Poprvé se „Plovárna“ na televizní obrazovce objevila téměř před dvaceti lety, v roce 1999. První díly byly natočeny v prostorách zrekonstruované pražské „občanské plovárny“ (odtud název). Poté se natáčení přesunulo do příjemného prostředí klubu Avion, kde nalezl štáb plné pochopení, skvělé zázemí a klid pro práci. Mezi prvními hosty byli Michael Kocáb, Theodor Pištěk, Norbert Auerbach či Vojtěch Jasný – po nich následovala plejáda stejně zvučných jmen od nás i ze zahraničí.

„Plovárna je pro mě i celý náš štáb pořad za odměnu. Děkujeme České televizi, že nás nechala svobodně dělat – nikdo nám do toho nemluví, nikdo nám nekádruje hosty, chová se k nám vlídně a my jsme za to vděční,“ říká Marek Eben. Vděčný je i Čestmíru Kopeckému, někdejšímu dramaturgovi ČT, který se jej jednou zeptal, co by tak chtěl v České televizi dělat. „Byla to otázka z říše snů, každý touží po tom ji slyšet. Odpověděl jsem, že kdyby to bylo možné, nejraději bych si povídal s lidmi. Říkal jsem si, že přes Prahu ‚proteče‘ tolik zajímavých lidí a nikdo s nimi nic neudělá, že je to škoda. Naivně jsem si myslel, že to přece nic není, někoho oslovit!“

Až pak teprve herec a moderátor zjistil, jak ukrutně těžké je osobnosti získat. „I když před dvaceti lety byla situace trochu jiná než dnes. Třeba pokud jde o kulturu, všechny zahraniční hvězdy chtěly jediné – setkat se s Václavem Havlem. V Karlových Varech jsem to zažil nesčetněkrát. A když se jim to poštěstilo, už byly vstřícnější, jako by nás braly za vzdálené příbuzné Václava Havla. Dnes se holt musíme snažit sami,“ sděluje Eben.

Karlovarský festival

„Adepty“ na rozhovory získává i díky „dobrým duším“ – to znamená organizátorům festivalů, jako jsou například Struny podzimu či Kytara napříč žánry, hodně jich „uloví“ na karlovarském festivalu. „Máme i individuální 'duše', díky nimž jsme mohli v pořadu vidět například Genesis. Dostat někoho z rockové oblasti je vůbec to nejtěžší,“ říká moderátor. Pokud by si mohl vybrat, rád by se na Plovárně setkal například s Bobem Dylanem.

„Je to pro mě záhadný muž – zajímal by mě jeho svět a taky způsob, jak tvoří. Ale poslední zpráva o něm, kterou jsem měl, byla od spoluhráče Luboše Maliny, jenž hrál v Dylanově kapele. Po koncertě za ním prý přišel do zákulisí promotér – v ruce držel Dylanovo CD, chtěl ho podepsat pro dceru, že jej zbožňuje. Dylan z toho byl v takových rozpacích, že se ani neukázal,“ vypráví Eben.

Allen i Mayall

Z dalších osobností jmenoval režiséra Woodyho Allena. „Mohl by být zajímavý, ale taky ne – některé hvězdy jsou komplikované. Třeba takový John Mayall – když jsme s ním natáčeli, neměl dobrou náladu, chtěl to mít brzy z krku. Měl jsem připravených spoustu témat k povídání, ale on všechno shrnul v jedné větě. U něj jsem se hodně zapotil.“ Nutno podotknout, že všichni zahraniční hosté hovoří ve vysílání stejným hlasem, který patří herci Petru Vackovi – ten jejich promluvy nejen překládá, ale u mužů je i interpretem. Za ženy v jeho překladu mluví herečka Dagmar Čárová.

Jak sám Marek Eben říká – občas mu bývá vyčítáno, že jde zpovídaným takzvaně po srsti. „No, ale já to jinak dělat nechci. Jsem člověk, co nikoho netlačí do nepříjemné situace, je to pro mě nepředstavitelné. Primární pro nás je – být ve službách hosta. Máme radost, když to hostovi jde,“ sděluje.

Asi netřeba připomínat, že Eben je i autorem hudby ke znělce pořadu, což ale nebylo v plánu.

Drahá znělka

„Původně jsem chtěl písničku Don't Worry, Be Happy – říkal jsem si, je to taková pohodovka, že když ji lidé uslyší, navodí si hezký pocit. Čtrnáct dní před natáčením prvního dílu Plovárny mi ale zavolali z televize, že by to stálo asi dvě stě tisíc ročně. Nezbylo, než se do toho osobně vložit, situace byla napjatá. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi dělal muziku k televizní inscenaci strašlivé kvality, která se jmenovala Kaštan pro štěstí. A tak jsme ji použili.“

Dlouholetými Ebenovými spolupracovníky jsou režisér Jan Hojtaš a asistentka Miluše Krištofová. „Kdyby mi někdo řekl, že budeme točit i za skoro dvacet let, nevěřil bych tomu. Jsem pyšný na to, že se náš štáb v průběhu té doby neměnil – ani půlka českých manželství nevydrží tak dlouho. Myslím si, že to o lecčems vypovídá,“ usmívá se Eben.