Lidické zimní večery tvoří divadelní představení, poezie, koncerty a především velmi oblíbené pořady Křeslo pro hosta. O jejich oblíbenosti a žádanosti svědčí fakt, že v přehledu představení této sezony najdou zájemci u šesti pořadů nápis vyprodáno. Na dalších devět zbývá pár posledních lístků.

Jak se povedlo, že se staly Lidické zimní večery takovým fenoménem? Je těžké do pořadů sehnat velké osobnosti nejen kulturního, ale také vědeckého, sportovního a společenského života? Na co se mohou návštěvníci desátých večerů v Lidické galerii těšit? Kladenskému deníku odpovídal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl.

Když jste před deseti lety s Lidickými zimními večery začínali, napadlo by vás, že budou pořady takto úspěšné a oblíbené?
Vůbec ne. Přemýšlím, jak se to vlastně narodilo a kam až se večery v současné době dostaly.

Jak to vlastně celé vzniklo?
Když jsem nastoupil do památníku, vymýšlel jsem jak vyplnit jeho provoz v období klidu, čili na podzim a v zimě. Také jsem chtěl kulturu přiblížit místním starším lidem a lidickým přeživším, kteří už mají problém dostat se třeba do Prahy nebo Kladna na divadelní představení, zejména v zimě. Napadlo nás s kolegou z Národního divadla, proč neudělat Lidické zimní večery. Poradil mi pár námětů a já jsem se tehdy spojil s ředitelkou Divadla Viola, s níž se léta znám. Ta mi takzvaně zapůjčila některé divadelní inscenace a hned první rok se rozběhl program. I když z počátku váhavě. Přicházelo málo lidí. Ovšem to byla otázka prvních třech měsíců, pak už začali návštěvníci chodit. A postupem času byli stále více nároční. Dnes je tomu tak, že si lidé možná ani neuvědomují, jaké mají štěstí, že sem takové pořady dostanou. Teď mám na mysli pořad Křeslo pro hosta. Technické zázemí nemáme takové, abychom mohli pořádat větší představení. Čili tento formát je kromě malých divadelních inscenací či poezie optimální.

Každou sezonu zimních večerů do Lidic přijede množství známých osobností z celé České republiky. Jak je sem dostanete?
To je fenomén Lidic. Působí memento tragédie a úcta k tomu místu. Když oslovíme přední osobnosti našeho kulturního, vědeckého, sportovního a společenského života, velice zřídka se setkáme s názorem, že do Lidic ne. Opak je pravdou. Zrovna nedávno jsem dostal kontakt na známého zpěváka a frontmana kapely Olympic Petra Jandu. Zavolal jsem mu, oslovil ho a on zaváhal asi jen pět vteřin a zeptal se mě na honorář. Když jsem mu řekl tu směšnou částku jen se pousmál a odvětil: „Za tohle jsem nevystupoval ani za totáče, ale pro Lidice to udělám!" A to je přesně ta správná věta. Navíc drtivá většina osobností sem přichází zcela zdarma.

Podobné pořady jste začali dělat i v Ležákách, které spadají pod správu Památníku Lidice.
Na základě této zkušenosti z Lidic jsme rozběhli v roce 2009 podobný projekt v Ležákách s názvem Ležácké podvečery. Musím říci, že tam je to možná ještě větší fenomén a pořady jsou stále vyprodané. Je to dané tím, že Ležáky se nachází v Železných horách a kultura je pro místní ještě vzdálenější. Dříve to fungovalo tak, že jsme měli Křeslo pro hosta v Lidicích a po pořadu jsme se osobností zeptali, zda by nejeli také do Ležáků. Někteří ani nevěděli, kde pietní území leží, pak byli překvapeni, že je to daleko. Ale nyní už je to i tak, že je premiéra v Ležákách a pak umělec jede teprve do Lidic.

Deset let je velmi dlouhá doba. Měli jste někdy nouzi o hosty, že už jste třeba nevěděli koho pozvat?
Na letošním ročníku si vážím právě toho, že nacházíme stále nové osobnosti. Říkáme si totiž, že jednou už v naší malé zemi nebude kam sáhnout, ale zdaleka to není pravda. Stále jsou noví a noví umělci a osobnosti. Na příští rok už máme přepravené zástupce mladších generací, například režiséra Petra Horkého, herečku Táňu Vilhelmovou, zpěváka a herce Vojtěcha Dyka, sportovkyni Báru Špotákovou a tak dále. Je dobře, že Česká republika stále plodí tolik skvělých lidí.

Tato sezona začala poněkud dříve, že?
Ano, většinou zahajujeme až v říjnu. Letos se první představení koná už dnes večer a netradičně v neděli následuje další. Někdy také musíme vyhovět možnostem účinkujícího. Hostem na svátek sv. Václava bude slovenský herec, humorista a spisovatel Milan Lasica. Třeba s ním jsme jednali dva roky, než jsme našli vhodný termín.

Křesla pro hosta jsou doslova pověstné zcela jinou atmosférou a uvolněností.
Divák si má z večera odnést nejen setkání s osobností, ale něco hlubšího. Pozná tu hosta z úplně jiné strany, než ji zná zprostředkovaně třeba z televize nebo divadla. Někdo má herce zaškatulkovaného jako komika, tragéda, morouse, zlého člověka a zde pak zjistí, že je úplně jiný.

