Jak byste popsal novou repliku?

Je stříbrná, vyrobená ze stříbrného plechu s ryzostí 925 tisícin. Je galvanicky pozlacená. Je na ní 96 kamenů, které jsou vyrobené ze skleněných kompozic. Čtyři vrcholové perly jsou skleněné imitace. Plus je tam šestnáct perel, které jsou kultivované, říční, takže přírodní perly. Kříž je ze skla. Kopie váží 1,8 kilogramu, originál asi dva a půl kila. Je vyrobená stejnou technologií, jakou ji dělali v dobách Karla IV., ale máme lepší nářadí.

V čem se tedy od sebe koruny liší?

Vizuálně se neliší. Možná některé nuance barevných kamenů. Liší se v tom, že originální koruna je více zničená. V té době se to moc neřešilo a za dob Karla IV. se tam měnily kameny. Máme do lilií i schválně udělané díry, protože dříve tam byly dva kameny, teď už je tam jenom jeden. Na originálu jsou přinýtované, my to máme na závit se šroubem, protože počítáme s tím, že se koruna bude za dvacet let rozdělávat a znovu přezlacovat, protože to nevydrží věčně.

Technika zhotovení je pořád stejná?

Spíše ne. Například ale neměli naválcovaný plech, museli ho rozklepávat. Vždycky to musíte vyříznout z plechu, udělat kontury, každý kalíšek a nosný prvek kamene vytepat z plechu ručně a upravit na přesný tvar. Kladívko je stejné, ale máme lepší pilky na řezání, smirková plátna, leštící prostředky. Korunu leštili mechanicky, my částečně na kotouči. Dvanáctikarátové zlato lehce vyleštíte mechanicky, kdežto stříbro ne, takže musíte použít kotouč.

Je to už tradice zhotovování replik v Turnově?

V naší rodině ano. Můj táta v roce 1967 vyráběl se svými kolegy kopii svatováclavské koruny na světovou výstavu do Montrealu. Jako firma jsme v roce 2000 vyráběli další repliku na výstavu do Hannoveru. Takže je to vlastně třetí a doufám, že poslední replika. V Turnově se různých kopií dělá více, protože jsme zlatnický kraj a je tam hodně firem a hodně šperkařů.

Jak jste nahradili trn z koruny Ježíše Krista?

To jsme vůbec neřešili. V originální koruně už zřejmě tento trn ani není. Údajně měl být ve vrcholovém křížku, ve kterém je na originálu dutina. Má tam být špička trnu z koruny, já jsem ji tam neviděl, nevím, jestli ji tam někdo našel.

V čem vidíte svůj osobitý přístup ke zhotovení svatováclavské koruny?

Když se něco vyrábí, každý řemeslník má své naučené metody a zručnost nebo systémy, jak co dělá. Kdybyste dala tři kopie stejné koruny vedle sebe, která bude každá od jiného člověka, bude tam asi nějaký rozdíl. Řemeslná práce a technologie je stejná. Musíme to udělat rukama, ale nedá se to vytisknout na 3D tiskárně.

Jak dlouho vám trvalo zhotovení a kdo všechno se na tom podílel?

Začali jsme v květnu, takže jsme na tom pracovali celých šest měsíců. Kameny brousil brusič. To je jeden člověk a spolupracoval na tom jeden můj kamarád z vysoké školy. Mám dvě zaměstnankyně, které se na tom podílely.

Bylo finišování náročné?

Poslední týdny jsme dělali i soboty a neděle. Čas na to byl docela krátký, protože jsme se špatně domluvili. Navíc tím, že člověk to nedělá každý den, nemusí si uvědomit, že celý proces je časově náročný. Je tam 96 kamenů a každý má sólo speciální uchycení. Každý je jiný, takže dva dny děláte jeden kalíšek na kámen. Čas nabíhá a pak se stává zvláště ke konci, že se něco pokazí, takže to musíte předělat.

Jak se vám s korunou loučí?

Normálně, jsem docela rád, že to mám už za sebou. Navíc mám celkem často korunu v ruce, jak repliku, tak originál, takže mi nechybí. Přihlíželi jsme ale hlavně k fotodokumentaci a dalším popisům, kde jsou rozměry kamenů a koruny celkově. Souhrn těchto věcí dává možnost, jak repliku vyrobit věrně. K originálu nemáme přístup v rámci výroby, to bylo v 1967 poprvé a od té doby jakákoliv replika vychází z fotografií.

Proč zlatníci nemají častý přístup?

Není zřejmě důvod. Kopie, která je na Hradě, je ve vlastnictví Správy Pražského hradu. Je dělaná podle originálu a můj otec s kolegy jej mohli porovnávat, dělat si i otisky. Není důvod, proč zpřístupnit originál. Podle mě je to věc spíše politiky. Když mi Středočeský kraj zadal úkol, řekl jsem jim tuto podmínku, že mi Správa Hradu neumožní přístup. Ale to nebylo na překážku, i když je to všechno složité. Hlavně s těmi klíči a tak.

Byla práce pro instituci v něčem jiná?

Byla to dobrá spolupráce, ale udělal jsem si špatnou smlouvu, co se týká času. Když jsme to domlouvali, byl prosinec. Pak jsem netušil, že existuje proces, který trvá od schvalování až po dolaďování, a pak se čas krátil. Ve výsledku ale nebyl problém.

