Jeho čtvrtou sérii, v níž se osudy hrdinů definitivně uzavřou, začne Česká televize vysílat 3. září. „Poslední série začíná a končí v roce 1990, kdy se Maděra po letech perzekuce konečně těší společenskému uznání. Z osmdesáti procent se pak ale v ději vracíme do roku 1977 spojeného s fenoménem Charty. To proto, aby mě – stejně jako další herce – nemuseli líčit na pětasedmdesátiletého. Ono to dá totiž docela práci, protože jenom moje maska zabrala dvěma maskérům čtyři a půl hodiny. A navíc by to bylo pro rozpočet seriálu neúnosné," říká Martin Dejdar.

I tak jste těch masek stačil vystřídat několik…

Na každý natáčecí den jednu. Byla vyrobená ze speciálního latexového materiálu, jakési želatiny, která když se z obličeje odlepila, okamžitě se tím poškodila. Maskérům Martinu Valešovi a Renému Stejskalovi se patří poděkovat, odvedli výborný výkon.

Co to bylo za pocit, dívat se na sebe jako na kmeta?

No, zvláštní (Martin Dejdar hledá bryskně v mobilu fotografii, na níž je v oné masce zachycený, a ukazuje mi ji…). Od maskérů ale vím, že i když se zestaršovací podobizny dělají podle nějakého počítačového programu, stejně potom většinou neodpovídají reálu. Tak uvidíme…

Jak už jste řekl, čtvrtá řada seriálu začíná scénou z roku 1990, v níž si sám sebe zahrál prezident Václav Havel, který přijímá na Hradě skupinu armádních veteránů z Anglie…

Sám si o to svým nepodbízivým způsobem řekl při křtu třetí série – že kdyby to šlo, byl by velmi rád… No a Hynek Bočan se té jeho „hozené rukavice" chytil, zaplaťpánbůh to ještě šlo. A ačkoliv je jeho autentická role maličká, je určitou ozdobou seriálu.

V té scéně ho Maděrovi spolubojovníci žádají, aby se zúčastnil oslavy jeho pětasedmdesátin. Jestli se ale opravdu setkají, asi neprozradíte.

To vám říct nemůžu, opravdu ne. Je to jedno z takových našich tajemství.

O peripetiích, které Maděru čekají i tentokrát, něco upustíte?

Maděra opět prožívá těžké období, protože je to figura poznamená silným traumatem, tudíž velmi komplikovaná. A i přesto, že je to hrdina s jasnými mravními postoji, taky má nejen pozitivní, ale i negativní vlastnosti. Jakmile vidí, co se odehrává kolem Charty 77 (i když jeho rozhodnutí s jejím podepsáním je poněkud překvapivé), jak se všechno láme, navíc ho pošlou do důchodu… cítí se nepotřebný. Důležité ale je, že díky dramatickým událostem je nakonec schopen nahlížet na svůj život smířlivě, odpouští si viny i prohry… Myslím, že tohle dá strašně moc lidem, kteří mají sílu se na to dívat – existuje totiž spousta těch, kteří ji nemají. Protože ono to bolí – nejen lidi, kterých se zmiňované věci dotkly, ale hlavně bolševiky, ty to přímo drásá. Dokládají to jejich sílící reakce a doporučení na fyzickou likvidaci mé osoby i všech tvůrců.

Ocitl jste se snad v přímém ohrožení?

V přímém ne, ale chodí mi dopisy od komunistů, ve kterých se píše, jakým způsobem by mi měli roztříštit hlavu, jakou tyčí, a jak by nás měli všechny pověsit, že to měli udělat dřív… Což už zřejmě měli naplánováno v roce 1989 v podobě akce Norbert na všechny z umělecké sféry, kteří „šli" do Několika vět. Čili si myslím, že pokud by komunisti svoji moc udrželi, seděli bychom všichni pohromadě v jiné šatně, než je ta divadelní.

Jenže sametovou revoluci nepotlačili…

…a na politické scéně jsou dodneška. Byla podle mého názoru obrovská chyba nastupující sametové garnitury, že nepřistoupila k zákazu komunistické strany. To za prvé. Za druhé považuju za nehoráznost, že nikdo z komunistů nebyl nikdy za nic potrestaný. A za třetí, že se nikdo za celých těch třiadvacet let – ani z pravicových vlád, ani z premiérů – neomluvil politickým vězňům.

Proč to podle vás neudělali?

