Miloň Čepelka je známý hlavně jako cimrmanolog, ale je také básníkem a prozaikem. 

V rozhovoru herec a spisovatel vyprávěl o své literární tvorbě, Divadlu Járy Cimrmana, svých dalších aktivitách i co ho baví, když má chvilku volna.

Závěr roku v našem kraji byl na cimrmanovské akce opravdu pestrý. V knihovně dobíhala výstava s mistrovými vynálezy, vy jste přijel na besedu a ještě jste hráli v Jablonci Záskok. Co říkáte na výstavu? Prošel jste si ji?

Všiml jsem si. Dokonce jsem podepsal už i jeden plakát. Výstava je putovní, takže už jsem ji i několikrát otevíral v jiném městě. Nemůžu říci, že bych ji znal, ale už jsem ji viděl.

Vzpomenete si na nějaký vynález, co vás opravdu pobavil?

Vynálezy si vůbec nepamatuji. Nejsem totiž přes techniku. Vždycky se jen krásně divím a věřím tomu, že je to všechno pravda.

V Jablonci jste tentokrát hráli Záskok, hrajete v něm vždy nebo máte vy svůj záskok?

Ano, ano. Od té doby, co není Pavel Vondruška mezi námi, už nemám v Záskoku dubla. Musím přijet, i kdybych nechtěl. Ale já chci. V Jablonci je krásně a líbí se mi tamní divadlo.

Tak to jsme rádi. Byla jsem na předtavení také. Záskok je moje druhá nejoblíbenější hra.

No nepovídejte. Která je první?

Jednoznačně Blaník.

Tak to jsem ještě neslyšel, že by něco předskočilo Záskoku.

Vážně. Takže vy Záskok považujete za nejlepší hru? Proč?

Ano, mám ho nejraději. Ani ne tak kvůli té roli, i když ta je také pěkná. Je to podle mě nejlépe napsaná cimrmanovská hra. Je to drama. Má to vlastnosti divadelní hry. Je jich samozřejmě víc… Akt, Hospoda Na mýtince… „Třídnice" je trošku jiná. Některé hry jsou jen pásma scének. Záskok drží pohromadě.

Abychom nemluvili jen o divadle, co Vaše literární tvorba. V Liberci jste na besedě představil Třetí mandel sonetů. Když jste začal psát sonety, předvídal jste, že vydáte tři sbírky?

Vůbec ne. Já jsem byl rád, že jsem jich vymyslel patnáct. Mandel je určitý celek, takže jsem je mohl vydat jako malou knížečku.

Jak vypadá Váš tvůrčí proces? Za jak dlouho jste napsal jeden díl?

Já na sonetech nepracuju. Ono to přichází samo. Ale trvá to. Já myslím, že patnáct kousků se nashromáždilo třeba za dva roky. Hlavně se k tomu nenutím. Buď přijde chuť napsat něco, nebo přijde veršík… Nejsem z těch, kteří by si sedli a řekli: „Teď napíšu sonet."

To nezní moc přirozeně, asi by to na těch básních bylo vidět…

Ujišťuji vás, že jsou takoví autoři, kteří to tak činí.

V dnešní době je poezie na ústupu.

Ano, je to menšinový žánr. Také neznám moc lidí, co čtou poezii.

Proto mi připadá jako velký úspěch, že jste vydal dva náklady prvního dílu sonetů.

Asi to bude tím, že se moje sonety prodávají v divadle. Lidé jsou zvědaví, co ten šašek z jeviště ještě dělá jiného. (Smích) To je moje vysvětlení, které mám pro sebe. Je to samozřejmě fajn.

Váš nakladatel a kamarád Josef Pepson Snětivý mi v rozhovoru řekl, že ho trošku mrzí, že Vaše herecká kariéra zastiňuje tu literární. Já bych to takhle negativně asi nebrala. Právě díky Cimrmanům Vás lidé poznají jako spisovatele. No ne?

Přesně tak. Člověk si může říkat: „Tak dobře. Ví se o mně kvůli Cimrmanovi, ale kdyby ho nebylo, tak by nikdo ani nečuchl nebo ani nechtěl vydat mé jiné věci. Já jsem Járovi vděčen za to, že mě tímto způsobem zahojil. Pravda je, že jsem kdysi původně chtěl psát.

Vy máte vystudovaný Český jazyk a literaturu…

Jenomže pak přišly společenské změny a zvlášť na konci šedesátých let, takže tam byla pauza vynucená. Nechtěl jsem se cpát mezi rychlokvašky nebo mezi ty, co příliš sloužili režimu. Tím pádem mi ujel v literatuře vlak. Takže já teď honím bycha a Cimrman mi pomáhá. Zaplať pánbůh za Járu!

Letos vyšel Třetí mandel sonetů. Mění se náměty básní? Nebo se opakují?

Začalo to dost na milostnou notu. Dnes už bych řekl, že převládá reflexe. To znamená, že člověk přemýšlí, jak sejde z tohoto světa. Toho je tam více než kdysi.

Píšete ale i prózu. Když jste s obdobnou besedou byli s Pepsonem v Jablonci, představoval jste soubor povídek Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky.

Až později jsem si uvědomil, že by to mohlo zavádět, že jde o faráře Toufara. Spíš je to chyba. Nechtěl jsem tím lákat čtenáře k neslavnému Číhošťskému zázraku. Je to jen jméno. Neuvědomil jsem si souvislosti.

Budete se ještě věnovat próze?

Chtěl bych.

Zase povídky nebo něco delšího?

Chtěl bych docílit délky útvaru, aby se tomu dalo říkat alespoň novela. Přiznám se, že je blbé vymlouvat se na nedostatek času, leč je to pravdivé.

Když máte volný čas. Co Vás baví v kultuře?

Já nemám volno. (Smích) Do divadla bych chodil velmi rád. Dostanu se tam semhle támhle dvakrát třikrát do roka. Je toho jako šafránu a mrzí mě to. Píšu ještě o knihách, vysílám každý týden čtvrt hodiny na country rádiu. Potom spolupracuji s distribuční firmou Kosmas už více než deset let…

Tak to jste velice aktivní. Do toho Cimrmani a sem tam nějaká beseda a je mi jasné, že ten volný čas opravdu nemáte.

To já jsem strašně aktivní. Přesně tak. Sem tam nějaká beseda. Jezdím také s pořadem šansonů, protože jsem napsal spoustu českých textů k francouzským šansonům. Zpívá je Markéta Wankeová. Asi ji nikdo nezná, ale zpívá to nádherně. To je také menšinový žánr. Není toho moc, když si někam vyjedeme, kde nás vezmou, tak z toho máme radost. Ještě píšu texty k dechovce. To vy nemůžete znát. (Smích) Nejvíce spolupracuji s Veselkou Ladislava Kubeše. To je špičková kapela se špičkovými zpěváky. Čili nemám moc času na vlastní kulturní zážitky. Bohužel.

Co četba?

Ano. Čtu. Musím. Čtu více to, co musím, než to, co bych chtěl.

Kdybyste měl více času, co by Vás bavilo číst?

Já mám takovou velkou knihovnu. Pořád jsem si kupoval knihy, abych měl na stará kolena co číst. A teď tam před ní chodím a tiše pláču, protože už vím, že všechno přečíst nestihnu. Je v tom vidět zájem, že jsem byl kulturní člověk.

Ale vidím na Vás, že Vás všechny ty Vaše aktivity baví, to je poznat!

Kdyby mě to nebavilo, tak bych to na mou duši nedělal. Když si stěžuji, tak mi okolí říká: „Tak něco nedělej." A já nevím, čeho zanechat…