Představení jejího románu si nenechal ujít ani Richard Krajčo, její manžel a leader kapely Kryštof, který bavil návštěvníky besedy a autogramiády nejen vtipnými glosami, ale také zazpíval některé ze svých hitů.

Návštěvníci křtu a autogramiády zcela zaplnili kapacitu sálu v prvním poschodí Knihcentra.

Autorka úspěšného blogu a stejnojmenného bestselleru Kecy, kecy, kecičky ve své nové knize Za sny vypráví příběh Maxe a Marly. Setkání muže, kterého vlastní způsob života dohnal až na samé dno a Marly, překypující sice energií a radostí, ale ukrývající osudové tajemství.

„Je to román o lásce a o naději. A také o tom, že my sami jsme strůjci svého osudu a v kterýkoliv moment svého života se můžeme vydat za svými sny,“ říká o knize Karin Krajčo Babinská. 

ROZHOVOR K TÉMATU

Karin Krajčo Babinská: Manžel můj román četl od začátku a tvrdí, že rozhodně není jen pro ženy 

Karin Krajčo Babinská před setkáním se čtenáři ochotně odpověděla i na několik otázek Deníku.

Karin Krajčová Babinská a Richard Krajčo, křest knihy s názvem Za sny, 1. prosince 2018 v Ostravě.

Jste scénáristka i režisérka. Román Za sny, který jste přijela pokřtít do Ostravy, je po Kecy, kecy, kacičky už vaší druhou knížkou. Znamená to, že psaní knížek vás více baví než psaní scénářů?
Psaní mě momentálně určitě naplňuje více. Mám v něm největší svobodu. Když dělám film, je tam na hodně elementů, od shánění peněz až po všechny složky, které se toho zúčastní. V psaní jsem pánem sama sobě. Nepřemýšlím nad tím, jestli na takovou scénu peníze mít budu, nebo ne. To je i velký rozdíl mezi psaním knížky a scénáře. Zjistila jsem, že knížka je pro mě mnohem zábavnější. Baví mě dobrodružství, třeba v tom, že se s knihou mohu vydávat kamkoliv i jakkoliv.

Váš nový román Za sny? Je to kniha spíše pro ženy, nebo byste ji doporučila i mužům?
Já vím, že knížka asi dostane automaticky nálepku, že je pro ženy. Všude uvádím, že to je román o lásce, o naději a o snech. Takže to fakt může vyznít, že to jsou hlavně ženská téma. Hlavní postavou románu je ale muž. A jak jsem zjistila, hlavní postavou mých děl jsou skoro vždy muži. Mám to tak od pradávna. Já jsem měla takový testovací vzorek, mého manžela Richarda, který si knížku četl. A také mi od začátku tvrdil, že to rozhodně není knížka jen pro ženy. Je v ní obsažen jakýsi archetyp současného muže, to, jak jsou muži v současnosti vnímaní a jak se se životem potýkají. Není to zaměřeno jedním směrem. Takže budu ráda, když ji budou číst i chlapi.

Zmínila jste, že manžel vaši knihu četl. Měl i „právo“ vám říct, že byste měla něco přepsat a napsat jinak?
Právo nevím, ale možnost měl určitě. Já jsem tvůrce samotář. Představovala jsem si to tak, že knížku napíšu, Richard si ji pak přečte a bude nadšený. S tím on ale zásadně nesouhlasil a přemlouval mě už od počátku, že by si rád přečetl kapitolu nebo dvě. Pak jsem jej začala naopak prosit já, aby mi tu knížku četl nahlas on. Mělo to pro mě neuvěřitelný přínos. Rázem jsem řadu věcí vnímala jinak, než když jsem si ji pročítala sama. Richard občas řekl něco, co bylo to velmi přínosné. Zpočátku jsem na takové námitky reagovala prchlivě. Později jsem o jeho připomínkách přemýšlela více a více. A také jsem místy svůj text upravila tak, jak navrhoval. Samozřejmě jsem mu to řekla a pochválila jej. Musím ale dodat, že s přibývajícím psaním toho Richard říkal čím dál méně.

Platí to i opačně? Když píše Richard Krajčo své texty, nesnažíte se mu občas s nějakým „poradit“?
Úplně stejně to neplatí. Do Richardových písniček nemám důvod mluvit, mně se moc líbí. Spíše, když hodně dlouho hledá nějaký verš, pak třeba o tom verši začneme mluvit a když pak společně najdeme jedno slovo, tak to je hezké.

Kde prožijete Vánoce a máte už vybraný pro manžela dárek?
Vánoce trávíme spolu. Napůl je prožijeme v Praze a napůl na statku, kam mizíme vždycky na celé léto a na Vánoce. Sejde se nás klidně u stolu co nejvíc. Klidně dvanáct lidí. Jsou to velké rodinné Vánoce, Krajčovic rodina totiž miluje Vánoce. A já jsem se do této rodiny přivdala a zjišťuju, že to není vůbec špatné, protože tolik dárků jsem v životě nedostávala. To jsou dárkové hody. Děti se na další Vánoce začínají zpravidla těšit už někdy koncem ledna.