Kurátor letošního ročníku Oldřich Tichý společně s teoretikem Ivanem Neumannem pozvali Mikoláše Axmanna, Martina Čadu, Luďka Filipského, Vladimíra Franze a slovenského fotografa Petera Župníka. „Společně s nimi má možnost tvořit i student a mikulovský rodák František Zelinka," říká produkční Kateřina Šílová.

Pod dohledem psa

Každý umělec si zabral v jihovýchodním křídle zámku svoji místnost. Jedna se stala jejich společnou základnou, kde sedí u kávy a probírají ať už umění nebo jiná témata. „I když jsme tady různorodého věku, tak jsme si opravdu všichni dobře sedli. Navzájem se bavíme různými zážitky z výstav," vypráví Čada, který má svůj provizorní ateliér po pár dnech plný hotových pláten. Přijel ze Zlína a již na střední škole studoval propagační grafiku.

Inspiraci pro svoji tvorbu na sympoziu načerpal až po příjezdu do Mikulova. „Zapůsobilo na mě tady to místo, jeho historie spojená s osudem Židů," zmiňuje Čada a prohlíží si své plátno, na kterém zrovna pracuje. Ve změti barev je k vidění několik lebek.

I Vladimír Franz si počkal na zdejší inspiraci. „Mám to tak vždycky. Chvíli mi trvá, než se do toho dostanu. Musím načerpat energii, a pak se do toho dám," nechává se slyšet Franz, jemuž dělá při práci společnost jeho pes.

Hlavním klíčem k výběru umělců pro dvaadvacátý ročník byl podle kurátora Oldřicha Tichého projev několika generací. „Společně s teoretikem Ivanem Neumannem jsme dali dohromady takovou sestavu, která reprezentuje několik oborů výtvarné práce a pojme v sobě projevy několika uměleckých generací," prozrazuje Tichý. Sám byl loni už účastníkem dílny a i letos pracuje zhruba na dvaceti plátnech.

Hotová díla představí veřejnosti osmého srpna na závěrečné vernisáži. Vytvořené skvosty následně ozdobí již několik let budovanou sbírku umění města Mikulova.