Humor Holzmanna, vycházející z nemožnosti dorozumět se s blbem, je nadčasový a tedy stále žádaný. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek. Jeho dialogy jsou precizně vystavěné; humor těží především z nečekaného (často nepatřičně doslovného) uchopení významu slov a slovních spojení.

Na legrácky si prý potrpěl už ve škole, ale živit se jimi začal až od konce 40. let jako divadelní ochotník. V 50. letech naplno rozjel estrádní kariéru. V roce 1968 vyjel poprvé do někdejší NDR, kde spolupracoval se zpěvákem Jiřím Popperem, a stejné scénky jako doma uplatňoval i v němčině.

Zlatou érou byla pro Holzmanna 70. a 80. léta, kdy se objevoval například v Televarieté, vystupoval s orchestrem Karla Vlacha a v samostatném zájezdovém pořadu Yvetty Simonové a Milana Chladila. Nejraději hrál ve dvojici - s Lubomírem Lipským, Milanem Nedělou, Ivou Janžurovou či svým nejčastějším partnerem Františkem Budínem.

Známý komik Holzmann zemřel 13. září 2002 v německém městě Saská Kamenice (Chemnitz), kam z Litoměřic následoval svou druhou ženu, zpěvačku a konferenciérku Bärbel Greifovou. Předtím na jaře ještě osobně v Praze převzal platinovou desku za více než 20.000 prodaných zvukových nosičů s deseti scénkami a představil jejich pokračování.