Jeho hereckou doménou byly postavy rázovitých postav bodrých tatíků, veselých mužů i barbarských záporáků. K těm nejznámějším patří hospodský Palivec i šikovatel Vaněk v obou dílech Dobrého vojáka Švejka, znalec barů Gogo v Čtyři vraždy stačí, drahoušku či zřízenec v Jáchyme, hoď ho do stroje.

„Mně ty malé role docela vyhovovaly, nemusel jsem se alespoň učit velké množství textů. Vždycky jsem se akorát před natáčením režiséra zeptal, jestli mám bejt hodnej, nebo zlej, a už jsem měl postavu naštudovanou," tvrdil Hlinomaz, jenž si zahrál i ve slavné filmové epopeji Všichni dobří rodáci.

Od roku 1940 vystřídal řadu oblastních divadel, krátce působil v Divadle na Vinohradech, Realistickém i Národním divadle, než koncem 50. let zakotvil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov.

„Na place nedělal z ničeho vědu, byl přesnej, jadrnej a přirozenej. Byl to zlatej člověk. Politicky bylo jasné, že nikomu nic nežere, ale nikdo ho nemohl chytit za slovo, protože si ze všeho dělal srandu," vzpomínal režisér František Filip.

Vedle hraní se Hlinomaz souběžně věnoval i malířství, jeho obrazy Mimořádný den v životě opic, Muž, který se chce zavděčiti sedmi ptákům, Tajná policie hledá s pomocí žen Dona Juana a další překypovaly originálním humorem, poetikou i groteskně-fantazijními přeludy.

Během dovolené ve Splitu v srpnu 1978 si prý zaplaval v moři, vypil kávu, típl cigaretu a svým způsobem prohlásil: „A teď už můžete jít do pr…," načež v nedožitých 64 letech zemřel na infarkt.