Kdy jste si uvědomila, že potřebujete něco změnit?
Po tragédii jsem zařizovala vše potřebné. Docílila jsem dokonce toho, že na místě neštěstí byly instalovány šraňky, takže se tam už nikdy nic takového nikomu nestane. Ale pak se dostavilo vyčerpání a nespavost. Zhruba po roce a půl jsem, nikoli vlastním zaviněním, měla autonehodu. To byl spouštěč, kdy došlo k nervovému zhroucení.

Co následovalo?
Jelikož jsem prožívala opakovaně vyhoření, vyhledala jsem psychiatrickou pomoc. Lékařka mi nasadila antidepresiva. Ale má známá, která v minulosti působila jako psycholožka, mě upozornila, že zalékování samo o sobě nestačí a že potřebuji terapii. Jako výtvarnici mi poradili arteterapii.

Dala jste na tuto radu?
Ano, absolvovala jsem několik arteterapeutických seminářů u Kamily Ženaté. A když jsem si uvědomila, že bych tento obor ráda pomohla více zviditelnit, také kurz u Heleny Strnadlové. Spotřeba antidepresiv prudce vzrůstá. Prožívat štěstí se učíme jako hře na housle a zjevně se nám to moc nedaří. Je proto důležité nezanedbat péči o svůj vnitřní svět, a předcházet tak vyhoření či zhroucení. Proto vznikl program volnočasových aktivit spojených s malováním. V určitém okamžiku se totiž těžce zkoušená duše o péči přihlásí. Je třeba zvolnit a kultivovat v sobě radost.

Umělkyně Petra Švecová představuje svými obrazy uměleckou meditaci na téma zahrad.
Petra Švecová vidí zahradu jako zrcadlo, Cameron Tauschke maluje lásku a odvahu

Chybí nám patos?
Patosu a sentimentu máme dost. A v momentě, kdy jsme v emocích, s námi může pěkně mlátit. Chybí nám spíš odstup a nadhled.

Pomáháte tedy lidem hledat v duši jakýsi klid?
Ano, nikoho ale k tomu nelze nutit. Tlak totiž vždy vyvolá protitlak. Prospěšné je zamyslet se nad tím, co a jak prožíváme, když nejsme v pohodě, poučit se z toho a posílit. Pak budeme další životní krize překonávat snadněji.

Jak k tomu přispívá malování?
Je to určitá forma sebepoznání, moderní způsob mentální relaxace. A přesně tu potřebujeme. Vnímáme moc informací, jsme zahlceni vizuálním smogem, což přinesla digitální doba. Pro mozek je to ale obrovská zátěž. Jsme sice schopni si po náročném dni zaběhat a fyzicky v sobě stres spálit, v mysli ale často zůstává.

Ve svém ateliéru aplikujete Balzám na nervy. Co konkrétně tvoříte?
Balzám na nervy je předskokan psychoterapie. Přichází sem děti i dospělí, kteří si malováním vytvářejí vnitřní svět, kde je jim dobře. Když máme třeba téma krajina, představí si tu svou. Někdy jsou překvapeni, co jejich podvědomí vytáhne na povrch. Vidím, jak se uvolňují, jak si začnou hrát s barvami, což je rozradostní. V „dospělém“ životě si asi málo hrajeme. Obrázky si odnášejí domů, a když usínají, mohou se vědomě vrátit do míst, kde objevují další detaily.

Vedete je při malování?
Částečně. Nabízím témata. Kreslíme například strach, lásku, jdeme do emocí. Někdy si všimnu detailů, které se v kresbách opakují. Nejsem ale v mocenské pozici, jsem v roli parťáka. Nejlepší je, když si svůj obrázek interpretují sami.

Výstava Ondřej Sekora známý i neznámý
Poznejte autora Ferdy Mravence. Galerie v Praze představí díla Ondřeje Sekory

Svěří se pak s něčím, co je bolí?
Někdy. Chodil sem třeba kluk, kterému stresem vypadávaly vlasy. Vyčmáral se z toho, že jeho táta domů přináší frustraci z práce. Ptala jsem se ho, jak své pocity zvládá jinak. Říkal, že si chodí zaběhat a potom se dlouho sprchuje. Jedna žena se mi tu při malování svěřila dokonce s tím, že jí umřelo dítě a přitom doporučenou psychoterapii odmítala. Výsledkem malování bylo, že ztratila k psychoterapii odpor a absolvovala ji.

Prolomila popírání vážného problému. Vytěsňujeme traumata?
Na vytěsňování plýtváme energií natolik, že už nám jí moc nezbývá na normální život. Sebepoznávání a uvolňování skrytých obsahů je při malování jemné. Objevujeme jen to, co jsme už schopni přijmout.

Máte speciální programy pro děti?
Používáme dva modely artekurzů. Spolupracovali jsme na nich s psycholožkou a dalšími odborníky. Jeden se jmenuje „Udělejte si dobrý den s panem Novákem“. Příběh napsala speciální pedagožka Zuzana Zimmermann. Je o tom, jak pan Novák nemá rád déšť, protože při něm propadá trudomyslnosti. Náladu si ale dokáže sám zlepšit počítáním červených deštníků. Děti motivuje k tomu, že je dobré si svých pocitů všímat a v případě krize je správně opečovat. Druhý model je pro starší děti a dospívající. Mapujeme jejich myšlenky, jak si představují svoji budoucnost a jaké vlastnosti v sobě chtějí rozvíjet.

Martina Tóthová (54)
Absolvovala Vyšší odbornou uměleckou školu Václava Hollara v Praze. V 90. letech pracovala jako výtvarnice v obchodním domě Máj, dále v mezinárodních reklamních agenturách. Nyní vede spolek Balzám na nervy (www.balzamnanervy.cz), kde realizuje program aktivit sloužících jako prevence před duševním onemocněním a sociálním vyloučením. Pravidelně vystavovala v galerii U Pražského Jezulátka a v rodném Holešově ve Zlínském kraji.