Jak připravujete další ročníky?
Průběžně. Už dnes vím, koho budeme zvát na příští sezonu a kdo je, jak se říká, na čekačce. Jsou osobnosti, které bychom mohli pozvat už letos, ovšem nezvládneme více než jedno představení týdně. Ve výjimečných případech, letos je to dokonce třikrát, máme dvě za týden.

Nedávno se na objevila informace, že pozvání přijal Václav Klaus.
Vůbec jsem nepočítal, že ho sem dostaneme. Už jsme Václava Klause jednou oslovili, ale nedopadlo to. Pak ho moderátor potkal na jedné z akcí a rovnou se zeptal. Odpověděl kladně a řekl mu, ať se domluví s jeho asistentkou na termínu. Dostali jsme vybrat ze tří dat. Nyní už jen čekáme, které se mu bude hodit více. Podobě usilujeme třeba o religionistu a teologa Tomáše Halíka, ovšem poté, co získal světová vyznamenání, je velmi zaneprázdněn. Mohu prozradit, že na příští rok už od něj máme slíbeno, že si čas najde. Tak to zkrátka je. Na někom pracujete dlouho, s jiným se domluvíme po prvním telefonu.

Lidické zimní večery ovšem nejsou jen Křesla pro hosta, ale také divadlo a hudba.
Považuji si, že se nám každý rok podaří vytvořit vlastní původní představení. Většinou to bývá poezie nebo komponovaný pořad. Letos jsme převzali představení Miluji- proklínám, v němž hraje Tomáš Petřík, který je v angažmá kladenského divadla. V pátek 10. října zde bude generálka a v úterý 28. října se uskuteční obnovená premiéra.

Z Křesel pro hosta byly vydány už čtyři knihy.
Nyní připravujeme díl pátý. My hosty s jejich souhlasem natáčíme. Záznamy se poté přepíší, upraví, autorizují, pak na nich pracuje grafik a následně jdou do tisku. V současné době jsme na tom tak, že co rok to nová kniha. Totiž v Lidicích se účinkující trošku více otevřou. Je to nejen kouzlem, ale také tím, že tu není bulvár. Osobnosti to tak vnímají a otevřou zde svá srdce. Začnou mluvit úplně jinak a ukáží svůj druhý rozměr. A to se právě promítá i do těchto knih.

Letos je řada pořadů beznadějně vyprodána.
To je pravda, takhle brzy nebylo vyprodáno už dlouho. Je to dané také nízkou cenou. Lucie Bílá, která bude hostem 7. ledna, je vyprodaná už měsíc. Jeden den jsme domluvili Milana Lasicu a přidali ho na seznam, druhý den bylo plně obsazeno. Jsou to příležitosti, které se neopakují.

Jakého hosta jste měl nebo máte vy jako svého nejoblíbenějšího?
To je složitá odpověď. V každém ročníku byly a jsou výjimečné osobnosti. Většinou se s nimi potkáváme chvíli před začátkem, kdy si dávají v kanceláři kávu nebo čaj, a už při tom se rozpovídají. Nebo pokud mají čas, zdrží se ještě po pořadu. To bych přál návštěvníkům vidět. Třeba takové sezení se Stanislavem Zindulkou bylo kouzelné. Nebo například Zlata Adamovská, poslední dobou hraje docela ostré role, ale zde byla jako sluníčko. S Janem Kanyzou jsme si v kanceláři dali doutník, nohy na stůl a klábosili jsme. Zdeněk Svěrák, velice vzdělaný člověk, který přijde a vše zhodnotí a prohlídne si. Petr Kostka, úžasně citlivý člověk. Ladislav Přeučil, kterého máme zařazeného jako zlosyna, ale on je velice vzdělaný a skvělý muž. S některými jsem navázal dlouholeté přátelství. Například s Josefem Somrem či Stanislavem Zindulkou děláme akce pravidelně. A netýká se to jen herců. Mnoho osobností filmového, divadelního i hudebního světa se do Lidic vrací pravidelně už řadu let a mají tu svá srdce. Na nic si nehrají, jsou normální. Je to jako v každé profesi, čím víc toho člověk umí, tím je skromnější.

A naopak? Je někdo, kdo vás zklamal?
Záleží, jak si s těmi lidmi sednete. Byl tu jeden host, s nímž jsem si vůbec nesedl. Bohužel je to teď velmi vlivný politik, v jeho podání to nebylo Křeslo pro hosta, ale politická platforma. Byl velmi útočný, ale to byla jediná výjimka.

Kdybyste měl z desáté sezony Lidických večerů něco vypíchnout, co by to bylo?
Z Křesel pro hosta je to bezpochyby už zmiňovaný Milan Lasica. Ale bude zde celá řada dalších skvělých hostů: Lucie Bílá, Monika Absolonová, Petr Rychlý, podruhé přijal pozvání egyptolog Miloslav Bárta, který zde měl už jednou obrovský úspěch a slíbil, že se vrátí. Navíc s sebou přivede přední odbornici na jadernou fyziku Janu Drábovou. Na spojení těchto dvou lidí se velmi těším. Dále se představí Jarmila Kratochvílová, Otakar Brousek mladší, Ladislav Špaček, kriminální rada Miloslav Dočekal, Jana Švandová, historik Pavel Kosatík, režisér Jiří Svoboda a mnoho dalších. Osobně se velmi těším na muzikanta Petra Jandu, navíc budu tento pořad i moderovat. Neměl bych zapomenout ani na světového šachistu Davida Navaru.