Nová pražská výstava se jmenuje Pictura naturans. Voní o něco méně lakem, než umělcům ateliér, v němž se on sám a někdy i jeho návštěvníci kvůli vysoké koncentraci pohybují s respirátorem na obličeji. Houser na výstavě představuje svůj výtvarný projev, tentokrát ale obrazy sňal po zaschnutí z rámu a stékající kapky po obvodu díla z něj vytvářejí prostorový objekt.

Autor si jednotlivé vrstvy laků sám barví 

Plátna leží na zemi a umělec na ně lije barvu vrstvu po vrstvě. „Až zatuhne a je jí tolik, že udrží to plátno samo o sobě, tak obraz, barvu s plátnem sundám z blind rámu, oříznu to a barvu samotnou s plátnem připevním na železný stojan. Je to vlastně jako stažená kůže z těla, vypreparovaná na stojanu," řekl o svých nejnovějších dílech.

I když se jednotlivé vrstvy laků, které si autor sám barví, lijí až po měsíčním schnutí a tuhnutí té předchozí, nová vrstva vždycky částečně rozpustí tu pod sebou. „Tak se prolnou a promíchají. To je právě pro mě velmi důležité. Sice to práci prodlužuje, ale tím to pro mě má malířskou kvalitu. Kdybych ten proces urychlil, nemělo by to tuhle šťávu," uvedl.

Houser se dlouhodobě věnuje abstraktní malbě 

Krom lakových obrazů se Houser zabývá objekty připomínajícími podivné tvory ze sci-fi filmu, které tvoří bronzové odlitky z naklíčených brambor. Inspirovaly ho naklíčené brambory v maminčině sklepě. Stejně jako v případě obrazů, při jejichž vzniku je důležitým momentem gravitace, u klíčků se mu prý líbilo, jako jdou právě proti gravitaci.

Pětačtyřicetiletý Milan Houser se dlouhodobě věnuje abstraktní malbě prolínající se s objektovou tvorbou. Od roku 2008 učí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a od roku 2011 je jejím děkanem.

Čtěte také: Epopej se možná na Moravu podívá, domov by ale měla mít v Praze