„Vliv kanadského prostředí proniká do malířčiny tvorby přes nekonečný prostor, jiskřivě čisté světlo a ostré barvy, inspiraci nachází i v inuitských duších," uvedl kurátor výstavy Petr Vaňous. Výstava potrvá do 22. září.

Zpívající fontána. Miloslav Troup
Série výstav k stému výročí narození malíře Troupa skončí v Praze

Postupně přešla k větší barevnosti 

Letos čtyřiačtyřicetiletá autorka po studiích na Akademii výtvarných umění v ateliérech Jitky Svobodové, Bedřicha Dlouhého, Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii pokračovala ve studijních pobytech v Českém Krumlově a ve Schwellenmatteli v Bernu. Vystavuje od roku 1997.

Nejprve Holcová vytvářela černobílé kresby, při nichž používala metodu asociace a snažila se ztvárnit své psychické a mentální stavy. Její kresby byly deníkové záznamy snů a pocitů, zajímaly ji hlavně vnitřní světy. Postupně přešla k větší barevnosti, a tedy i k malbě.

Tvorbu malíře Jiřího Načeradského připomíná Galerie U Betlémské kaple
Galerie U Betlémské kaple připomíná malíře Načeradského

V Kanadě objevila krásné světlo plné slunce 


Tvorba Veroniky Holcové zahrnuje jak krajiny a předměty, tak figurální malbu ve velmi specifickém prolnutí. Veronika Holcová má osobitý rukopis. Styl malby, který používá, nevyplývá z konkrétních situací, ale je objevován postupně, během malířského procesu.
„Jsou to kresby-příběhy vyprávěné celé v jednom jediném okamžiku. Lze v nich hledat, bloudit, ztrácet se a opět nacházet směr. Některé kresby jsou klidnější, meditativnější, jiné naopak emotivně vyhrocené," popisuje kurátor vystavená díla. Kanadskou krajinu podle něj Holcová dotváří dle své imaginace.

„V Kanadě jsem objevila krásné světlo plné slunce, neskutečně čisté ovzduší, divoké scenérie, smysl pro prostor i mnohotvárnost počasí. Můj nový život v jiné zemi mě pochopitelně inspiruje stejně tak jako velmi silné inuitské umění i současná kanadská scéna, kterou sleduji," uvedla k výstavě Veronika Holcová.