Camera obscura je tím, co ho odlišuje od jiných kolegů fotografů. Pavel Talich z Plané nad Lužnicí čtvrtého dubna oslaví šedesátiny a k tomuto životnímu jubileu mu Husitské muzeum v galerii gotického sálu staré radnice nadělilo velkou výstavu, na níž jsou k vidění i dosud nevystavené soubory. Podívat se na snímky z bedýnky můžete do poloviny května.

Kdy jste objevil kouzlo camery obscury?
První bedýnku jsem si udělal v roce 2003, ta byla malá, jen na formát 12 x 30 centimetrů. Seriózně jsem k této technice začal přistupovat před deseti lety.

Kdo to způsobil? Komu vděčíte, že jste ji objevil?
Standovi Kováčkovi a Standovi Tomášovi, kteří již s dírkovou komorou tvořili. První výstavu měli již kolem roku 1990 v táborském Bastionu. Oba s touto metodou následně skončili a já s ní začal.

Do té doby jste fotil běžným foťákem?
Ano, klasicky broučky, travičku, pole… To mne ale moc nenaplňovalo, proto jsem hledal cestu, jak se fotograficky vyjadřovat jinak. Napadla mne camera obscura a když mi vyšel první negativ, chytil jsem se. Udělal pozitiv a fotku jsem věnoval k narozeninám Karlu Finkovi. U něj ji pak viděl Teodor Buzu (táborský akademický malíř) a pozval mne na první mezinárodní sympozium. To už začalo být vážný.

Čtěte také: Miss Sezimovo Ústí 2017 se stala Daniela Dušková

Pavel Talich se narodil 4. dubna roku 1957 v Humpolci, žije v Plané nad Lužnicí. Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích absolvoval v roce 1981 a dodnes jako externí redaktor působí v odborném zemědělském časopisu, převážně jako fotograf. Prošel rekvalifikačním kurzem fotografie u Zdeněka Rerycha a kurzem tvůrčí fotografie u Miroslava Němečka. Celkem měl už zhruba 35 samostatných výstav.

V čem má camara obscura větší kouzlo než běžný fotoaparát?
Umožňuje jiný pohled na svět. Není v tom žádná technika, snímek je neopakovatelný. V době, kdy se rozmnožují obrazy a digitální foťák je udělá, v uvozovkách, všechny stejně krásný, tak v tom podle mne není žádný smysl. To nic nevyjadřuje. Takže pro mne je camera obscura takovým tichým protestem proti digitální fotografii, byť proti ní nic nemám. Ale mně neumožňovala se najít. Z camery obscury existují pouze originály, snímky nelze množit, celé je to postavené na originalitě. Potřebujete jen papír a chemii, žádnou čočku, pouze dírku. A ke každému rozměru fotky musíte mít i jinou bedýnku.

S touto technikou jste se proslavil nejen v naší republice, čeho si za tu dobu nejvíce ceníte?
Že jsem zvaný na mezinárodní výtvarná sympozia mezi sochaře a malíře. Určitě si moc vážím taky toho, že jsem mohl učit na vysoké škole, to je myslím úspěch. A taky že jsem zastoupený v táborském i jindřichohradeckém muzeu a dokonce i v muzeu v Sheffieldu.

Máte přehled o tom, jak velkou máte konkurenci?
Je nás dost a existuje i celosvětový Den dírkové komory. Většina fotografů si ale předělává běžný foťák a tvoří malé snímky. Tak velkou cameru obscuru mám v Česku určitě jen já.
Nejen k tomu vám gratuluji.