uvědomoval jste si, jak zajímavý objev máte v rukou?
Prokázalo se, že stromy pro vrata se kácely v roce 1525, a když jsme viděli, v jakém stavu je dřevo v horních partiích vrat, jak je dobré a co všechno přežilo, bylo to úžasné. Netušili jsme, že je možné, aby dřevo vydrželo v takových podmínkách.

Jak si to vysvětlujete?
Vrata jsou v ostění malinko šoupnutá, takže vrchní část je trošku krytá. Ale i tak je to obdivuhodné. Když si uvědomíme, že kolem jezdila auta, vrata byla zaházená do půl metru bahnem, je to úžasné. Visela tam ještě před 25 lety: když jsme je vyzvedávali, našel se pamětník. Pak se někam uklidila, nikdo nevěděl kam a narazilo se na ně náhodou někde na půdě, to bylo velké překvapení. A není nám jasné, jak je tam dostali, protože čtyři lidé jsme měli co dělat, abychom jednu půlku přenesli.

Cisterciácký klášter Vyšší Brod.Zdroj: Deník/ Ivan Babej

Kudy vedla vaše cesta k restaurování?
Jsem vystudovaný dřevomodelář, odmalička jsem si vyřezával. Nejprve to byl můj koníček. Přes známého mě pak oslovili ze zámku v Českém Krumlově, zda bych jim nechtěl něco opravit. Moje práce se jim zalíbila, doporučili mě dál a donutili tak, abych si udělal licenci na opravy kulturních památek. Tak se mi z hobby stala živnost. Dělám ji už od roku 1992. Když mám však čas, stále si něco vyřezávám.

Co je na renovacích nejtěžší?
Nejhorší jsou opravy váz a květníků. Květiny se zalévají příliš a přetékající voda zničí nejen povrchovou úpravu, ale i dýhy pod ní. Z nábytku je nejtěžší opravovat židličky, mají totiž mnoho dílků a hran.

A co nejcennějšího jste kdy opravoval?
Myslím, že světelský oltář v Adamově u Brna. To je překrásná gotická dřevořezbářská památka evropského významu.

Jaká práce vás nyní čeká?
Vyřezávám už lavice do táborského kostela v Klokotech, dělám kopie barokních lavic. Jestli to vyjde, čeká nás mobiliář na Hluboké, kostel v Borovanech, něco na Zvíkově. A když se teď předávala ocenění na zámku v Náměšti nad Oslavou, hlásili mi, že by taky něco chtěli…

VÁCLAV KOBLENC,
DAVID PELTÁN