Je festivalem všech podob umění a dopravními prostředky za zážitkem budou pro návštěvníky tradiční umělecké žánry divadlo, film, hudba, literatura a výtvarné umění. Zavedou je tisíce kilometrů od vlasti a poskytnou jim nevšední zážitky, zkrášlující všední dny. Navštíví Austrálii, Indii, Argentinu, Nový Zéland, mnoho krajin Afriky, Spojené státy americké, peruánské hory, japonská města, Francii a Švédsko.
„Prostřednictvím fotek legionáře Václava Balcara budeme cestovat kolem světa, díky sběrateli a cestovali Jiřímu Blatovi zakusíme atmosféru a ducha afrického kontinentu a obletíme naši krásnou planetu Zemi," slibuje dramaturg festivalu Petr Rotrekl.
Cestovatele budou provázet i poštovní známky, zvuky didgeridoo nebo obřích gongů a lahodná chuť znamenitých evropských vín. Návštěvníci festivalu mají před sebou krásnou a dobrodružnou cestu za poznáním světa i sebe sama. „Jak říká kytarista světového jména Štěpán Rak, který na konci září svým recitálem festival definitivně uzavře: Není dobrá nebo špatná cesta, je jenom cesta a všechno ostatní je bloudění," dodává Petr Rotrekl.
Předfestivalovým začátkem bude odhalení pamětní desky výtvarníkovi Miloši Kačírkovi, které se uskuteční 2. září od 15 hodin v Domě umění. Samotný festival bude oficiálně zahájený ve čtvrtek 5. září od 17 hodin vernisáží výstavy Duch Afriky s vystoupením afrického souboru Afrikana a vokální skupiny Yellow Sisters.
V Domě umění se chystá unikátní fotografická výstava
close
zoom_in
Autobusem po San Francisku. foto: Václav Balcar
Návrat domů aneb Cesta legionáře Václava Balcara kolem světa. Tak zní název unikátní fotografické výstavy, která se v těchto dnech připravuje v rámci 56. ročníku festivalu Bezručova Opava Cesty kolem světa.
Vernisáž se koná v úterý 10. září 2013 v 17.00 hodin v Domě umění v Pekařské ulici. Úvodní slovo pronese plk. v.v. Jaroslav Žáček. Výstavu kurátorsky připravili a realizovali Romana Balcarová, Dagmar Hlubučková, Olga Smičková, Vladimír Balcar, Pavel Kerlin, Petr Rotrekl a Jiří Siostrzonek.
Organizátory této výjimečné výstavy je rodina legionáře Václava Balcara ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací a Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Výstava potrvá do 3. listopadu 2013, Dům umění je otevřen denně od 10 do 17 hodin.
Návrat domů aneb Cesta legionáře Václava Balcara kolem světaV dějinách společnosti zastávají zvláštní místo generace lidí, kterým bylo předurčeno narodit se a žít v dobách nesmyslných mocenských experimentů, jejichž průběh však nemohly nijak ovlivnit, a tak se staly nedobrovolně jejich součástí se všemi nedozírnými a nezvratnými důsledky.
Lidé, kteří prožili společenské katastrofy s průvodními traumaty, navždy ztratili schopnost vidět svět nevinnýma očima, změnily se jejich hodnoty, ale stali se pokornějšími a získali úctu ke všemu živému.
Dramatický životní příběh Václava Balcara (narodil se 5. března 1892 ve Rtyni v Podkrkonoší, zemřel 7. února 1970 v Opavě) symbolizuje řadu lidských osudů, které nelítostné soukolí válečné mašinérie vláčelo dlouhou dobu v odloučení, chaosu, psychickém a tělesném strádání mimo bezpečí domova. Václav Balcar hrůzy I. světové války, legionářské tažení Ruskem a komplikovaný návrat do vlasti nejen prožil, ale navíc svým objektivem „napsal" fascinující „fotografický román" bez jediné věty fabulace.
V dnešním, vizuálně dominantním světě, by nám pravděpodobně činilo velké problémy představit si prožitou realitu z „pouhé" četby zápisků nebo osobního vyprávění. Proto teprve fotografie nám poskytují neomezený prostor a čas oddat se sledování příběhu prostřednictvím expresivních, ale i poetických Balcarových obrazů.
Mimořádná fotografická reportáž z části ruské anabáze a následného návratu legionáře Václava Balcara jsou poprvé představeny veřejnosti formou fotografické publikace. Jedná se o unikátní soubor fotografií pořízených z přibližně 500 skleněných negativů, které zásluhou další generace Balcarů zůstaly zachovány v neporušeném stavu.
Fotografická výstava a biografická publikace o Václavu Balcarovi je zároveň mementem a výzvou k úctě k předchozím generacím, kdy naše společnost, převážně zahleděna do sebe, neví téměř nic o individuálních, často tak dramatických osudech našich předků.
Jiří Siostrzonek
