Viděl jste už hotový film a jste s ním spokojený?

Viděl jsem dvě projekce, jednu v únoru na Kavčích Horách, to bylo ještě bez postsynchronů a bez hudby, další projekce proběhla začátkem léta na letním kempu FAMU. Ale ani to ještě nebyla definitivní verze. Zhruba už vím, co můžu čekat na premiéře. Je to drama, dost akční film, je tam jihočeská krajina, krásné vltavíny. Nevešlo se tam zdaleka všechno z románu, ale s tím jsem počítal. Zkoušel jsem si hrát na nestranného diváka, nevím, nakolik se mi to podařilo, ale musím říct, že mě filmový příběh vtáhl, ústřední herecká dvojice je silná, prostředí je přesvědčivé. Víc budu moci posoudit až po premiéře.

Vaše kniha přibližuje zákulisí hledačů vltavínů, což je české specifikum. Jak hluboko jste do něj pronikl a nakolik si vás zelené kameny podmanily?

Je to už více než třicet let, můj román se odehrává na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Mám na to jen mlhavé vzpomínky, naštěstí jsem rukopis psal v roce 1997, kdy jsem si pamatoval ještě všechno, co jsem sám zažil, i různé historky, které jsem tehdy slýchal v terénu od hledačů vltavínů. Je to bizarní téma, je jedinečné. Tehdy se mi o vltavínech často zdálo. Mají nenápadné, ale přesto silné kouzlo a moc.

Filmový příběh se časově a některými motivy liší od předlohy. Byla to z vašeho pohledu prospěšná změna?

Zloději zelených koníZdroj: archivCelý děj tvůrci transponovali do současnosti. To téma je aktuální pořád, takže tohle příběhu neublížilo. Ač se to nemusí mnohým zdát, prostředí zachycené ve filmu je autentické. Od mého románu se příběh liší hodně. Já se na scénáři nijak nepodílel, dal jsem tvůrcům volnou ruku. Místo mé obvyklé melancholie je filmový příběh ostřejší, rychlejší. Respektuji ale přístup filmařů, protože vím, že i oni měli respekt k literární předloze.

Autor i čtenáři knih mají při psaní (četbě) svou představu o postavách. Do jaké míry odpovídají té vaší hlavní herci v režii Dana Wlodarczyka?

Hlavní hrdina Pavel, docent z univerzity, kopáči vltavínů jako vedlejší postavy - tyhle charaktery se blíží postavám románu. Největší posun oproti předloze nastal u postavy Pavlova parťáka Kačmara. Také Karolína je trochu typově posunutá oproti románu. Myslím, že mé čtenářky a čtenáři to budou vnímat podobně jako já. Totiž že román a film jsou dva různé projekty a že porovnávání knihy a filmu vlastně není tak podstatné.

Jaký je to pro autora pocit vidět své postavy a příběh na plátně? Ty vaše k tomu dosti vybízejí, což se týká i vašich dalších knih. Nezaujaly nějakého jiného filmaře?

Já jsem projekt, který se mimochodem vlekl dlouhé roky, sledoval od prvních návrhů scénáře, takže to ke mně přicházelo postupně. Asi nejsilnější pro mě bylo si uvědomit, jak rozdílná média jsou film a literatura. Oba mají své výrazové prostředky. Teprve když jsem viděl zrod scénáře a byl jsem se podívat loni v létě na natáčení, začal jsem trochu rozumět filmu i zevnitř. Jak vzniká, co se z knihy dá přenést a co ne. Je to moje první zfilmovaná kniha. Ale filmová práva na mé romány Selský baroko a Rybí krev jsou už také zamluvená… Tak třeba filmový projekt ZZK (jak název filmu i románu hezky zkrátil producent Viktor Schwarcz) nebude jediný a poslední.

Mimochodem, jaké nové téma nosíte v hlavě, případně už v hotové knize?

Na jaře jsem dopsal nový román. Jmenuje se Dešťová hůl, odehrává se částečně v Budějovicích a na venkově, na jihočeských blatech. Vyjde v polovině října v nakladatelství Host.