Kolik stála výroba?

Výroba stála 950 tisíc korun. Platil to Středočeský kraj. Myslím si, že by ta cena měla být ještě vyšší. Nemyslím to tak, že jsem ublížený, že jsem na tom nic nevydělal. Ale je tu problém, že řemeslné a umělecké věci jsou nedoceněné. Úředně se stanoví částky, aby se vešly do určitých kolejí, aby se nedělala výběrová řízení.

Vyplatilo se vám to?

Celá dílna jsme na tom dělali půl roku. Mezitím jsme nedělali svoji práci. Mám svoji firmu a své zákazníky, které jsem musel odmítat, něco jsem odložit nemohl. Kdybych dělal svoji práci normálně, tak bych si tyto peníze vydělal stejně. Je to sice milion, ale je to normální tržba, kterou můžu za tu dobu získat i dvakrát tak velkou.

Napadlo vás někdy, že budete dělat koruny?

Ani ne, ale vyrůstal jsem vedle toho. Když mi bylo devět, dělal táta svoji první repliku. Potom v sedmdesátých letech vyráběli žezlo a jablko. Provázelo mě to životem. Že bych to někdy dělal, mě nenapadlo, ale když to přišlo, nezaskočilo mě to. Dělám práci, zhodnotím, jestli to umím udělat, a řeknu ano, nebo ne.

Radil jste se při práci s otcem?

Ano, ale už má taky vyšší věk, je mu pětaosmdesát, takže některé věci zapomíná, ale mám od něj velkou morální podporu. Při druhé replice v roce 2000 byl táta v dobré kondici a já jsem pomáhal občas, spíš jsem se staral o chod dílny a to ostatní. Taky jsem nebyl úplně v obraze, co se týká výroby. Ale když to pak člověk začne dělat, probouzí se mu to v hlavě a vzpomíná si na to.

Co vás teď čeká za další zakázku, když jste se osvobodil od repliky?

Čekají mě další resty, které jsem musel oddalovat. Na konci října se účastníme Designbloku. Vyrábím na něj kolekci. Jedna část je pánský šperk podle návrhu Romana Vrtišky a Vladimíra Žáka, kteří dělají spíš nábytek a architekturu. Druhá část bude patřit snubním a zásnubním prstenům. Vždycky jsme se snažili vymyslet něco kreativního, ale pak jsme zjistili, že k nám lidi chodí a chtějí jiný design na tyto tradiční šperky.

Replika Svatováclavské koruny.

Kdybyste si mohl vybrat, co byste chtěl vyrobit?

To je těžká otázka. Baví mě dělat nové věci a svoje věci. Kopií jsem si užil, protože můj otec hodně restauroval a dělal repliky šperků. Není to úplně můj šálek kávy ve smyslu touhy, co dělat. Práce mě baví každá, protože je to dobré řemeslo a člověk může udělat něco, co umí. Ale kdybych si mohl vybrat, chci dělat svoje věci. Přál bych si dobré zákazníky, kteří nebudou šetřit a budou chtít kvalitní kameny a nechali by mi volnou ruku.

Na čem jste se vyřádil?

Děláme už dvacet let a začali jsme jako jedni z prvních dělat moderní design. Otevřeli jsme i obchod, protože v klasických obchodech to nikdo nechtěl. Všechno bylo náročné na peníze, psychiku a čas. Jsem designér a řemeslník a musel jsem začít dělat firmu, obchod a úřad. To je to, co je tragické v řemesle, že jako umělec spadnete do situace, kterou neznáte, a musíte se v ní zorientovat a dělat ji, protože bez toho to nejde. Pro mě je nejlepší, když sedím v dílně a napadne mě geniální tvar, který můžu vyrobit. To je pro mě největší nirvána.

Jak by koruna vypadala, kdybyste to mohl pojmout autorsky?

To je dost těžká otázka. Má to více aspektů. Záleží, kdo by byl zadavatel a pro koho by to bylo. Moje dcera dělá jako diplomovou práci korunu pro kambodžského krále. Vymyslela si to a snažila se to dostat ke králi, který tu studoval a vyrostl. Ale nepodařilo se to. Koruna vypadá moderně, ale částečně má tvarosloví krajiny a historie země. Tak nějak by měl člověk postupovat.

Kopie svatováclavské korunyReplika je vyrobena ze stříbrného plechu, který byl následně galvanicky pozlacen. Je osázena umělými kameny z barveného skla. Její výroba stála 1,149 milionu korun.
Společně s replikou císařské koruny Svaté říše římské je uložena v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Na veřejnosti se poprvé představila 28. října v Jezuitské koleji u příležitosti Dne Středočeského kraje.
Originální svatováclavská koruna, kterou nechal Karel IV. vyrobit ke své korunovaci českým králem (2. září 1347), je v originále vyrobena z ryzího zlata a osazena 96 drahými kameny a 20 perlami. Váží 2358 gramů a měří 19krát 19 centimetrů.
Šperkař Jiří Belda z Turnova se spolu s otcem Jiřím Beldou st. stará už desítky let o originální korunovační klenoty. Jiří Belda st. byl také autorem obou dosud zhotovených oficiálních replik, jež jsou ve vlastnictví Pražského hradu.

Čtěte také: Rodina Beldových vyrobila už třetí repliku svatováclavské koruny