Ruka klepající pochvalně na hlavu malátné loutky, jež posléze končí pod víkem rakve. V závěrečné scéně svého posledního filmu Ruka Trnka symbolicky předznamenal vlastní osud. Předčasný odchod ilustrátora, scenáristy a režiséra animovaných filmů nebyl jen důsledkem extrémního nasazení a nemoci, ale i stresu z úlohy režimního umělce, do níž byl poslední léta života vmanipulován.

Nalezený přítel

Držitele Ceny Hanse Christiana Andersena nyní v kinech připomíná dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel. Tereza Brdečková a francouzský herec Réginald Huguenin coby fiktivní režisér pátrají v Praze po kopii filmu Bajaja i povaze a osudu jeho režiséra.

Mapují nesnadné začátky, světový úspěch v temných 50. letech i Trnkův konflikt s komunistickým režimem. Všímají si osudových žen (podle nichž maloval některé loutky), rodinné atmosféry.

Je to pečlivý dokument odhalující mnohé o nitru a všestranném nadání talentovaného umělce. Dlužno ovšem dodat, že čistěji o něm vypovídají pracovní záběry z dobových archivů a jeho osobní komentáře i dílo než stylizované dotáčky a strojený dialog obou autorů, jež poetiku Trnkova světa zbytečně zatěžují.

Trnkovy zahrady

Výtvarníkovo jubileum připomíná velkoryse i výstava v kutnohorské galerii Gask, kterou připravili syn a vnuk Jan a Matyáš Trnkovi. V zahradách imaginace jak se expozice jmenuje si hoví v důmyslných skupinkách divadelní i filmové loutky, jejichž výrazy, precizní detaily a kostýmy nepřestávají fascinovat ani po letech.

V podkroví je interaktivní herní prostředí, k němuž Matyáše inspirovala jediná Trnkova autorská kniha Zahrada. Poprvé byla k vidění v Plzni, pro kutnohorskou galerii ji autor ještě rozšířil.

Přibyla střelnice netopýrů, stará rádia s hlasem Karla Högera, čtoucího Zahradu či filmový páternoster, jímž se vozí a představují stařičké loutky ze slavných filmů.

Trnka vleže

Je to vpravdě unikátní „jízda“ protože možnost vidět jich tolik pohromadě je díky zápůjčce muzeí a soukromých majitelů vskutku výjimečná.

V dalších místnostech najdeme ilustrace a ukázky volné malířské i sochařské tvorby, jež stejně jako loutky dokládají nevídanou šíři Trnkova záběru i pracovitost hraničící s workoholismem. Jsou tu ukázky z Carrollovy Alenky v říši divů, Werichova Fimfára i básní Františka Hrubína.

Půvabný je nápad s obrazovkou nad prostornou postelí, jež vyzývá ke spočinutí v polštářích. Prostě dokument o Trnkově životě a díle vleže. Přijďte si i s dětmi zalenošit do malířova světa fantazie, je otevřen do 22. března. Nebudete litovat.