V čem je váš Masaryk jiný?
Zdálo se mi, že ač třicet let po revoluci setrvává v zajetí kultu osobnosti. Po listopadu o něm vyšlo hodně dobré literatury, ale do vědomí lidí se moc nedostal. Fungoval dlouho ve zjednodušené opozici vůči komunismu, což on skutečně byl, ale pořád se mi zdál nějaký placatý. A tak jsem si ho zkomplikoval.

Jakým způsobem?
Já v něm vidím minimálně Masaryky dva. Předně divokého bojovníka do roku 1914, pak muže, který výzvy nejen přijímá, ale sám je vytváří. Kromě sebe vystavoval maximálním nárokům i všechny kolem. Přitahoval k sobě lidi a svými nároky je táhl nahoru. Pochopitelně ne všechny. A to, co tímto způsobem dokázal za války dát pevné základy našemu státu, to je obdivuhodné.

Z dnešního hlediska podle vás není chyba, že jsme nezůstali v monarchii?
Ne. Monarchie na rozdíl od masarykovských státotvorných idejí neměla žádnou vizi. Její model se rozpadal. Češi se dostávali do čím dál větší závislosti na Německu, čekala by nás germanizace.

Otázkou je, zda tatíček osvoboditel nevložil na bedra Čechů a Slováků přílliš velké břemeno…
Já bych mu ta rizika břemene, o kterém mluvíte, nevyčítal. Mnohá z nich nemohl předvídat.

Jak by se podle vás díval na to, kam jsme se dnes dostali?
On by to nepřipustil. To pozvolné rozleptávání. Upřímně, začalo se to ohlašovat už za jeho života. Stát nedostatečně reagoval na nové výzvy a nereagoval na ně ani sám Masaryk. To je pro mě Masaryk číslo dvě. Nebyl už mladý, z války se vrátil vyčerpaný. S bolševismem se vypořádal poměrně rázně, hrozba fašismu ale plíživě narůstala několik let a nebyla úplně čitelná. Masaryk si zpočátku nebyl jistý, hlavně u Mussoliniho, jestli není demokrat. V jeho době ještě s nacionálními populismy nebyla žádná zkušenost, bylo třeba se jí nejprve dobrat. Což bylo těžké pro člověka, který většinu života prožil v 19. století. 57 let zasvětil boji za všeobecné volební právo. Věřil, že čím víc voličů, tím víc demokracie. Což, jak dnes víme, neplatí v situaci, kdy většina lidí volí hloupě.

Nejímal vás občas smutek, když jste se pohyboval v masarykovském světě a kolem byl zemanovský?
Ne. Když píšete o Masarykovi, někoho, jako je Miloš Zeman, nevnímáte. Masaryk je jiný svět. Nabíječ energie. To, jak vymyslel českou demokracii, opřel ji o náboženský základ, to je fantastické. Dnes se lidé děsí, když se řekne náboženství. Ale on neřešil církve, řešil, jak prožívá Boha uvnitř sebe sama. Přitom byl vědec. Ten jeho Bůh to s ním neměl jednoduché. Kdo ví, jestli pro něj časem vůbec existoval.

Co může v tento čas říct Masaryk mladé generaci?
Lidé mají dnes tendenci demokracii zpochybňovat, mladí mluví často o emigraci. Ale je to spíš povrchní pohled. Když se zabýváte Masarykem a jeho ideou státu, uvědomíte si, že pro něj stát nebyl jen územím, které má nějaké hranice. Ale že jde spíš o ideje, které ten stát vyznává. A na to se tu trochu pozapomnělo. Není nutné a ani to nejde přejímat pasivně z minulosti recepty na demokracii. Ale dá se ušít z těch Masarykových aktuální kabát. O to si myslím, že by se mohli hlavně mladí lidé pokusit.

Koho a které tituly také potkáme 
Shora dolů: Hildur Knúts-dóttir, Krvavá zima: boj o přežití v magické přírodě Islandu, thriller pro teenagery

Aleš Palán, Neboj se vrátit domů: rozhovor se zakladatelkou hospicového hnutí u nás Marií Svatošovou

Abby Geniová, Strážci světla: nebezpečný rok mimo civilizaci, nejlepší román Chicago Review of Books

Milan Jenčík, Zdivočelé Sudety: nový pohled na dramatický rok 1938 založený na mnohaletém pátrání