Když jsem byl kdysi v Tasově a sledoval, jak je Jakub Deml ve svém rodišti vnímán, měl jsem pocit, že vidím úplně jiného člověka, než o jakém jsem se učil ve škole. Bezmála laskavý a vlídný kněz, za kterým se táhly děti…
To, co líčíte, je vskutku legenda. Na počátku Demlova autostylizace – na konci Demlův kult. Jedna z mnoha Demlových autostylizací a jeden z mnoha kvazináboženských kultů současnosti. V rozporu s fakty je sám obraz „básníka a kněze“. Zaprvé, devadesát procent textů tvoří próza. Zadruhé, jakožto kněz působil jen pár let v mládí. Pak se léta zkoušel uchytit někde v civilním životě. Nakonec žil v Tasově jako soukromník a profesionální literát. Obraz „kněze a spisovatele, otce své místní komunity“ hledejme jinde: Demlův současník F. B. Vaněk v Pelhřimově, nebo za našeho času František Hobizal v Bavorově. Literárně se mu jistě nerovnají, ale lidskou a koneckonců i kněžskou poctivostí ho převyšují převelice.

Hlavním problémem při výkladu Demlova života a díla je jeho antisemitismus. Nesporný, doložitelný – a přesto nelze Demlovu komplikovanou osobu jen tak jednoduše „odpískat“. Jak to tedy bylo s jeho povahou? Mýlil se Vítězslav Nezval, když ho hájil?
Antisemitismus není zdaleka jediný z morálních problémů s Demlem spojených, ale zajisté ten největší. A Deml je také největší antisemita novodobé české literatury. Nikdo jiný z českých spisovatelů nepochválil za protektorátu Adolfa Hitlera za to, jak pěkně to s těmi Židy umí. Čtěte Šlépěje XXV, rok 1940. A Nezval? Ten prostě hájil kamaráda a krajana. Přijel jakožto komunistický papaláš z Prahy a ti místní ouředníci se ho lekli. Nezval sám měl smysl pro morálku a spravedlnost a uznání vlastního provinění asi tolik jako sám Deml, čili vůbec. Dobré je to, co je dobré pro mě a případně pro moje kámoše. A Durych – ten jako by se celým dílem snažil, aby ho lidi neměli rádi. Trpěl sebenenávistí tak, jako Deml i Nezval sebeláskou.

V Demlově vnitřním světě hrály důležitou roli sny.
Prosím, nehněvejte se, ale to je další klišé. Téma snů u Demla už bylo omleto a vyčerpáno. A také skvěle použito v Michálkově filmu Zapomenuté světlo. Jsou jiná, dosud pramálo povšimnutá témata: Deml a čechoslovakismus. Deml a konzervativní rusofilie v duchu Kollárově a Kramářově, která je ve sporu s rusofilií levicovou. Deml a žánr kázání, který pak sekularizuje pro sokolské promluvy. A až budou hotovy (dají-li nebesa a nepadne-li Academia) Demlovy sebrané spisy, bude to mimo jiné konečně materiál pro hlubinnou psychologii.