Holubí tunel. Tak se jmenují příběhy ze života muže, jenž se k dráze spisovatele špionážních románů dostal přes práci pro britské tajné služby MI5 a MI6. Název pamětí Johna le Carré, autora zfilmovaných děl Špion, který přišel z chladu, Jeden musí z kola ven, Ruský dům a Krejčí z Panamy není náhodný, což autor vysvětluje hned zkraje knihy.

Gentlemani s puškou

„Když jsem dospíval, rozhodl se otec, že mě vezme s sebou na jednu ze svých hráčských výprav do Monte Carla,“ líčí le Carré, vlastním jménem David Cornwell. „Hned vedle starého kasina stála budova sportovního klubu a pod ní se rozkládal trávník se střelnicí a s vyhlídkou na moře. Pod trávníkem vedlo několik malých rovnoběžných tunelů v řadě až k okraji útesu. Do nich se strkali živí holubi. Jejich úkolem bylo protřepetat se temným tunelem a vyletět na středozemní oblohu jako cíle pro dobře naobědvané, sportovně založené gentlemany, kteří stáli či leželi ve střehu s brokovnicemi.“

Bohumil Hrabal
Jak strejda Hrabal letěl do Ameriky a co tam všechno viděl

Přesně tak si ve svých dobrodružných letech, kdy plnil úkoly britské rozvědky, připadal i pozdější „pan bestseller“, jehož hrdiny ztvárnily na filmovém plátně hvězdy jako Richard Burton, Gary Oldman, Sean Connery či Pierce Brosnan.

John le Carré patří spolu s Grahamem Greenem, Frederickem Forsythem a Normanem Mailerem ke klasikům svého žánru. A někdejší kolegové ze světa výzvědných služeb ho za to upřímně nesnášejí. I o tom pobaveně vypráví v Holubím hotelu.

Čtenáři, pozor!

Na příkladu Grahama Greena, jednoho ze svých vzorů, ukazuje, jak je tahle práce nevděčná. Popisuje dilema právníka MI6, který má na stole nejnovější Greenovu knihu, jež se jemu osobně velmi líbí, ale za kterou by měl chudáka Greena žalovat, protože vyzrazením tajných informací v románu porušil zákon Official Secrets Act.

John le Carré píše jako vždy poutavě a s vtipem, z některých kapitol však mrazí. Třeba když popisuje poklidný důchod nacistických zločinců, mučení vězňů v Guantánamu, setkání s Jásirem Arafatem či hru, kterou s ním hrál ruský agent. Nic není, jak se zdá: tak zní jeho motto.

Přebal knihy Poslední rok 1938 spisovatelky Ilse Tielsch.
Ze sousedů nepřáteli. Poslední rok 1938 vzpomíná na historii očima malé Elfi