Josef Formánek: Všechny knihy jsou moje děti

Čtenáři se v ní seznámí s americkým knězem, Polákem, který leží v kómatu, nebo čínský obchodníkem. A je tu taky příběh Davida Zajíce, autorova alter ega.

Čtěte také: Spisovatel Formánek: Svět je úžasný místo

Pane Formánku, o čem je vaše nová kniha Dvě slova jako klíč?
Je o různých osudech z celého světa, který se spojují v jedné řece nekonečného plynoucího okamžiku. Je o lásce ve všech jejích podobách, o vině, odpuštění a usmíření, o hledání smyslu života.

Narodil jste se v Ústí, máte ho i rád?
Mám, je to moje ocelový město. Je příjemný chodit tu po ulicích a potkávat známé tváře, dál se tu cítím doma.

O vaše autorské čtení a besedu v ústeckém muzeu k novince byl velký zájem, poté si vaši fanoušci vystáli dlouhou frontu na váš podpis. Bylo vidět, že z toho máte radost…
Byl jsem dojatý, ti lidé jsou úžasní. Ti, kteří knihu četli, tvrdili, že jim pomáhá. Chtěli se objímat, vyprávěli mi své příběhy, bylo to pro mne velmi silné. Mám radost, že na ně tato knížka tak zapůsobila. Je to prostě radost.

Kam všude po světě nás vaše kniha zavede?
Přečtete si v ní o knězi ze Spojených států, kterému se stanou zvláštní věci. Je tam příběh Poláka, který je sice v kómatu, ale zaplní ho vědomí a čeká na pobřeží Baltského moře na smrt a rekapituluje svůj život. Vzpomíná, co kdy udělal dobře nebo špatně, vzpomíná hodně na syna, kterého ze svého života vyřadil. Vyprávím o jeho synovi Theodorovi, napůl Polákovi a napůl Čechovi, který si žije svůj život. A v půlce, kdy mu osud pošle tu samou hádanku, jakou poslal jeho otci, zarazí se a řekne, že by to chtěl jinak, že by tu chtěl být pro své děti. Je tu příběh úspěšného čínského obchodníka, který se dozví verdikt od doktora, že mu zbývá pár měsíců života a on se musí rozhodnout, jak s nimi naloží. A je tu taky příběh Davida Zajíce, mého alter ega, o kterém jsem si myslel, že v knize nebude, ale okolnosti chtěly jinak. Člověk míní a osud mění… A je to taky o spisovateli, který se ptá na nejdůležitější otázky svého života, třeba co bude po smrti, co má pro nás smysl a jaký je vůbec smysl lidského života. A při tom svým hledání a psaní románu se mění velmi zásadním způsobem. Stává se nejen věřícím, ale i laskavějším, klidnějším a tišším člověkem.

Mohlo by vás zajímat: Byl jsem fracek, zaspal jsem rozhovor s Havlem

To proto byla na vaší besedě tak často řeč o dětství?
Ano, máte pravdu, Myslím, že jsem se vrátil svým způsobem do dětství, kdy všechno bylo možné. Kdy se člověk radoval z detailů a celý svět mu připadal jako fantastické místo k životu. Na to často v těch svých rolích, v povoláních a při povinnostech zapomínáme. Jedeme z jedné povinnosti do druhé a nestíháme sledovat, že je život krásný. Že kvetou stromy, že sněží, že vidím někoho se usmívat, že vidím smát se svoji dceru a možná jako bychom se zapomněli z toho těšit, radovat se z takových obyčejných věcí. Myslím, že život není o těch zásadních událostech. Je o tom, jak ho prožíváme a jak si ho užíváme. Že když někdo vydělá sebevětší majetky, ale nebude si život užívat, tak jaký má smysl?

Je to jedno velké vyznání, ta knížka?
Je to prostě usazenina z těch let, co jsem tvořil a psal. A je to asi nejpravdivější a nejosobnější kniha, co jsem kdy napsal..

Předloni jste nechal natočit své audioknihy. Ke které máte nejblíže?
Já mám ty knihy všechny stejně rád, jsou to všechno moje děti. A z audioknih se mi nejvíc líbilo „Mluviti pravdu", jak ji nádherně namluvil herec Filip Švarc. Muziku tam složil úžasnou Kája Mařík. Líbily se mi i Úsměvy smutných mužů, které jsou přesně tak drsný a syrový, jak jsem je psal. Prsatý muž je taky fascinující tou poskládanou hudbou a krásným hlasem Filipa Švarce.

Bude audiokniha i novinka? Bude to osud každé vaší nové knížky?
Asi vznikne audiokniha, ale je ještě brzo o tom přemýšlet a mluvit.

K jedné předchozí knížce jste jezdil autorská čtení s loutkami či spíš až divadlo. I ty časy se pro vás vrátí?
Loutky jsem měl ke knize Mluviti pravdu, tak to tam mělo být. Ale jestli někdy budou další, to záleží na kamarádovi loutkáři Mírovi Nebeském, jestli ho bude některá další kniha inspirovat pro vznik loutek. A na tom, jak my dva se spolu potkáme. Ale zatím nás nic takového nenapadlo. Ale nechme se překvapit.

Přečtěte si: Já vím, moje knížka je dost temná