Výstavu kurátorsky připravili a realizovali Romana Balcarová, Dagmar Hlubučková, Olga Smičková, Vladimír Balcar, Pavel Kerlin, Petr Rotrekl a zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity Jiří Siostrzonek. Úvodní slovo pronese plk. v. v. Jaroslav Žáček.

Organizátory této výjimečné výstavy je rodina legionáře Václava Balcara ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací a Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Výstava potrvá do 3. listopadu 2013, Dům umění je otevřen denně od 10 do 17 hodin.

close Václav Balcar zoom_in Kdo byl Václav Balcar

Václav Balcar se narodil v roce 1892 ve Rtyni. Vyučil se malířskému řemeslu, záhy se začal věnovat fotografování. V roce 1914 nastoupil vojenskou službu v první světové válce, o rok později byl zajat na ruské frontě v Karpatech. V roce 1917 vstoupil na jižní Ukrajině do čs. legií v Rusku a byl zařazen do vznikajícího 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého.

S tímto útvarem se účastnil bojových akcí. V průběhu bojů utrpěl zranění levé ruky a jeho cesta se s dalšími aktivitami pluku rozešla. V roce 1918 ho čekala přeprava sanitními vlaky do Vladivostoku, o rok později vyplouvá na lodi Sheridan (první transportní loď vyslaná americkými Čechy, na jejíž palubě se nacházelo sto invalidů čs. legií) z Vladivostoku přes Tichý oceán ke břehům USA se zastávkami v Japonsku (Nagasaki), na Filipínách (Manila), Guamu a Havaji (Honolulu).

V květnu připlouvá do San Franciska, odkud pak byli legionáři za pomoci amerických Čechů a Slováků dopraveni přes pevninu do New Yorku, a poté do francouzského přístavu Brest. V roce 1920 se oženil s Marií Linhartovou ze Rtyně v Podkrkonoší, se kterou měl čtyři děti. Byl respicient finanční stráže na slovensko-maďarském pomezí, koncem třicátých let byl přeložen na Ostravsko.

V roce 1945 se přestěhoval do Opavy, kde působil na oddělení finanční stráže v Kateřinkách. Zemřel v Opavě v roce 1970, pochován je v Proskovicích.

Vladimír Balcar a Olga Smičková: Nad dědečkovými snímky cítíme hrdost i dojetí

close . zoom_in

V jakém jste příbuzenském vztahu s Václavem Balcarem, jehož fotografie bude mít opavská veřejnost možnost zhlédnout?

Jsme jeho vnuk a vnučka.

Měli jste možnost svého dědečka poznat?

Vladimír Balcar: Ano, on zemřel v roce 1970. To mi bylo dvanáct let a Olze deset.

Olga Smičková: Dědeček žil v Opavě od roku 1945, a to v bytě v nynější Englišově ulici. Když jsme se s bratrem narodili, prarodiče se odstěhovali.

Za jakých okolností se jeho fotografie našly?

Vladimír Balcar: To nebyl objev. My jsme s dědečkovými fotografiemi vyrůstali, provázely nás od dětství. Měl je doma na stěnách a také na schodech k jeho suterénnímu bytu, co schod, to jedna fotka.

Olga Smičková: Po dědečkově smrti většina fotodokumentace zůstala naší rodině v Opavě.

Vladimír Balcar: Již v osmdesátých letech jsem s některými negativy experimentoval, používal je k vytváření originálních novoročenek nebo kalendářů.

Olga Smičková: Od devadesátých let jsme se zabývali myšlenkou prezentace tohoto materiálu širší veřejnosti, inspirací nám byly různé publikace a výstavy s legionářskou tematikou.

Vladimír Balcar: Konkrétním impulsem byla před několika lety vize dramaturga kulturních festivalů Petra Rotrekla dát jednomu z nadcházejících ročníků Bezručovy Opavy podtitul Cesty kolem světa.

Kolik fotografií vlastně je?

Olga Smičková: Negativů s legionářskou tematikou je zhruba pět set, teprve když jsme jejich větší část nechali naskenovat fotografem Luďkem Wünschem, uvědomili jsme si jejich potenciál.

Jak vznikla vaše spolupráce s Institutem tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě?

Vladimír Balcar: Opět přes Petra Rotrekla. Na ITF převzali iniciativu, konkrétně Jiří Siostrzonek, který přizval Pavla Kerlina, a moje manželka Romana svou bývalou kolegyni, výtvarnici Dagmar Hlubučkovou. Tak vznikl kurátorský tým výstavy.

Kolik fotografií bude vystaveno?

Vladimír Balcar: Zhruba sedmdesát. Velkoformátových je čtrnáct, největší je společné foto legionářů v San Francisku. Jejím autorem není náš dědeček, ale profesionální fotograf. Vytvořil ji širokoúhlým objektivem a bude zvětšena na délku šesti metrů.

Kde vůbec váš dědeček jako legionář ve světě byl?

Vladimír Balcar: Objel ho celý, dostal se do Vladivostoku, plul přes Japonsko, Filipíny, Havaj až do San Franciska. Napříč Amerikou se dostal až do New Yorku a poté do Brestu ve Francii.

Olga Smičková: Do války narukoval v roce 1914, domů se vrátil v roce 1919. Po celou tu dobu na něho naše babička čekala, doma máme jejich nádhernou korespondenci.

Co pro vás osobně dědečkovy fotografie znamenají?

Olga Smičková: Vzbuzují emoce. Je to zážitek, který nás nabíjí energií. Čím déle s nimi pracuji, tím více se mi to líbí, jsem do nich zamilovaná. Jsou velmi kvalitní po stránce fotografické i umělecké.

Vladimír Balcar: Doufám, že výstava bude mít úspěch a v následujících letech v rámci stého výročí událostí první světové války a projektu Legie 100 by mohla zaujmout i v jiných městech republiky, případně i za oceánem.