Faktograficky vyčerpávající publikaci s názvem Poddat se nemíním a podtitulem Příběh knihtiskařů Krylových napsal Vojtěch Klimt dvorní životopisec Karla Kryla, jenž je mimo jiné autorem skvělé krylovské monografie Akorát že mi zabili tátu. Tentokrát si posvítil na osudy písničkářovy rodiny, konkrétně otce a dědy, kteří stáli u vzniku renomované tiskařské firmy Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl).

Nevlídné místnosti

Firma založená roku 1910 v Novém Jičíně českoněmeckým rodákem z Litovle Karlem Krylem (Krillem) nejstarším a jeho partnerem Ferdinandem Scottim, jenž měl předky z italské Ravenny, byla známá svým pečlivým přístupem ke každé z vyráběných knih. Ať už šlo o cyklus sborníčků Jakuba Demla Šlépěje a jeho sbírku Moji přátelé, nebo o krásné tisky Josefa Floriana, myslitele a vydavatele ze Staré Říše u Jihlavy.

Spisovatelka Alena Mornštajnová
Severské krimi válcují Hartl a Mornštajnová. O jejich tituly je největší zájem

„Malé, nevlídné místnosti, bez vzduchu a potřebného světla, špinavé a prolezlé plísní a červotočinou v budově na spadnutí…“ Tak popsal jeden z pamětníků původní provozní prostory tiskárny Kryl & Scotti. Začátky byly dobrodružné, díky zručnosti obou kolegů se však jméno firmy brzy rozletělo do kraje. Spolupracoval s nimi například samotářský Josef Váchal, jemuž vytiskli Hrad smrti a Horu Proroků. „Ty dřevoryty jsou úchvatné,“ psal Váchalovi Kryl senior.

„To dovede oceniti jen ten, kdo ví, co to znamená, do dřeva rýti.“ Jako dělníci, tvrdě si vydělávající na živobytí, museli Kryl & Scotti tisknout i řadu zapomenutelných publikací, třeba „o boji proti škodlivému hmyzu“. Jejich doménou ale byla bibliofilská vydání. Spokojen s nimi byl i náročný Josef Čapek, jenž si od každého tiskaře, s nímž pracoval, nechával posílat zkušební vzorky papíru. Ten z Nového Jičína byl v pořádku, a tak roku 1923 mohly péčí Kryla & Scottiho vyjít Čapkovy knihy Málo o mnohém, Pro delfína a Země mnoha jmen.

Spálený rukopis

První světová válka do chodu tiskárny citelně zasáhla. Oba přátelé byli odvedeni na frontu, z níž se Scotti vrátil jako invalida a Kryl „více kostře než člověku podoben“ poté, co onemocněl úplavicí.

Přesto se jim téměř okamžitě podařilo znovu rozjet provoz, i když některá ze zamýšlených děl bohužel zůstala nerealizována. Nedošlo kupříkladu k vydání Baudelairových Květů zla s ilustracemi Josefa Čapka v překladu Bohuslava Reynka. Důvod: poválečný nedostatek papíru. A také fakt, že básník Reynek svůj rukopis nakonec spálil.

Spisovatel Petr Šabach.
Dobře zašitej Šabach aneb Jedno velké čtenářské potěšení

Roku 1936 Kryl Scottiho vyplatil a nadále tiskárnu vedl sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našel s rodinou útočiště v Kroměříži, kde ve svém řemesle pokračoval. Jeho syn, opět Karel, šel v otcových stopách a vnuk, pozdější písničkář, se musel šestiletýma očima dívat, jak komunisté v roce 1950 tiskárnu jeho táty a dědečka likvidují. Stroje rozbili a odvezli do šrotu. Otce utrápili. Lásku ke slovu už ale v Karlu Krylovi nejmladším zabít nedokázali.