Kdy jste namaloval svůj první obrázek? Měl jste nějaké vzory?

Kreslil jsem hned, jen co jsem udržel tužku. Moje maminka byla velmi pečlivá, všechno schovávala. Kreslil jsem pořád. V dětství mě inspirovali ilustrátoři jako Zdeněk Burian. Trochu jsem měl vzor v tom, že můj otec maloval akvarely, i když to byl autolakýrník. Když pracoval v Praze, dokonce ve dvacátých letech chodil k Jindřichu Bubeníčkovi, slavnému krajináři. Já jsem se ale spíš přikláněl k figuře. Jak člověk dospívá, má jiné vzory. Nakonec je musí opustit a hrát sám sebe a o to se pokouším.

Co vás nejvíce inspiruje?

Inspiraci hledám v životě, v jsoucnu a bytí. To jsou dvě kategorie, se kterými se musí každý vyrovnávat. Prošel jsem vývojem přes abstrakci a figuraci. Teď se zase vracím k strukturám. Mají v sobě zkušenost obsahovou a snaží se i sdělovat. Odráží se v nich spíš věcné prožitky, nehledám žádné senzace. Literát nejsem, tak to zkouším výtvarně. Jedním z námětů je také čas. Měl jsem velké štěstí, že jsem ještě v době studií potkal takové lidi, jako byl Vladek Boudník, Jan Koblasa a dělali jsme tehdy, v šedesátém roce, abstrakci. Tehdejším režimem byla braná jako import z imperialistického Západu. Tenkrát šlo někdy i „o hubu". Přizpůsobil jsem tomu existenci, řadu věcí jsem si odřekl. Když má člověk v sobě démona, tak ho pořád žene.

Na některých obrazech je uvedené rozmezí let. Vracíte se k nim?

Vracím se, přepracovávám. Je možné uvést jen datum dokončení, ale u mě je důležitý počáteční stav a chci ho tam mít stejně jako čas dokončení. Když obraz na čas odložím, vytváří se na něm sediment. Zemřelý přítel Ivan Jirous říkal, že nastražuji pastičky na čas.

Jaké barvy máte nejraději? Některé obrazy jsou plastické. Které materiály používáte?

Vždy jsem inklinoval k modré, ale nyní pracují také s kontrastními barvami, červenou, růžovou. Začínal jsem s klasickou olejomalbou. Už dlouhá léta ale pracuji převážně s akrylovými barvami. Mají výhodu, že rychle schnou. U vícevrstvých maleb je to výhoda. Umožňují vrstvení, můžete použít i jiné materiály, třeba síťovinu. Rád si hraji. V tom mně byl vzorem Vladek Boudník. To byl vynálezce, vymýšlel techniky.

Kde se cítíte víc doma, v Praze nebo v Poličce?

V Praze žiji od studentských let. Do Poličky se rád vracím, i když jen na krátko. Jak je vidět na mých morových sloupech, mám tu i inspiraci. Jsem rád, že se výstava v mém rodném městě podařila. Je nejrozsáhlejší.