Po velkých úspěších, které slavil nejen na Broadwayi, se teď začne objevovat v pražském Hudebním divadle Karlín - oficiální premiéra se uskuteční 6. a 7. listopadu. „Zaujalo mě, že v původním broadwayském nastudování Addams Family účinkoval Nathan Lane, můj oblíbený herec. Skvěle ztvárnil i Maxe Bialystocka v Producentech, jehož jsem si v Karlíně taky zahrál," nachází zajímavou spojitost mezi oběma inscenacemi herec a dabér Martin Sobotka. V té aktuální hraje Strýčka Festera, sexuálně blíže nespecifikovaného tvora, který se zamiluje do Měsíce. Vyznačuje se tím, že nosí dlouhý černý kabát, podobně jako Morticia, nekorunovaná vládkyně rodiny Addamsových, má i on mrtvolně bledou pleť, plešatou hlavu, výrazné kruhy pod očima a kymácivou chůzi.

Zmínil jste Producenty, které v karlínském divadle připravil Antonín Procházka režijně se teď podepsal i pod Addams Family. Role Strýčka Festera vám přišla k duhu?

Naprosto, nedokážu si představit, co jiného bych v tomto kuse hrál. Když jsem se nenápadně doslechl, že by se Addams Family měla v Karlíně dělat, říkal jsem si sám pro sebe, koho bych v ní - kdyby přišla nabídka - mohl ztvárnit. A napadl mě okamžitě Strýček Fester. Asi za dva měsíce mi volali, jestli bych do toho šel. Odpověděl jsem, že ano, teprve pak jsem se zeptal, s jakou rolí by pro mě vlastně počítali. „Co myslíš? Strýček Fester." Aha, jasně… Takže jsem se odebral na konkurzy.

Role za zásluhy se tedy nedávají? V Karlíně jste přece hrál už v mnoha dalších inscenacích, s Antonínem Procházkou spolupracujete opakovaně…

To ne, musel jsem se samozřejmě připravit, absolvoval jsem dvě kola konkurzu. To druhé bylo horší, protože se nás v něm na roli sešlo najednou pět adeptů. A i když každý předstupoval před porotu samostatně, přece jen je přes dveře slyšet, jak si s ní povídáte, co zpíváte… Pak se se všemi kolegy, se kterými se pochopitelně znáte, bavíte na chodbě… Je to docela nepříjemná záležitost.

Addams Family nabízí specifický humor. Je vám blízký?

Strašně moc, až jsem se toho zalekl a řekl si, jestli ještě budu vůbec schopen hrát normálně (momentálně hraje Martin Sobotka v pěti dalších činoherních - i zájezdních - představeních a dvou muzikálech, pozn.). Jde jen o to, abychom nepřehnali míru nadsázky, abychom z Addamsovy rodiny neudělali šaškárnu. Protože její příběh je vtipný sám o sobě.

Co můžeme čekat po hudební stránce?

Nechci autorovi nějak pochlebovat, ale - jak říká i dirigent Kryštof Marek - hudba je napsaná naprosto skvostně. Lidově řečeno leze nádherně do uší. Člověk má na zkouškách tendence při výstupech kolegů tleskat, což se běžně nedělá, ale občas mu to prostě ujede.

Vy si také v představení zazpíváte?

Asi bych to neměl prozrazovat, ale s Václavem Koptou, s nímž se v roli alternujeme, se snažíme zapůsobit na Lunu. Zpíváme jí takovou harmonicko-romantickou kouzelnou písničku, při které se láskou skoro vznášíme.

Takže dojde i na triky…

Triků je v tomto muzikálu hodně, my s Vaškem máme dva. Ten první, o kterém jsem teď mluvil, je technická věc, toho se nebojíme. Horší je ten druhý, který je koupený od profesionálního kouzelníka. Je dost náročný, ale samozřejmě nečekejte, že vám řeknu, oč jde.

