Jak se formoval váš přístup k malování?
Řekl bych, že se stále vyvíjí. Když se podíváte na moje obrazy, budete mít dojem, že je to dílo několika různých lidí. Ten vývoj z pohledu skillu, smyslu pro detail a obsahové stránky jsou pro moje díla dost typická. Na začátku mě fascinovaly portréty, později mě bavila geometrie a abstrakce. Namaloval jsem jeden, až hyperrealisticky portrét, a teď jsem skončil u snových motivů. Jsem zvědavý, kam až dojdu a jestli se někdy zastavím a řeknu si: Tak, to je ono, tohle je můj definitivní výtvarný názor“.

Můžete popsat tu tvůrčí cestu, proces dozrávání?
Ze začátku jsem hodně tápal. V dnešní době vznikají tisíce, ne-li miliony vizuálních děl, dílek, ilustrací denně. Vizuální umění dávno nemá jeden, nebo dva směry, ale jsou jich nespočet, desítky, možná stovky. A díky internetu to můžeme všechno vidět. Mám však pocit, že to hlavní se odehrává v hlavě. Když bych měl popsat svou tvůrčí cestu, dřív jsem se hodně díval kolem sebe a hodně mě to ovlivňovalo, až nezdravě. Jsme naučení se neustále porovnávat, kdo je lepší a kdo co dělá dobře a kdo špatně. Poslední rok či dva jsem se od toho oprostil. Jakmile se člověk přestane srovnávat, z čehož pramení spíš frustrace než pokrok, stane se rázem svobodný. 

Máte pocit, že jste se už našel?
V něčem cítím, že jsem na správné cestě. Spíš jde o přístup. Nicméně si myslím, že vývoj a změny k malování patří. Člověk se během života vyvíjí, hledá a mění své názory, takže mi to přijde v pohodě a momentu, kdy si řeknu „tak, teď jsem to našel a takhle to bude už navždy“, se trochu děsím.

Jak probíhá práce na obrazu?
Začínám tím, že jdu spát. Na ten moment se těším nejvíce, protože mívám barevné a dost bláznivé sny. Pozoruji obrazy a situace, které mi servíruje podvědomí a kolikrát mě to vytrhne ze spánku a hned si to běžím zapsat. Z poznámek dělám skicy a dál s těmi svými zjevy kreativně a nejprve digitálně pracuji. Ujasním si barvy a kompozice, ale dám si od toho i časový odstup. Někdy to jsou i měsíce, abych zjistil, jestli mě výsledek baví a rozhoduji se, jestli se obraz stane skutečným. 

Malujete na fáze? 
Ano, ale děje se to v mojí nepřítomnosti. Když jeden den skončím s malováníma druhý den se vrátím a chci pokračovat, tak mám pocit, že se ten obraz přes noc totálně proměnil. Jakoby na něm přes noc někdo usilovně pracoval. Ale já si ho pamatuju o fázi dřív.

Kolik času vám průměrně zabere práce na jednom obrazu?
Ve finále to jsou týdny a měsíce. Maluji po kouskách a většinou několik obrazů najednou. 

Existuje nějaké dílo, na které se zpětně podíváte a děsíte se, jak mohlo vzniknout?
Člověk vidí stav svojí psychiky roky do minulosti. Je vidět, jak se mění jeho pohled na svět, nejen na ten výtvarný, ale i na důležité společenské problémy, vztah k sexualitě, k ženám, ale i vztah k sobě sama a někdy to s člověkem zamává, to ano.

Jaký výtvarný prostředek jste si vybral k tvorbě obrazů?
Olejové barvy a plátno. Vyhovuje mi jejich konzistence a právě to, že hned neuschnou, dá se s nimi ještě pracovat přímo na plátně. Oleji se hodně věcí musí podřídit jako např. postup, prostor, čas… Člověk na to potřebuje trpělivost, ale když uschnou, odmění vás specifickým leskem a vůní. 

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Týdeníku Liberecko, který vychází v úterý 22. ledna.