Patti Smith: Rok opice

Čtyřiasedmdesátiletá Patti Smith není jen kultovní osobností amerického punkrocku. Prošedivělá zpěvačka se zároveň pyšní prestižní knižní cenou National Book Award a je autorkou autobiografických próz Just Kids a M Train. V jejích nejnovějších memoárech Rock opice s ní prožíváme jeden rok života.

Vypravěčka ho strávila osamělým bloumáním po západním pobřeží Spojených států i po krajinách vlastních snů. Dvojí svět, jehož hranice se stírají, ji přiměl k bilancování, ale též k (optimistickému) pohledu do budoucna. Rok opice se tedy dá číst buď jako osobní vyznání, nebo jako zpráva o určité etapě ve vývoji země, v níž umělkyně žije. (Dokořán, 2020)

Christian Morgenstern: 77 šibenic

Předností čerstvého výboru z básní zakladatele nonsensové poezie jsou moderní překlady Jany Pokojové a Jana Januly. Od smrti Christiana Morgensterna už přece jen uběhlo více než sto let. Mezitím s jeho bezbřehou fantazií změřili síly takoví autoři jako Josef Hiršal, Emanuel Frynta, Egon Bondy, Vladimír Holan či Ivan Wernisch. Morgensternova tvorba je inspirativní v každé době, ale zvláště v té, která se vymkla z kloubů. Jaký div, že si 77 šibenice hledá svého čtenáře právě nyní – v časech, které jsou mnohdy větším nonsensem než všechna praštěná říkání mnichovského rodáka. Knížku umocňují podivuhodné ilustrace Karoliny Žitné. (Vyšehrad, 2021)

Petr Svobodný: Zmizelá Praha - Nemocnice a sanatoria

Nejen hospodami a procházkami po kouzelných zahradách živ byl v minulých staletích pražský člověk. Občas musel také do špitálu… Leccos o tom víme z dnes už klasických vyprávění Karla Ladislava kukly. Nová publikace nakladatelství Paseka nám však tuto problematiku představuje z patřičného odstupu. Kniha z cyklu Zmizelá Praha pomocí archivních fotografií a zasvěcených komentářů mapuje svět propracovaného nemocničního systému v metropoli 19. a počátku 20. století.

Nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a Krči – to všechno jsou instituce, jejichž významu a dosahu si mnohdy zapomínáme vážit. Knížka nás poučí, že první skutečný špitál vznikl v Praze už roku 1620 Na Františku. Nebo že první ženskou nemocnici založil řád alžbětinek v 18. století Na Slupi. (Paseka, 2021)

Václav Černý: Maoři – Společnost, kultura, jazyk

Lingvista Václav A. Černý se zabýval zejména kavkazskými jazyky v čele s gruzínštinou, od roku 1968 však soustavně studoval i polynéské kultury, jazyky a slovesnost. Tento svazek o životě záhadných Maorů – původních polynéských obyvatel Nového Zélandu – doplňují studie dalších autorů, takže má čtenář k dispozici veškerý možný komfort.

Zbývá jen rozjet se za voláním dálav! Součástí knížky je i Černého rozsáhlý česko-maorský a maorsko-český slovník, slovník maorské mytologie, ukázky různých novel a přísloví – a co víc, i cédéčko s tradiční hudbou Maorů, kterou Václav Černý v osmdesátých letech pouštěl v Československém rozhlase. (Pavel Mervart, 2021)

Eduard Bass: Lidé z maringotek

Někdo si vzpomene na film Martina Friče z roku 1966 s Janem Třískou v hlavní roli ohebného akrobata. Jiní mají raději knižní předlohu skvělého spisovatele Eduarda Basse. Tvůrce Cirkusu Humberto a Klapzubovy jedenáctky v této povídkové sbírce věrohodně popsal těžký život artistů, až moc dobře skrytý za pouťovým pozlátkem.

Na hostině, kde se sešlo osm lidí, které spojuje láska k cirkusovému prostředí, vypráví postupně každý z nich příběh. Povídku krále střelců střídá vzpomínka malíře stínoher a tu zase vyprávění hráče na xylofon, nemluvě o historii manéžního šaška. Směšno se snoubí s tragikou, za živelnou radostí mnohdy číhá smrťák. Zajímavou prózu napsal novinář a literát Eduard Bass jako jednu z posledních až v roce 1942. (Slovart, 2021)