Tak mi aspoň řekněte, zda souhlasíte s režisérem Procházkou, který tvrdí, že pokud je dobré obsazení, režie už je pak vedlejší věc.

Obecně vzato si myslím, že Tonda má štěstí na to, jaké lidi si do představení vybere. Potom ví, co od nich může čekat a může říct takový názor. Obsazení se mu podle mého soudu povedlo i v tomto případě (v dalších rolích se představí například Jaromír Dulava/Jiří Korn Gomez Addams, Lucie Bílá/Daniela Šinkorová Morticia Addams, Pavla Břínková/Hana Seidlová Babička Addams, Václav Noid Bárta/Miroslav Urbánek Lurch, pozn. aut.). Jde o lidi, kteří se mezi sebou znají, nemají potřebu si na něco hrát nebo dělat nějaké zákulisní nesmysly. Takže má určitě pravdu.

Zkoušení s ním musí být samo o sobě příjemné, jeví se jako velký pohodář.

V první řadě je to herec. Tento argument používá vždycky, když chce říct co to na mě hraješ, vždyť já přece vím, že neumíš text, taky bych to tak dělal… Nemá cenu mu tedy mazat med kolem pusy. Někdy si o něm myslím, že je zbytečně hodný.

Hrajete i v jiných divadlech, hodně dabujete, známý je ve vašem podání Dave Lister z kultovního sci-fi sitcomu Červený trpaslík. Máte sitcom rád?

Miluju ho, stejně jako sci-fi, ale ne tak ledajaké. Vedle Červeného trpaslíka, na kterého se někdy podívám, protože se mi prostě líbí, je velice zajímavý sci-fi seriál Pán času. Toho už ale při svém vytížení nestíhám.

Jak k vám vlastně role Davea Listera přišla?

Velice jednoduše. Zavolal mi režisér s produkční, že jim do dabingového studia přišel jeden anglický komediální seriál, že si pustili pár smyček, uviděli Davea Listera a řekli si to je Sobotka! Přijel jsem za nimi a teprve po třech dílech, kdy jsme se fakt smáli, jsme začali zjišťovat, že se jedná o kultovní záležitost. Tehdy jsme si neuvědomovali, že jí budeme diváky bavit i od mikrofonu. Ohlasy na trpaslíka byly skvělé, propadlo mu u nás obrovské množství lidí. Ve studiu jsme s ním strávili docela dlouhý čas, a jak jsme se dozvěděli, ještě i strávíme, protože v Británii natáčejí dalších deset nových dílů. Údajně moc dobrých.

Dabingu se věnujete spoustu let. Má u vás výsadní postavení?

Věnuju se mu od roku 1978. Je to herecká disciplína, i když to zní strašně, která mě velice baví. Za základ své profese ale určitě považuju divadlo.

Dabing si za ta léta prošel velkou proměnou. Filmy se dabují jako na běžícím páse, je to podle vás dobře?

Posun v tomto oboru je nepředstavitelný. Vzpomínám si, že jako děti jsme ještě s Davidem Novotným a Filipem Renčem dělali na jednom ruském filmu tři neděle. Vždycky po škole jsme trávili odpoledne v dabingu, o pauzách jsme na dvorku hráli fotbal… Dnes je film hotový, pokud jde o střední roli, klidně za dvě tři hodiny.

Takže jej ani nestíháte vidět předem?

Když se jedná o hodně těžkou postavu, půjčí mi domů na vyžádání CD i s textem, abych si ho podtrhal a přečetl, mám to tak rád. U menších úloh ale úplně do detailů nepotřebuju vědět, o čem film je, spíš chci svou roli trošku pochopit a hlavně zjistit její rytmus. Jsou také dabingy, ve kterých se i zkouší, dvakrát třikrát se smyčka sjede, ale to moc nemusím. Vyhovuje mi spíš rychlejší styl. Všechno je o rutině, o průpravě, kterou prostě člověk postupně získá. Ale to znají všichni, platí to ve všem.