Od vzpomínky k divadlu, od divadla k člověku, to je motto pětidenní (nejen) divadelní akce nazvané MEMOfestival. V Domově pro seniory Chodov se tak v minulém týdnu mohli po pět dnů společně setkávat jeho obyvatelé s ostatními pražskými seniory a veřejností, dále se studenty z Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy elektrotechnické Františka Křižíka. Dramaturgie festivalu myslela i na rodiny s dětmi. Přijít mohl kdokoli.

„Festival pořádáme pod záštitou paní Mileny Johnové, radní HMP pro oblast sociální politiky a zdravotnictví a starosty Prahy 11 pana Jiřího Dohnala s finančním přispěním Prahy 11 a Nadace ČEZ,“ řekla ředitelka domova Ilona Veselá. Akci slavnostně zahájili minulou středu herci Otakar Brousek ml., patron domova a Tomáš Töpfer, patron MEMOfestivalu.

Cílem unikátního festivalu je především propojovat lidi – generace na základě vzpomínek. „Je to způsob nadstavby laskavé péče o klienty,“ zdůraznila autorka myšlenky festivalu Hana Strejčková. „Nedílnou součástí programu jsou na představení navazující semináře, v nichž spolupracují smíšené týmy studentů a seniorů. Náš festival je funkčním mezigeneračním dialogem, v publiku denně zasednou diváci: praprarodiče až prapravnoučata.“

Jednotlivá představení, hraná profesionálními herci sdruženými pod hlavičkou FysioART, reflektují historické události 20. století a čerpají ze skutečných příběhů klientů domova. I když byl program žánrově vyrovnaný, velmi specifické je divadelní představení Půlnoc v pohraničí a pořad Stolytelling, interaktivní reminiscenční muzeum. Čtvrteční představení s názvem 2:0 4:3 připomnělo vítězství československých hokejistů nad Sovětským svazem na mistrovství světa ve Stockholmu na konci 60. let.

Půlnoc v pohraničí

Pátek pak byl věnován tématům, která upozorňovala na nebezpečí totalitních režimů. Perzekuci ženských řádů představila inscenace Sestry, ve které řádová sestra Marie Eliška Pretschnerová zažívá nacistickou i komunistickou represi. Zavírání klášterů v 50. letech a česko-německou otázku připomnělo silně emotivní drama Půlnoc v pohraničí. Jedinečná inscenace, která se zde odehrála v pražské premiéře a proměnila divadelní sál v kostel, čerpá z dobových zpráv o násilném rušení kláštera kapucínů v Rumburku.

Autentický je například soupis vybavení kostela, s nímž přichází estébák Zdeněk Zemánek i jeho zmínka o hlášení z bohoslužby v kostele sv. Vavřince. Skutečné jsou rovněž postavy kapucínů, z nichž dva dokonce zachránili 9. května 1945 Rumburk před ruským bombardováním. „Když jsem hru psala, spolupracovala jsem s historičkou, procházela dokumenty, doslova papír po papíru a naslouchala pamětníkům. K autentickým postavám jsem přidala další, které dotvářejí tísnivou atmosféru doby. Obě představení dokládají, že v totalitních režimech není v podstatě rozdíl,“ vysvětluje autorka a režisérka hry Hana Strejčková.

V domově pro seniory Chodov žije 260 klientů. Někteří přitom vůbec netuší, že jejich sousedé měli během života stejné zájmy a mohli by si spolu skvěle porozumět. „Není snadné při takovém počtu obyvatel náhodně najít společné téma k rozhovoru. Ale díky reminiscenčním pořadům si mnozí vzpomenou i na dávno zapomenuté. Proto jsme letos do programu zařadili speciální komponovaný program, námi nazvaný Stolytelling, kdy od stolů zněly nejrůznější příběhy. V principu šlo o klasické vybavování vzpomínek skrze podněty, jako jsou například oděvy, předměty, hudba, chutě a mnohé další. Naším pořadem ale provázeli jak pracovníci domova, tak herci, které doplňovaly děti z Divadelního studia při KC Zahrada. Vznikl velice živý tvar, který probouzel hezké vzpomínky, a hlavně potěšil všechny zúčastněné,“ dodala vedoucí aktivizačního úseku DS Chodov Jaroslava Slivoňová.

MEMOfestival se zaměřil na téma svobody a hrdinství na pozadí výrazných mezníků československé historie. Letošní třetí ročník během pěti dnů nabídl návštěvníkům třináct událostí. Divadlo doplňovala hudba či Retro tančírna a nechyběla ani nedělní adventní pohádka pro nejmenší. Akce zásadně poukázala na smysl vyprávění, na nehmotné bohatství – dědictví vzpomínek. „Jsem nadšená, takový festival tu máme jen jednou do roka. Vrátila jsem se vzpomínkami do svého mládí a budu se těšit na příští ročník,“ řekla jedna z klientek domova paní Květoslava.