Protože v parlamentu sedí pořád zastánci těch, kteří ty lidi kopali do rozkroků a mlátili je pendreky. Pravděpodobně to byla součást nějaké dohody, protože ve hře byly nesmírné majetky a peníze, a já jsem přesvědčený, že všichni lidi jsou nějakým způsobem korumpovatelní. Takže k nějaké dohodě dojít muselo. Jinak si to nelze vysvětlit.

Nová série Zdivočelé země asi zase vzbudí „vášně". Budou se v ní lidi poznávat?

No jejda, spousta se jich tam pozná a spousta určitě nebude ráda… Jsem strašně rád, že Zdivočelka půjde do vysílání právě na podzim, kdy budou zase komunální volby. Lidi se stoupajícími levicovými náladami by si mohli jejím prostřednictvím provětrat vzpomínky. Protože jedna z nejhorších věcí tohoto národa je ztráta paměti a takové to srabáctví, že si chceme uchovat jen dobré věci.

Nakolik jste roli Maděry probíral s Jiřím Stránským coby spoluautorem scénáře?

Jirka Stránský je určitou částí Maděra. Zároveň má Maděra reálný předobraz, ale jaký – to Jirka nikdy nikomu neprozradil. A tak se obávám, že se to nedozvím ani já, ale budu to zkoušet. Ne proto, že bych chtěl jméno dotyčného zveřejnit, spíš pro svůj pocit. Nesmírně bych si považoval, kdybych věděl, kdo ten Maděra opravdu byl. Předpokládám, že už bych ho stejně nemohl kontaktovat, že už bych se s ním nesešel…

Stránského zážitky vámi musely otřást.

Jednoznačně, taky vždycky říkám, že mě natáčení Zdivočelé země zformovalo a utvrdilo v názoru a v úctě k lidem, kteří tu dobu zažili na vlastní kůži. Co mi Jirka – ale i Franta Zahrádka, který byl hlavním poradcem seriálu – vyprávěli, pro mě bylo velmi překvapivé. Zaskočilo mě například, když říkali, že bolševický kriminál už pro ně vlastně nic nebyl, že to po určité době – po těch pekelných výsleších, které mnohokrát lidi nepřežili – byla „pohoda". Ve smyslu, že v pět vstali a celý den měli jasně nalajnovaný. Daleko horší, což by mě nikdy nenapadlo, to bylo pro lidi venku, pro jejich manželky a děti. Ti byli pod neustálým tlakem StB a okolí, ti měli pořád někoho za patami. Museli se naučit žít s pocitem, že je někdo sleduje a že je kdykoli může sebrat – ráno, v noci, na Štědrý den…

Útěchou jim může být aspoň fakt, že seriál teď může posloužit jako učební pomůcka…

Ano, jednak vzniká za podpory autorů seriálu Jiřího Stránského a Hynka Bočana kniha Zdivočelá země – Jak to bylo doopravdy, která je dokonalým průvodcem moderními českými dějinami. A taky se chystá vydání všech pětačtyřiceti dílů seriálu na DVD. Pokud by byly ve školách součástí jejich archivu, aby se s nimi mohli setkávat právě mladí lidé, již tíhnou k levicovým myšlenkám – ovšem jen do doby, než začnou pracovat a starat se sami o sebe – považovali bychom to za splnění jednoho z našich cílů.

Mimochodem, jak jste se vlastně k roli Maděry dostal?

Já to také nevím, ale ledacos jsem slyšel. Když někdy odchytnete Hynka Bočana nebo Jirku Stránského, možná se to dozvíte. Každopádně – Zdivočelá země jako projekt má počátek v roce 1965, kdy jsem se narodil, což je minimálně pro mě zajímavý fakt. Maděru měl ztvárnit Radek Brzobohatý, jenže z natáčení tehdy z nějakých důvodů sešlo. Po devadesátém roce se v České televizi k projektu vrátili – a co jsem se doslechl, tak Jirka Stránský nechtěl, abych tu roli dostal. Ale Hynek Bočan si mě do ní vybral. Nezapomenu na první setkání s ním, bylo to ještě ve filmovém klubu v Adrii, kam si mě pozval a kde mi postavu Maděry nabídl. No, věřím, že snad po natáčení první série Jirka skousl, že ho hraju já, snad už mu to dneska nevadí.

Řekla bych, že má naopak radost, stejně jako vy, že jste u zrodu celého projektu byl.

Jsem nesmírně šťastný, protože něco takového se člověku jen tak nepoštěstí. Navíc si myslím, že už u nás nikdy žádný seriál takového rozsahu nevznikne.