Co vás přivedlo k další knize?
K napsání novinky mě vyzvali mí nakladatelé, ale myslím, že i oni sami byli překvapení tím, že jsem nepřinesl další portrét známé osobnosti. Jenže o paní Fialové jsem už předchozí knihou řekl všechno a chtěl jsem tu kapitolu uzavřít. Zároveň nemám ve svém okolí nikoho, s kým bych měl tak blízký vztah jako s paní Květou. A psát o někom jen tak povrchně nechci. A tak jsem se pustil do úplně něčeho nového – psychologického thrilleru, který vychází ze skutečných událostí, jež se přihodily zpěvačce Lucii Bílé.

Na okamžik se u knihy Poslední deník Květy Fialové zastavme. Překvapil vás zájem o ni? Vždyť o Květě Fialové bylo napsáno několik titulů.
Vzpomínám si, jak jsme jednou měli s paní Fialovou besedu s diváky. Po skončení si zájemci mohli koupit některou z pěti knih, které o ní vznikly. A jedna divačka říkala druhé: „Nemám u sebe moc peněz, kterou si mám koupit?” A ta druhá odpověděla: „To je jedno, to je pořád dokola.” Tento rozhovor jsem měl na mysli, když jsem psal Poslední deník. Aby se diváci dozvěděli úplně něco nového. Aby poznali paní Fialovou tak, jak jsme ji znali jen my nejbližší. Díky přátelství s její dcerou Zuzanou jsem tak mohl nahlédnout i do rodinného archivu a odvyprávět příběhy, o kterých veřejnost neměla ani tušení. Myslím, že díky té upřímnosti je kniha tolik populární.

Je něco, co se v knize neobjevilo, co jste z jakéhokoliv důvodu nezveřejnil?
S paní Fialovou jsem se znal devět let, prožili jsme spolu neuvěřitelné situace a snažil jsem se na všechny vzpomenout, ale každou chvíli se mi vybaví další historky, které jsem měl při psaní zasunuté v paměti někde hluboko. Třeba tu, jak jsme spolu byli na první dovolené ve Španělsku. Při jednom výletě přišla paní Květa s nápadem, že nakrmí místní holuby. „Všude jsou ale cedule, že je to zakázáno, protože jsou přemnožení,” oponoval jsem. Paní Fialová předstírala lítost, já jsem na chvíli někam odběhl, a když jsem se za ní vracel, viděl jsem jen obrovské hejno holubů, uprostřed bílou hlavu paní Květy a kolem dokola české turisty, kteří tu podívanou nestíhali fotit.

Co by Květa Fialová podle vás říkala na dnešní situaci?
Tvrdila by, že je dobré se s covidem spřátelit a povídat si s ním. A také by si s tou myšlenkou hrála – to uměla skvěle. Kdysi mi vyprávěla, jak přestala vidět na jedno oko. „Miláčku, ale je to velká výhoda,” říkala. „Přijdu domů a říkám si, budeme muset vymalovat. Pak mě ale napadne to zdravé oko zavřít, a když tím druhým vidím jen bílé šmouhy, tak si říkám, že to vypadá ještě docela dobře a jdu si číst.” Upřímně si ale myslím, že paní Fialová, protože měla v sobě disciplínu, by opatření dodržovala. Trápilo by ji ale to, že nemůže být se svými diváky.

Ve vaší nové knize  ní zmínka není?
Víte, že je? Na jedno místo jsem napsal jeden vtipný bonmot, který paní Fialová občas říkala, ale je to jen taková legrácka pro ty, kteří vědí, že jsme se přátelili.

O čem tedy příběh Herce pojednává?
Vyprávím v něm o slavném, úspěšném, obletovaném, ale i unaveném herci, kterému jednoho dne přistane v mobilu omylem SMS z neznámého čísla. Řekne si, že je vlastně úlevné psát si s někým, kdo neví, že jde zrovna o něj. Z flirtu s vtipnou a pohotovou Martinou se ale stane psychologická šaráda a vy si jako čtenář budete říkat, kdo z těch dvou je lepší herec a kdo je jen hračkou toho druhého… Ze začátku je to lehké čtení, jako bublinky v šampaňském. Ale pak se začne zahušťovat a nakonec je z něj celkem strašidelný příběh, který mimochodem upozorňuje i na to, co mnozí z nás známe – na nebezpečí anonymní komunikace. V tuto chvíli si tisíce lidí u nás píší s někým, koho v životě neviděli a vůbec netuší, o koho jde. Knihou Herec bych rád vzkázal, aby si na to čtenáři dávali velký pozor.

Stalo se vám osobně něco podobného?
Ano, každou chvíli mi někdo píše na Instagramu, a protože jsem slušně vychovaný a paní Fialová mi kladla na srdce s diváky komunikovat, každému vždycky odpovím. Ale do situace, kterou zažívá můj hlavní hrdina, jsem se díkybohu ještě nedostal a nepřál bych ji nikomu.

Co byste vzkázal někomu, kdo se těmito radami neřídí a dostane se do průšvihu?
V knize Herec na několika místech vzpomínám slova Robina Williamse, který řekl: „Každý, koho potkáte, bojuje v bitvě, o které nic nevíte. Buďte hodní. Vždycky.”

Kniha vyšla před měsícem, jaké jste na ni zaznamenal ohlasy?
Mám obrovskou radost, že Herec čtenáře baví. Byla to pro mě úplně nová výzva. Napsat téměř detektivku a vzít v ní čtenáře do míst, které jsem popisoval, bylo pro mě samotného napínavé. Ale když mi zavolala kolegyně Daniela Šinkorová a řekla, že se mě bude bát proto, jak je děj místy až děsivý a sugestivní, ulevilo se mi.