Jiří Rambousek: Od Elišky k Alence: Čtyři české překlady Alenky v říši divů Lewise Carrolla

Anglista a amerikanista z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Jiří Rambousek byl členem mezinárodního týmu, který mapoval překlady Alenky v říši divů do všech světových jazyků. Legendární knížka briského spisovatele Lewise Carrolla z roku 1865 byla v češtině dostupná už od samého počátku 20. století. Alici se však tehdy u nás ještě říkalo Eliška, případně Evička.

První, kdo hlavní postavu česky pojmenoval Alenka, byl Jaroslav Císař v roce 1931. Nedávno vydaná kniha Od Elišky k Alence nabízí ojedinělé srovnání anglického originálu a čtyř tradičních českých překladů (Váňa, Houdek, Císař, Skoumalovi). Dozvíme se i leccos o nechtěných chybách, skrytých významech, slovních hříčkách a jinotajích, v nichž si Lewis Carroll liboval.

(Books & Pipes, 2020)

 

Philip K. Dick: Kaňte, mé slzy, řekl policista

Nové vydání románu klasika žánru sci-fi Philipa K. Dicka slibuje návrat do světa, v němž se nelze vyhnout slídivým očím a žít svobodně (tedy světa nemálo podobného tomu, ve kterém žijeme dnes). Philip K. Dick, jehož převratné novely inspirovaly filmové trháky Blade Runner, Total Recall nebo Minority Report, četl vedle vědeckofantastické literatury také Kafku, Joyce, Prousta… V jeho příbězích se navíc odráží i jeho rozdvojená osobnost. Výsledkem jsou strhující vyprávění na pomezí reality a fikce.

Kniha Kaňte, mé slzy, řekl policista pochází z roku 1975 a byla ověnčena mnoha cenami. Hrdina románu Jason Taverner – televizní hvězda, kterou každý den sledovaly miliony diváků – se probouzí v levném hotelovém pokoji a zjišťuje, že ho nikdo nezná. Bez dokumentů, jimiž by dokázal, že vůbec existuje, se ocitá v klaustrofobickém policejním státě, plném informátorů a udavačů. A je jen otázkou času, kdy vzbudí pozornost a bude zatčen.

(Argo, 2020)

 

Jan Skácel: Odlévání do ztraceného vosku

Intimní a přírodní lyrika, inspirovaná neopakovatelnou krásou a motivy lidové poezie, naplnila devátou a předposlední sbírku Jana Skácela. Odlévání do ztraceného vosku vyšlo poprvé roku 1984, kdy už mohl nemocný autor publikovat pouze na rodné Moravě. Pro komunistický režim byl persona non grata.

Část básní je věnována Brnu, kde Jan Skácel počátkem listopadu 1989 zemřel, aniž by se dožil sametové revoluce. Knížka obsahuje řadu dnes už klasických veršů. Modlitbu za vodu zná širší veřejnost díky zhudebnění Jiřího Pavlici a Hradišťanu. Skvělé melodie (z dílny Jiřího Šlupky Svěráka) se však dočkal i další často citovaný text: Kdo se vejde na housle. „A na světě jsou krásní dnové / a bývají i dnové zlí / nakonec všichni vejdeme se / do hrobu jako do houslí.“

(Moba, 2021)

 

Milada Kollárová: Staré hračky a jejich příběhy

Je malířkou, tká gobelíny – a čtvrt století sbírá staré hračky. „Některé z nich mají zajímavé, někdy až dojemné příběhy,“ říká Milada Kollárová, jejíž kniha plná barevných fotografií zaujme znalce i laiky. „Každá hračka z mé sbírky měla svého majitele, hrálo si s ní nějaké dítě,“ vysvětluje autorka.

„S podobnou hračkou si hrála určitá generace dětí. Tehdejší děti většinou už nežijí, a pokud ano, jsou dnes pokročilého nebo velmi pokročilého věku. Myslím, že setkání s hračkou z dětství potěší, pohladí na duši i podnítí k zavzpomínání.“ Většinu exemplářů, o kterých je v publikaci řeč, vystavovala Kollárová až donedávna v brněnském Muzeu historických hraček.

(CERM, 2020)

 

Jan Karafiát: Paměti spisovatele Broučků

Českobratrský farář Jan Karafiát po sobě nezanechal jen nesmrtelnou knížku Broučci: pro malé i veliké děti. Napsal rovněž čtyři svazky pamětí, které vycházely v letech 1919 až 1923. Tvůrci jednoho z nejpřekládanějších děl české literatury se zde podařilo zachytit běh života na pozadí obrovského kusu dějin – od prusko-rakouské a prusko-francouzské války přes sjednocení Německa a první světovou válku až po rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky.

Dozvíme se vše o Karafiátově dětství, studiích ve skotském Edinburku i jeho dvacetiletém působení v roli duchovního ve Hrubé Lhotě na východní Moravě. Z rodného Jimramova do Prahy, kde počátkem roku 1929 zemřel, urazil Karafiát dlouhou cestu. A nebyli to zdaleka jen Broučci, čím přispěl naší kultuře. Stačí zmínit jeho práci na revizi textu Bible kralické z roku 1613.

(Books & Pipes, 2021)