Názvem svého nejznámějšího románu Muži v offsidu jako kdyby Karel Poláček ve zkratce popsal situaci, do níž byl dějinami zahnán: postavení mimo hru.

Syn židovských obchodníků, kteří provozovali koloniál v Rychnově nad Kněžnou, skončil v pouhých 52 letech o to krutější smrtí, oč něžnější a bezelstnější byl jeho humor. Dnes si připomínáme 75 let od chvíle, kdy se po jednom z nejlepších českých spisovatelů slehla zem v koncentračním táboře Gleiwitz (Gliwice).

Odkaz nezabili

Ještě relativně nedávno se předpokládalo, že tvůrce stále svěžích knížek Bylo nás pět, Hostinec U Kamenného stolu či Edudant a Francimor zemřel už koncem roku 1944 v plynové komoře v Osvětimi, kam byl deportován z terezínského ghetta.

V devadesátých letech však očitá svědkyně potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, načež byl viděn při pochodu právě do tábora Gleiwitz. Neví se, zda zahynul cestou, nebo až po vstupní selekci, jíž odpovídá datum 21. ledna 1945. Podle všeho byl v lednu ještě naživu.

Důležitější ale je, že se nacistům nepodařilo zabít jeho literární odkaz. A ten je mnohem větší, než se zdá. Na první pohled jde o lehké čtivo, nicméně už prostý fakt, že Karla Poláčka považoval za svůj největší zdroj inspirace Josef Škvorecký, o lecčem vypovídá. A co takový Ota Pavel nebo Bohumil Hrabal? Jejich pábitelský styl přece nespadl z nebe.

Tu jazykovou krásu, provázenou posmutnělým úsměvem, v těchto dvou velikánech vypěstovaly Poláčkovy mnohovrstevnaté prózy, často bohužel velice nepřesně řazené k žánru humoristického románu.

Obávaný kritik F. X. Šalda v nich žádný vtip a už vůbec ne zábavu neviděl. Dost ostře soudil, že chudý duševní obzor Poláčkových hrdinů (v čele s tím nejslavnějším, Zilvarem z chudobince) jaksi koresponduje se schopnostmi autora. Nutno říci, že legie fanoušků dodnes vysílaných filmů podle Poláčkovy předlohy usvědčují Šaldu z omylu.

Příznivci Mužů v offsidu nedají dopustit na fotbalové hlášky pana Načeradce, na plátně kongeniálně ztvárněného Hugem Haasem. „Tolik příbuznejch pohromadě, no smí to vůbec bejt?!“ ptá se Načeradec s neodolatelnou směsí vzteku a zoufání, když mu rozvětvená židovská rodina vtrhne do pokoje, zrovna když s uchem na rádiu soustředěně poslouchá přímý přenos ze stadionu.

Při betlu buď obezřetná

Za tu strašnou spoustu let „nevyčichly“ ani výkony teh-dy mladých a krásných herců Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše v Hostinci U Kamenného stolu.

Ale skutečný fajnšmekr si otevře útlou novelu Hráči, v níž Poláček s neuvěřitelnou věrností zachytil prostředí karetních mistrů, konkrétně mariášníků. „Nedbej ničeho na vzdychání, grimasy a posunky,“ instruuje otec hrdiny svou ženu, když ho manželka jednoho dne musí při partii mariáše zastoupit.

„Jsou takoví, kteří tímto způsobem chtí vylákat flek. Jest to ovšem jednání nereelní, ale děje se tak. Nerozumný sedne na tuto průhlednou vějičku a je pak zničen. Kolik takových případů jsem zažil. Zejména při betlu buď obezřetná, neboť jest to hra velmi nákladná.“